Coudenhove-Kalergi
Hrabě Richard Mikuláš Coudenhove-Kalergi pocházel z rozvětvené šlechtické rodiny, otec působil v rakouských diplomatických službách, matka původem Japonka byla dcerou vlivného tokijského obchodníka a pozemkového vlastníka. Hrabě Coudenhove-Kalergi patřil k prvním moderním průkopníkům vize sjednocené Evropy, kterou považoval za nezbytný předpoklad pro překonání válečných střetů mezi evropskými národy. Vizionářsky zdůrazňoval, že pokud se evropské státy po první světové válce nesjednotí, vypukne do několika let nový rozsáhlý světový ozbrojený konflikt.
Narodil se 16. listopadu 1894 v Japonsku, většinu mládí však prožil na západočeském zámku Poběžovice (Ronsperg). Po konci první světové války se stal občanem Československé republiky, o svých názorech opakovaně diskutoval s řadou předních intelektuálních osobností své doby, včetně prezidenta T. G. Masaryka. Mezi jeho podporovatele a obdivovatele patřili například spisovatelé a vědci Thomas a Heinrich Mannové, Stefan Zweig, Rainer Maria Rilke, Franz Werfel, Sigmund Freud, Albert Einstein, filozofové Ortega y Gasset a Salvador de Madariaga, či skladatel Richard Strauss.
V roce 1923 vydal v němčině své nejvýznamnější dílo s názvem Pan-Evropa a stal se zakladatelem a předsedou dodnes existující „Panevropské unie“. Její první kongres se konal v roce 1926 ve Vídni. Cílem Panevropské unie bylo vytvořit politicky, hospodářsky a vojensky jednotnou Evropu založenou na demokratických principech. Malé i velké národy měly mít v jejím rámci rovnocenné postavení. Naplnění této myšlenky by Evropě zároveň napomohlo zachovat své upadající globální geopolitické postavení a stát se protiváhou ostatním velmocem, zejména Sovětskému svazu a Spojeným státům americkým.
Nebezpečí z celosvětového hlediska Coudenhove-Kalergi spatřoval především ve třech masových hnutích: expanzivním bolševismu spojeným s komunistickými puči v evropských zemích, nacionalismu a islámském fundamentalismu.
Po anšlusu Rakouska v roce 1938, kde často pobýval, uprchl do Švýcarska a následně do Spojených států amerických. Do Evropy se vrátil až po konci druhé světové války. V roce 1950 se stal historicky prvním laureátem ceny Karla Velikého, udělované každoročně v německých Cáchách osobnostem, které významně přispěly k rozvoji evropské myšlenky. Až do své smrti 26. července 1972 předsedal Panevropské unii. Jeho nástupcem byl Otto von Habsburg.