Spravedlnost, svoboda a bezpečnost v dubnu 2019

Sdělení Komise – Strategie Komise proti podvodům: další opatření na ochranu rozpočtu EU (KOM(2019)196)

Komise 3. 4. 2019 zahájila proces reflexe o právním státu v EU a nabídla možné budoucí kroky v této oblasti. Sdělení shrnuje dostupné nástroje pro sledování, hodnocení a ochranu zásad právního státu v EU. Zároveň obsahuje bilanci situace za posledních několik let. Právní stát je jednou ze společných hodnot, na nichž je EU založena, a má být prosazován všemi členskými státy. Právní stát je nezbytný pro fungování EU jako celku, např. s ohledem na vnitřní trh, spolupráci v oblasti spravedlnosti a vnitřních záležitostí, a dále pro zajištění toho, aby mohli soudci plnit svou roli při uplatňování práva EU a mohli spolupracovat se SD EU v rámci řízení o předběžné otázce. Komise je spolu s členskými státy zodpovědná za zajištění toho, aby zásada právního státu byla jakožto základní hodnota EU respektována a aby bylo dodržováno právo, hodnoty a zásady EU. Nejvýznamnějším, ovšem výjimečným nástrojem obrany právního státu je postup podle článku 7 Smlouvy o EU, který umožňuje jednat v případě závažného porušení zásady právního státu v některé z členských zemí. Tento postup byl doposud použit ve 2 případech: Komisí v prosinci 2017 v případě Polska a EP v září 2018 v případě Maďarska (více v příspěvku „Problém Komise s Polskem pokračuje“, Spravedlnost, svoboda a bezpečnost v červenci 2018). Na základě dosavadních zkušeností Komise předložila vizi 3 pilířů, které by měly napomoci účinnému prosazování právního státu v EU: (1) Zvyšování informovanosti: Zásady právního státu a judikatura nejsou na vnitrostátní úrovni vždy dostatečně známy. Z tohoto důvodu je třeba věnovat pozornost zvyšování povědomí a znalosti zásad právního státu a judikatury v členských zemích. Toho by se dalo dosáhnout např. prostřednictvím informačních kampaní a jiných komunikačních aktivit pro veřejnost, společným celoevropským postupem prosazujícím posílení kultury právního státu v institucích a jednotlivých profesích, dále kontinuální spoluprací s Radou Evropy a zapojením občanské společnosti na regionální a místní úrovni; (2) Včasná prevence: Hlavní odpovědnost za to, aby byly zásady právní státu dodržovány na vnitrostátní úrovni, nesou členské státy. EU jim však může nabídnout pomoc při budování odolnosti klíčových systémů a institucí. Na základě pravidelné spolupráce a dialogu by se mohlo dosáhnout porozumění stávající situace právního státu v jednotlivých členských zemích a souvisejících trendů. Díky tomu by bylo možné řešit případné problémy v této oblasti včas; (3) Uzpůsobené řešení situace: Problematika dodržování zásad právního státu je složitá. Každá situace si proto vyžaduje individualizovaný přístup i řešení. Komise chce i nadále zajišťovat řádné uplatňování práva EU prostřednictvím řízení o nesplnění povinnosti. Různým způsobem je také třeba řešit situaci v konkrétních politických oblastech, jako je např. návrh Komise na ochranu finančních zájmů EU. Kromě toho by bylo dle Komise vhodné provést určitou úpravu stávajícího rámce pro právní stát, např. přidáním povinnosti včasného poskytnutí informací EP a Radě a jejich následné pomoci, či stanovením jasného časového harmonogramu dialogů. Komise rovněž zahájila řízení o nesplnění povinnosti zasláním výzvy Polsku ohledně nového disciplinárního režimu pro soudce.

Rada 9. 4. 2019 schválila nová pravidla s cílem zlepšit způsob, jakým si členské státy vyměňují informace o odsouzeních státních příslušníků třetích zemí (více v příspěvku „EU souhlasí s reformovaným systémem ECRIS“ Spravedlnost, svoboda a bezpečnost v prosinci 2018). Reformovaný Evropský informační systém rejstříků trestů (ECRIS) má nyní zahrnovat centralizovanou databázi s informacemi o odsouzeních státních příslušníků třetích zemí a osob bez státní příslušnosti (tzv. systém ECRIS-TCN). Systém ECRIS byl zřízen v roce 2012. Umožňuje členským státům účinnou výměnu informací o případech odsouzení v trestních věcech v EU. V současné době se většina vyměněných informací týká občanů EU a systém funguje jako decentralizovaný, přičemž každý členský stát uchovává informace o svých státních příslušnících. Ačkoli je již možné vyměňovat si prostřednictvím systému ECRIS informace o státních příslušnících třetích zemí, neexistuje dosud žádný společný evropský postup či mechanismus, jak tuto výměnu účinně provádět. Podle stávajících pravidel se informace o státních příslušnících třetích zemí odsouzených v rámci EU neshromažďují v členském státě, jehož má daná osoba státní příslušnost, jako je tomu u státních příslušníků EU, ale uchovávají se pouze v členských státech, kde bylo odsouzení vyneseno. Celkový přehled o trestní minulosti státního příslušníka třetí země lze tedy získat pouze na základě žádosti zaslané všem členským státům. Systém ECRIS je v současné době využíván přibližně ve 3 mil. případech za rok k výměně informací o předchozích odsouzeních za trestné činy. Zhruba ve 30 % případů, kdy jsou požadovány informace z rejstříku trestů, je odpověď kladná, tzn. že jsou poskytnuty aktuální informace z rejstříku trestů. Zlepšení systému ECRIS, pokud jde o státní příslušníky třetích zemí, je součástí Evropského programu pro bezpečnost. Balík o ECRIS obsahuje nařízení, kterým se zřizuje centralizovaný systém pro identifikaci členských států, jež mohou mít informace o odsouzeních státních příslušníků třetích zemí, a směrnici, kterou se mění stávající rámcové rozhodnutí o systému ECRIS s ohledem na tento nový centralizovaný systém pro informace o státních příslušnících třetích zemí. Nové nařízení má stanovit pravidla pro vytvoření centralizovaného systému a specifikuje údaje, jež mají být do systému zahrnuty, a práva na přístup. Centralizovaný systém má obsahovat nezbytné údaje k identifikaci osob a má zahrnovat informace týkající se státních příslušníků třetích zemí, ale též státních příslušníků s dvojím občanstvím v kombinaci EU a třetí země. K hlavním rysům systému ECRIS–TCN patří: (1) Databáze má být k dispozici online a orgány budou moci snadno vyhledávat mechanismem nalezení výskytu shody / bez výskytu shody: výskyt označí členské státy, ze kterých lze získat úplné informace z rejstříku trestů o konkrétní osobě. (2) Systém má obsahovat pouze informace o totožnosti, včetně otisků prstů a případně zobrazení obličeje. (3) Systém má spravovat agentura eu-LISA. (4) Kromě používání systému pro účely trestního řízení jej lze použít i pro jiné legitimní účely, například při prokazování bezúhonosti pro práci s dětmi nebo při žádostech o povolení třeba pro manipulaci se zbraněmi. Informace o odsouzení samotném je možno stále získat pouze od odsuzujícího členského státu. Nařízení rovněž stanovuje rozdělení pravomocí mezi členské státy a agenturu eu-LISA, která je pověřena vývojem a provozem systému. Tímto formálním hlasováním byl završen legislativní proces. Nařízení i směrnice mají být nyní formálně podepsány a následně zveřejněny v Úředním věstníku EU. Další právní předpisy navrhované Komisí jsou rovněž v procesu dohodování. Tyto právní předpisy by rovněž umožnily nahlížet do databáze ECRIS-TCN, když je zažádáno o cestovní povolení pro vstup do EU (prostřednictvím systému ETIAS), když jsou posuzovány žádosti o vízum (prostřednictvím Vízového informačního systému ) nebo při prošetřování zneužití totožnosti.

Rada 9. 4. 2019 přijala nařízení, které stanovuje, že občanům VB vstupujícím do schengenského prostoru za účelem krátkodobého pobytu (90 dnů během jakéhokoliv období 180 dnů) bude po brexitu umožněn bezvízový styk. Vízová politika vůči občanům třetích zemí, kteří cestují do schengenského prostoru za účelem krátkodobého pobytu, je upravena právními předpisy EU. Podle stávajících pravidel jsou všichni státní příslušníci třetích zemí zařazeni na jeden z těchto 2 seznamů: seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci jsou povinni mít vízum, nebo seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci jsou od této povinnosti osvobozeni. Po brexitu bude VB jako třetí země muset být uvedena na jednom z těchto seznamů. V souladu s pravidly EU se osvobození od vízové povinnosti uděluje pod podmínkou vzájemnosti. Vláda VB uvedla, že nemá v úmyslu vyžadovat vízum od občanů EU přijíždějících do VB na krátkodobý pobyt. Pokud VB v budoucnu zavede vízovou povinnost pro státní příslušníky alespoň jednoho členského státu, použil by se stávající mechanismus vzájemnosti a všechny tři orgány EU a členské státy by se zavázaly, že uvedený mechanismus budou neprodleně uplatňovat. Komise by průběžně sledovala dodržování zásady vzájemnosti a okamžitě by informovala EP a Radu o veškerém vývoji, který by mohl dodržování této zásady ohrozit. Dalším krokem má být podpis znění EP a Radou a jeho zveřejnění v Úředním věstníku.

EP 17. 4. 2019 schválil návrh na řešení zneužívání internetových hostingových služeb pro teroristické účely poměrem 308:204:70. Pokud internetová společnost poskytující obsah nahraný uživateli (jako je Facebook nebo YouTube), obdrží od příslušného vnitrostátního orgánu příkaz k odebrání, mají mít jednu hodinu na jeho odstranění nebo zakázání přístupu ze všech členských států. Nemají být však obecně povinni sledovat informace, které předávají nebo uchovávají, ani aktivně hledat skutečnosti, které by naznačovaly nezákonnou činnost. Pro pomoc menším platformám se poslanci rozhodli, že pokud společnost nikdy dříve neobdržela příkaz k odstranění, příslušný orgán by je měl kontaktovat, aby poskytl informace o postupech a termínech, a to nejméně 12 hodin před vydáním první žádosti o odstranění. Pokud některé společnosti obdrží větší počet žádostí o odstranění, mohou orgány požádat, aby provedly další zvláštní opatření (např. pravidelné podávání zpráv orgánům nebo navýšení lidských zdrojů). Legislativa se zaměřuje na jakékoliv materiály – texty, obrázky, zvukové nahrávky nebo videa, které „podněcují nebo vybízejí ke spáchání teroristických trestných činů, dávají pokyny pro spáchání takových trestných činů nebo k účasti na činnostech teroristických skupin“, nebo obsah poskytující návod, jak vyrábět a používat výbušniny, střelné zbraně a jiné zbraně pro teroristické účely. Nově zvolený EP bude mít na starosti jednání s Radou o konečné podobě textu.

EP 17. 4. 2019 schválil dohodu na posílení Evropské pohraniční a pobřežní stráže, která by měla zajistit lepší ochranu vnějších hranic EU. Rada 1. 4. 2019 potvrdila dohodu ohledně silnějšího mandátu. Nové nařízení o Evropské agentuře pro pohraniční a pobřežní stráž (Frontex), které poslanci schválili poměrem 403:162:44, by mělo odstranit existující nedostatky v činnosti agentury a lépe ji připravit na současné výzvy v oblasti bezpečnosti a migrace. Stálý desetitisícový sbor pohraniční a pobřežní stráže EU by měl podpořit vnitrostátní orgány při plnění úkolů v oblasti kontroly hranic a návratové politiky i v boji proti přeshraniční kriminalitě (více v příspěvku „Komise plánuje další reformu v oblasti migrace a hranic“, Spravedlnost, svoboda a bezpečnost v září 2018). Počet operativní pracovníků nového Frontexu by se měl do roku 2021 zvýšit na 5 tis., stálý desetitisícový sbor by měl být plně funkční do roku 2027. Nařízení počítá i s rezervním týmem pro rychlé nasazení v případě nouzových situací. Stálý sbor mají tvořit příslušníci pohraniční a pobřežní stráže, které bude zaměstnávat přímo Frontex, ale i povinně vyslaný personál členských států. Posílená Evropská pohraniční a pobřežní stráž má pomáhat členským státům při identifikaci občanů třetích zemí, kteří se na území EU nacházejí neoprávněně a také při získávání cestovních dokladů pro tyto osoby za účelem jejich návratu do vlasti. Frontex by měl zároveň v budoucnu úzce spolupracovat s Evropským podpůrným úřadem pro otázky azylu. Nařízení také posiluje spolupráci se zeměmi za hranicemi EU odstraněním současného omezení, kvůli kterému mohl Frontex uzavírat dohody pouze se zeměmi v bezprostředním sousedství EU. Součástí nové právní úpravy jsou i záruky týkající se ochrany základních práv a osobních údajů při uzavírání dohod se třetími zeměmi. Operativní činnost agentury z hlediska dodržování základních práv bude permanentně monitorovat skupina pozorovatelů. Rada by měla nyní nařízení formálně přijmout. Posílený mandát Evropské pohraniční a pobřežní stráže poté vstoupí v platnost 20 dnů po vyhlášení tohoto znění v Úředním věstníku EU. Nový stálý sbor Evropské pohraniční a pobřežní stráže bude k dispozici pro nasazení od roku 2021, jakmile bude plně funkční a do roku 2027 dosáhne své kapacity 10 tis. pohraničníků.

EP 16. 4. 2019 schválil nové standardy pro ochranu osob, které se při výkonu povolání dozvědí o nelegálních či veřejný zájem poškozujících aktivitách a rozhodnou se je oznámit. Oznamovatelům v současnosti poskytuje komplexní právní ochranu pouze 10 členských států EU – kromě Slovenska je to i Francie, Nizozemsko, Irsko, Litva, Maďarsko, Malta, VB, Švédsko a Itálie. V ostatních zemích se na oznamovatele vztahuje pouze částečná ochrana, případně jsou chráněni pouze v konkrétních odvětvích nebo jsou chráněny pouze určité skupiny zaměstnanců. Ve studii z roku 2017 byl odhad ztráty způsobené v důsledku chybějící ochrany oznamovatelů vyčíslen na 5,8 až 9,6 mld. € ročně v celé EU, a to jen v rámci veřejných zakázek (více v příspěvku „Komise chce zajistit větší ochranu oznamovatelů“, Spravedlnost, svoboda a bezpečnost v dubnu 2018, v příspěvku „Rada přijala svůj postoj k ochraně oznamovatelů“, Spravedlnost, svoboda a bezpečnost v lednu 2019 a v příspěvku „Rada potvrdila dohodu o ochraně oznamovatelů“, Spravedlnost, svoboda a bezpečnost v březnu 2019). Nová směrnice, kterou poslanci schválili poměrem 591:29:33, zavádí historicky první standardy ochrany oznamovatelů na úrovni EU. Do působnosti nových pravidel patří oznamování porušení předpisů EU například v oblasti veřejných zakázek, finančních služeb, praní špinavých peněz, bezpečnosti výrobků a dopravy, jaderné bezpečnosti, veřejného zdraví či ochrany spotřebitelů a dat. Směrnice ve snaze chránit zdroje a zachovat důvěrnost informací umožňuje oznamovatelům využít pro nahlašování interní nebo externí kanály. Oznamovatelé si budou moci vybrat, zda nahlásí nezákonnou nebo veřejný zájem poškozující činnost nejprve odpovědné osobě v rámci společnosti či organizace, které se informace týkají, nebo zda budou okamžitě informovat příslušný vnitrostátní orgán či instituci nebo agenturu EU. Oznamovatelé mají být chráněni i v případě, že se rozhodnou informace zveřejnit, a to za předpokladu, že na jejich prvotní oznámení nenavazuje přiměřená reakce nebo pokud jsou přesvědčeni o existenci bezprostředního ohrožení veřejného zájmu či rizika odvetných opatření ze strany právnické osoby, které se oznámení týká. Nová legislativa explicitně zakazuje odvetná opatření vůči oznamovatelům. Součástí směrnice jsou ustanovení, která by měla oznamovatele chránit před pozastavením výkonu jejich funkce, přeřazením na nižší pozici, zastrašováním či jinými formami represí. Ochrana se bude vztahovat i na osoby, které oznamovatelům poskytovaly podporu, včetně zprostředkovatelů, spolupracovníků nebo rodinných příslušníků. Členské státy mají oznamovatelům zajistit bezplatný přístup ke kompletním a nezávislým informacím a poradenství v oblasti postupů a prostředků nápravy, jakož i právní pomoc během řízení. V případě soudního řízení by oznamovatelé mohli mít nárok i na finanční a psychologickou podporu. Poslanci schválené znění směrnice musí ještě formálně odsouhlasit Rada. Směrnice by měla vstoupit v platnost do 2 let po svém schválení.