Spravedlnost, svoboda a bezpečnost v říjnu 2019

EU 7. 10. 2019 podepsala s Černou Horou dohodu o spolupráci v oblasti správy hranic mezi Černou Horou a agenturou Frontex. Tato dohoda umožňuje agentuře Frontex pomáhat Černé Hoře při správě hranic, provádět společné operace a nasazovat jednotky v regionech Černé Hory, které hraničí s EU, s výhradou dohody s Černou Horou. Tyto činnosti jsou zaměřeny na řešení nelegální migrace, zejména náhlých změn migračních toků, a přeshraniční kriminality a mohou zahrnovat poskytování rozsáhlejší technické a operativní pomoci na hranicích. Posílená spolupráce mezi prioritními třetími zeměmi a agenturou Frontex má přispět k potírání nelegální migrace a dále zvýšit bezpečnost na vnějších hranicích EU. Návrh rozhodnutí o uzavření dohody byl zaslán EP, aby dal souhlas s uzavřením dohody. Dohoda o postavení jednotek je po dohodě podepsané s Albánií v říjnu 2018 druhou dohodou tohoto druhu uzavřenou s partnerskou zemí. Jednání s Černou Horou byla dokončena v červenci 2018 a návrh dohody byl parafován v únoru 2019. Rada poté v březnu 2019 schválila podpis dohody. Podobné dohody o postavení jednotek byly parafovány také se Severní Makedonií (červenec 2018), Srbskem (září 2018) a s Bosnou a Hercegovinou (leden 2019) a v současné době se připravuje jejich finalizace. V květnu 2019 zahájila agentura Frontex v Albánii vůbec první společnou operaci na území sousední země, která není členem EU (více v příspěvku „Evropská pohraniční a pobřežní stráž bude v Srbsku“, Spravedlnost, svoboda a bezpečnost v září 2018 a v příspěvku „EU podepsala s Albánií dohodu o spolupráci s Evropskou pohraniční a pobřežní stráží“, Spravedlnost, svoboda a bezpečnost v říjnu 2018). Frontex může vysílat své příslušníky a realizovat společné operace na území sousedních zemí, které nejsou členy EU, za předpokladu, že EU s danou zemí předem uzavře dohodu o postavení jednotek. Komise, EP a Rada se letos dohodly na tom, že Frontex posílí (více v příspěvku „Evropská pohraniční a pobřežní stráž: zřízení stálého desetitisícového sboru“, Spravedlnost, svoboda a bezpečnost v dubnu 2019). To má umožnit organizovat společné operace a vysílat příslušníky stráže do zemí v bezprostředním sousedství EU. Spolupráce se třetími zeměmi je důležitým prvkem evropské koncepce integrované správy hranic. Tato koncepce se uplatňuje formou čtyřúrovňového modelu, který zahrnuje opatření ve třetích zemích, opatření se sousedními třetími zeměmi, opatření týkající se ochrany vnějších hranic a opatření v rámci Schengenského prostoru.

Rada 7. 10. 2019 přijala nová pravidla týkající se ochrany oznamovatelů. Tato nová pravidla si vyžádají vytvoření bezpečných kanálů pro oznamování jak v rámci organizace (soukromé či veřejné), tak i pro oznamování veřejným orgánům (více v příspěvku „Komise chce zajistit větší ochranu oznamovatelů“, Spravedlnost, svoboda a bezpečnost v dubnu 2018 a v příspěvku „Rada přijala svůj postoj k ochraně oznamovatelů“, Spravedlnost, svoboda a bezpečnost v lednu 2019). Oznamovatelům má být poskytována vysoká úroveň ochrany před odvetnými opatřeními, přičemž vnitrostátní orgány budou muset náležitě informovat občany a školit státní úředníky, jak v případě oznámení postupovat. Kompromisní znění obsahuje mimo jiné tyto hlavní prvky: (1) Navrhovaná směrnice ukládá povinnost vytvořit účinné a efektivní kanály pro oznamování v podnicích s více než 50 zaměstnanci či v obcích s více než 10 tis. Obyvateli. (2) Oznamovatelé jsou vybízeni, aby před použitím externích kanálů, které jsou veřejné orgány povinny zřídit, využívali interních kanálů pro oznamování v rámci svých organizací. Ovšem ani v případě, že se oznamovatelé rozhodnou využít externí kanály hned zpočátku, neztrácejí nárok na ochranu. (3) Chráněné osoby zahrnují značné množství profilů osob, jež by mohly v rámci svého zaměstnání získat informace o porušení předpisů, jako jsou např. zaměstnanci včetně státních úředníků na celostátní/místní úrovni, dobrovolníci a stážisté, nevýkonní členové orgánů organizací, akcionáři apod. (4) Nová pravidla se vztahují na oblasti, jako jsou zadávání veřejných zakázek, finanční služby, předcházení praní peněz, veřejné zdraví atd. V zájmu právní jistoty je seznam všech zahrnutých legislativních nástrojů EU uveden v příloze navrhované směrnice. Při uplatňování nových pravidel mohou členské státy jít nad rámec tohoto seznamu. (5) Nová pravidla zavádějí opatření, jejichž cílem je chránit oznamovatele před odvetnými kroky, jako je dočasné zproštění výkonu služby, převedení na nižší pozici či zastrašování. Chráněny jsou rovněž osoby, které oznamovatelům pomáhají, jako kolegové a příbuzní. Směrnice rovněž obsahuje seznam všech podpůrných opatření, která budou ve vztahu k oznamovatelům zavedena. (6) Směrnice zavádí povinnost orgánů a společností reagovat na informace oznamovatelů a přijmout návazná opatření do 3 měsíců (s možností prodloužit tuto lhůtu u externích kanálů v řádně odůvodněných případech na 6 měsíců). Směrnice bude nyní formálně podepsána a zveřejněna v Úředním věstníku. Členské státy budou mít 2 roky na provedení nových pravidel ve vnitrostátním právu.

EP 10. 10. 2019 schválil poměrem hlasů 469:143:47 nelegislativní usnesení o předcházení hybridním hrozbám. Vnější ovlivňování voleb totiž podle EU představuje hrozbu pro evropské demokratické společnosti, ze které těží především protievropské, extremistické a populistické síly. Vnější ovlivňování vnitrostátních a evropských volebních procesů vykazuje určitý systematický vzorec a nabývá různých forem včetně dezinformačních kampaní na sociálních sítích, kybernetických útoků na klíčovou infrastrukturu spojenou s volbami, nebo přímou a nepřímou finanční podporu politických aktérů, jak se uvádí v usnesení. Z tohoto typu aktivit ve velké míře těží především protievropští, extrémističtí a populističtí kandidáti, dodává schválený text. EP vyjádřil znepokojení nad nebezpečnou povahou ruské propagandy, která je prý hlavním zdrojem dezinformací v EU. Usnesení konstatuje, že od ledna 2019 se počet zdokumentovaných případů šíření dezinformací z ruských zdrojů v porovnání se stejným obdobím v roce 2018 více jak zdvojnásobil (nárůst ze 434 na 998 případů). Poslanci také odsoudili stále agresivnější kroky subjektů z třetích zemí, které se snaží podkopat suverenitu států západního Balkánu, které usilují o vstup do EU, stejně jako zemí Východního partnerství. EP vyzval k transformaci pracovní skupiny EU East StratCom ve stálou strukturu v rámci Evropské služby pro vnější činnost (EEAS) s výrazně navýšeným rozpočtem a počtem zaměstnanců. Na boji proti dezinformacím by se podle poslanců měli podílet i internetové společnosti a společnosti provozující sociální sítě, avšak bez omezování svobody projevu. Poslanci také vyzývají k vypracování právního rámce na úrovni EU zaměřeného na boj s hybridními hrozbami. EU aktivně bojuje proti dezinformacím od roku 2015, kdy byla v rámci EEAS zřízena pracovní skupina East StratCom. V souvislosti s volbami do EP byl sepsán Kodex zásad boje proti dezinformacím, který v říjnu 2018 podepsaly společnosti Facebook, Google, Twitter, Mozilla a v květnu 2019 i Microsoft. Tyto společnosti se zároveň zavázaly k dobrovolné samoregulaci zaměřené na boj proti dezinformacím. Podobně i Evropská komise v prosinci 2018 zveřejnila Akční plán proti dezinformacím (více v příspěvku „Komise vydala zprávu o pokroku v boji proti dezinformacím“, Spravedlnost, svoboda a bezpečnost v červnu 2019).

Komise se 10. 10. 2019 rozhodla předložit SDEU věc týkající se Polska, pokud jde o nový disciplinární režim pro polské soudce, přičemž požádala o projednání ve zrychleném řízení. Komise toto řízení o porušení Smlouvy zahájila v dubnu 2019 na základě toho, že nový disciplinární režim oslabuje nezávislost polských soudců a nezajišťuje nezbytné záruky, které by soudce chránily před politickou kontrolou, jak požaduje SDEU. Polské právo konkrétně umožňuje podrobit soudce obecných soudů disciplinárnímu vyšetřování a řízení a uložit jim sankce na základě obsahu jejich soudních rozhodnutí, včetně výkonu jejich práva podle článku 267 SFEU požádat SDEU o rozhodnutí o předběžné otázce. Nový disciplinární režim navíc nezaručuje nezávislost a nestrannost disciplinární komory Nejvyššího soudu, kterou tvoří pouze soudci vybraní Národní radou pro justici, již zase politicky jmenuje polský parlament (Sejm). Tento disciplinární režim rovněž nezajišťuje, že o disciplinárních řízeních vedených proti soudcům obecných soudů rozhodne v prvním stupni soud „zřízený zákonem“. Namísto toho opravňuje předsedu disciplinární komory, aby určil ad hoc a s téměř neomezeným prostorem pro vlastní uvážení disciplinární soud prvního stupně, který daný případ zahájený proti soudci obecného soudu projedná. Nový režim již nezaručuje, že případy budou projednány v přiměřené době, neboť ministrovi spravedlnosti umožňuje, aby jím jmenovaní disciplinární úředníci rozhodovali o délce disciplinárního řízení se soudci obecných soudů. Nový režim se rovněž dotýká práva soudců obecných soudů na obhajobu. Stručně řečeno, soudci jsou dle Komise pod politickou kontrolou, a je tudíž narušena nezávislost soudnictví. V dubnu 2019 Komise zaslala Polsku výzvu. Po analýze obdržené odpovědi dospěla k závěru, že tato obavy přetrvávají, a přistoupila k dalšímu kroku a v červenci 2019 zaslala odůvodněné stanovisko. Ve své poslední odpovědi se Polsku opět nepodařilo vyvrátit obavy Komise (více v příspěvku „EU chce chránit polské soudce“. Spravedlnost, svoboda a bezpečnost v červenci 2019). Z tohoto důvodu se Komise rozhodla, že věc Polska předloží SDEU. Vzhledem k potenciálnímu dopadu disciplinárního režimu na soudní nezávislost je podle Komise žádost o zrychlené řízení opodstatněná, aby se podařilo dosáhnout konečného rozsudku co nejdříve. Již dříve další události v Polsku vedly Komisi k tomu, že v lednu 2016 zahájila s polskou vládou dialog v rámci postupu pro posílení právního státu a v prosinci 2017 pak zahájila postup podle čl. 7 Smlouvy o EU. Tento postup nyní spočívá v dialogu mezi Komisí a Polskem. Informace o tomto dialogu Komise pravidelně poskytuje EP a Radě. V červenci 2018 Komise dále zahájila řízení o porušení Smlouvy v souvislosti s polským zákonem o Nejvyšším soudu, a to kvůli ustanovením o odchodu do důchodu a jejich dopadu na nezávislost Nejvyššího soudu. V září 2018 se Komise rozhodla předat tuto věc SDEU, který v červnu 2019 rozhodl, že snížení důchodového věku soudců Nejvyššího soudu je v rozporu s právem EU a porušuje zásadu neodvolatelnosti soudců, a tím zásadu nezávislosti soudnictví. V červenci 2017 zahájila Komise řízení o porušení Smlouvy v souvislosti s polským zákonem o obecných soudech, a to kvůli ustanovením o odchodu do důchodu a jejich dopadu na nezávislost soudnictví (více v příspěvku „Problém Komise s Polskem pokračuje“, Spravedlnost, svoboda a bezpečnost v červenci 2018, v příspěvku „Polsko je díky Komisi před soudem“, Spravedlnost, svoboda a bezpečnost v září 2018 a v příspěvku „SD EU rozhodl o zrušení kontroverzního polského zákona“, Spravedlnost, svoboda a bezpečnost v prosinci 2018). Komise se rozhodla předat tuto věc v prosinci 2017 SDEU (více v příspěvku „Druhý krok v řízení o nesplnění povinnosti proti Polsku“, Institucionální záležitosti v září 2017 a v příspěvku „Právní stát v Polsku je dle Komise ohrožen“, Institucionální záležitostí v prosinci 2017).

Rada 14. 10. 2019 přijala závěry k otázkám severovýchodní Sýrie. Rada v závěrech připomněla prohlášení vysoké představitelky jménem EU ze dne 9. 10. 2019 a vyzvala Turecko, aby ukončilo jednostrannou vojenskou akci v severovýchodní Sýrii a stáhlo svoje síly. EU odsoudila vojenskou akci Turecka, která dle prohlášení narušuje stabilitu a bezpečnost celého regionu, způsobuje ještě větší utrpení civilních obyvatel a další vysídlování a závažným způsobem brání v přístupu k humanitární pomoci. Zhoršuje tím ještě více i vyhlídky na dosažení míru v Sýrii prostřednictvím politického procesu probíhajícího pod vedením OSN. Výrazně také narušuje pokrok, kterého dosud dosáhla celosvětová koalice proti Dá’iš, přičemž je třeba zdůraznit, že Dá‘iš zůstává hrozbou pro evropskou bezpečnost, jakož i pro bezpečnost Turecka a regionální i mezinárodní bezpečnost. EU je stále odhodlána prosazovat jednotu, svrchovanost a územní celistvost syrského státu. Těchto cílů lze podle EU dosáhnout pouze a jedině prostřednictvím skutečné politické transformace, která byla sjednána syrskými stranami na základě rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 2254 (2015) a ženevského komuniké z roku 2012 v rámci ženevského procesu vedeného OSN. EU připomněla, že Turecko je jejím klíčovým partnerem a zásadním aktérem, pokud jde o krizi v Sýrii a celý region. Bezpečnostní obavy Turecka týkající se severovýchodní Sýrie je třeba řešit politickými a diplomatickými prostředky v souladu s mezinárodním humanitárním právem, nikoli vojenskou akcí. Rada vyzvala k uspořádání ministerského zasedání celosvětové koalice proti Dá’iš, které by se zabývalo tím, jakým způsobem v současné situaci vynakládat úsilí. Členské státy se zavázaly zachovat na vnitrostátní úrovni pevný postoj, pokud jde o politiku vývozu zbraní do Turecka na základě ustanovení společného postoje o kontrole vývozu zbraní, včetně přísného uplatňování kritéria 4 týkajícího se regionální stability. Příslušná pracovní skupina Rady se setká ještě tento týden za účelem koordinace a přezkumu postojů členských států k této záležitosti. EU upozornila, že nebude poskytovat pomoc při stabilizaci a rozvoji v oblastech, kde jsou ignorována či porušována práva místních obyvatel. EU má i nadále pokračovat ve svém úsilí o účinné řešení závažné humanitární a uprchlické krize s ohledem na vyvíjející se potřeby. O otázkách Sýrie jednal také EP. Poslanci 23. 10. 2019 kritizovali během rozpravy vojenskou operaci Turecka v Sýrii a vyzvali k přijetí opatření proti této zemi.

Rada 14. 10. 2019 prodloužila platnost omezujících opatření EU, jejichž cílem je omezit používání a šíření chemických zbraní do 16. 10. 2020. Sankce spočívající v zákazu cestování do EU a zmrazení majetku v případě osob a ve zmrazení majetku subjektů jsou v současnosti uvaleny na 9 osob (5 osob s vazbami na syrský režim a 4 osoby zapojené do útoku v Salisbury) a 1 organizaci – Středisko pro vědecká studia a výzkum (SSRC), což je hlavní subjekt syrského režimu pro vývoj chemických zbraní. V říjnu 2018 Rada v návaznosti na závěry Evropské rady z června 2018 přijala režim horizontálních sankcí s cílem řešit používání a šíření chemických zbraní. EU tak může ukládat sankce osobám a subjektům podílejícím se na vývoji a používání chemických zbraní kdekoli na světě, a to bez ohledu na státní příslušnost těchto osob a subjektů a místo, kde se nacházejí. Omezující opatření jsou namířena proti osobám a subjektům přímo odpovědným za vývoj a používání chemických zbraní, jakož i proti těm, kdo poskytují související finanční, technickou či materiální podporu nebo k těmto činnostem napomáhají a podněcují nebo jsou s nimi spojeni. Toto rozhodnutí přispívá k úsilí EU bojovat proti šíření a používání chemických zbraní, které představují vážnou hrozbu pro mezinárodní bezpečnost. Vzhledem k rostoucímu počtu chemických útoků v různých částech světa toto rozhodnutí podporuje globální zákaz chemických zbraní stanovený v Úmluvě o chemických zbraních.

Rada se 14. 10. 2019 dohodla na jmenování Laury Codruţy Kövesiové první evropskou nejvyšší žalobkyní. Toto jmenování musí být nyní rovněž potvrzeno EP. Evropská nejvyšší žalobkyně má organizovat práci Úřadu evropského veřejného žalobce (EPPO) a zastupovat úřad při kontaktech s orgány EU, členskými státy a třetími zeměmi. Budou jí nápomocni 2 zástupci a bude předsedat kolegiu žalobců, které bude odpovědné za stanovení strategie a vnitřních pravidel a za zajištění soudržnosti napříč jednotlivými případy a v rámci nich. Prioritou Rady je, aby EPPO začal fungovat do listopadu 2020. V tomto ohledu se nyní jmenování evropského nejvyššího žalobce stalo naléhavým. Laura Kövesiová, jakožto historicky první držitelka tohoto úřadu, bude mít za úkol vytvořit EPPO zcela od základu. Její práce během 7 let jejího mandátu bude spočívat zejména v budování správní a provozní struktury úřadu a v navazování dobrých pracovních vztahů s vnitrostátními justičními orgány. Rada má nadále monitorovat zřizování úřadu s cílem zajistit efektivní a účinný EPPO, který se stane základním kamenem našeho boje proti podvodům a korupci v souvislosti s financemi EU. Kövesiová byla vybrána z užšího seznamu 3 kandidátů navržených nezávislou výběrovou komisí a na základě otevřené výzvy k podávání přihlášek. Úřad evropského veřejného žalobce má být nezávislým orgánem EU, který je odpovědný za vyšetřování a trestní stíhání v souvislosti s trestnými činy proti finančním zájmům EU (např. podvod, korupce, přeshraniční podvody s DPH přesahující 10 mil. €). V tomto ohledu bude EPPO provádět vyšetřování a úkony trestního stíhání a vykonávat před příslušnými soudy členských států úlohu žalobce. V současné době se posílené spolupráce účastní 22 členských států (Belgie, Bulharsko, ČR, Estonsko, Finsko, Francie, Chorvatsko, Itálie, Kypr, Litva, Lotyšsko, Lucembursko, Malta, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko, Rumunsko, Řecko, Slovensko, Slovinsko, Španělsko). Očekává se, že EPPO zahájí svou činnost v listopadu 2020. Jeho sídlo bude v Lucemburku.

Komise 18. 10. 2019 schválila výplatu podpory ve výši 14,35 mil. €, která má pomoci uskutečnit reformy, jež prosazuje nová vláda v Moldavské republice. Celková částka má podpořit 3 programy – podpora reformy energetického sektoru, podpora policejní reformy v Moldavské republice a podpora reformy politiky veřejných financí. Tato platba navazuje na platby rozpočtové podpory provedené v červenci 2019 (14,54 mil. €) a nedávno ohlášenou první splátku makrofinanční pomoci (30 mil. €). Komise v červenci 2019 obnovila své platby rozpočtové podpory Moldavské republice po téměř 2letém období, během kterého byly tyto platby pozastaveny z důvodu zhoršení situace v oblasti právního státu v zemi. Po změně vlády v červnu 2019 se moldavské orgány zapojily do procesu strukturálních reforem, který EU poskytl nezbytné podmínky pro obnovení rozpočtové podpory a makrofinanční pomoci Moldavské republice. EU uznává důležité kroky, které vláda podnikla při řešení problému významné politizace státních institucí, korupce a nedostatečné nezávislosti soudních a státních zastupitelství. Moldavská republika si navíc vyžádala stanovisko Benátské komise k návrhům zákonů, což je pozitivní vývoj. Nová vláda také obnovila vztahy s Mezinárodním měnovým fondem (MMF). V září 2019 dokončil MMF 4. a 5. přezkum svého programu s Moldavskem. Komise a EEAS mají i nadále sledovat politickou situaci a posuzovat plnění podmínek před jakýmikoli budoucími platbami v rámci rozpočtové podpory. Následně Komise 31. 10. 2019 schválila uvolnění téměř 25 mil. € v rámci rozpočtové podpory Moldavské republice na pomoc vládě při provádění klíčových reforem v oblasti policie, boje proti korupci a praní peněz, zemědělství a rozvoj venkova. Útvary Komise a EEAS mají i nadále pozorně sledovat politickou situaci, zejména s ohledem na nadcházející 2. kolo komunálních voleb 3. 11. 2019. Nadále mají také posuzovat plnění podmínek před jakýmikoli dalšími platbami Moldavské republice.

Generální advokátka 31. 10. 2018 doporučila, aby Soudní dvůr rozhodnul, že odmítnutím vyhovět prozatímnímu a časově omezenému mechanismu povinného přemístění žadatelů o mezinárodní ochranu nesplnily Polsko, Maďarsko a ČR své povinnosti podle práva EU. Státy se podle jejího postoje nemohou zdůvodňovat odmítání solidárního přebírání lidí obavami o svou vnitřní bezpečnost. Dle generální advokátky mohly členské státy v případě přetížení požádat o dočasné pozastavení přijímacího procesu a nikoli program úplně odmítat. V reakci na migrační krizi, která ovlivnila EU v létě 2015, přijala Rada EU 2 rozhodnutí s cílem pomoci Itálii a Řecku řešit masivní příliv migrantů (rozhodnutí o přemístění). Tato rozhodnutí zavedla opatření pro přemístění 40 tis. a 120 tis. žadatelů o mezinárodní ochranu. Pohled generálního advokáta ovšem není pro soud závazný. Definitivní rozsudek by měl padnout na počátku roku 2020.