30.10.2009
čtk
Nejvyšší představitelé Evropské unie ve čtvrtek večer souhlasili s Václavem Klausem požadovanou výjimkou z Listiny základních práv EU pro Česko. Prezident výjimku žádal kvůli obavám z prolomení takzvaných Benešových dekretů před tím, než jako poslední v Unii připojí svůj podpis pod Lisabonskou reformní smlouvu. Klausův kancléř Jiří Weigl na unijním summitu v Bruselu oznámil, že prezident si další podmínky neklade.
Podle Weigla Klaus své rozhodnutí, zda smlouvu podepíše, oznámí brzy po rozhodnutí českého Ústavního soudu. Ten posuzuje, zda je Lisabonská smlouva EU v souladu s českým ústavním pořádkem.
Výjimka z Listiny základních práv, kterou získá Česko, nebude mít žádný právní dopad na sousední země, zdůraznil po prvním dnu summitu švédský premiér Fredrik Reinfeldt. Právě Švédsko se jako předsednická země EU na vyjednání Prahou náhle požadované výjimky významně podílelo a na schůzce se za dohodu dočkalo potlesku účastníků. S požadavkem měly podle českého premiéra Jana Fischera problémy Slovensko, které se obávalo znevýhodnění vůči Praze, ale i Maďarsko, Rakousko a částečně Německo. Benešovy dekrety, které mimo jiné po válce upravovaly vyvlastnění československých Němců a Maďarů, ale nejsou v definitivním textu vůbec zmíněny.
Vrcholná schůzka souhlasila se samostatným tříodstavcovým protokolem, který Česku zajistí stejnou výjimku z Listiny základních práv, jakou už má domluvenou z minulosti Polsko a Velká Británie.
Dohodnuty jsou i formulace, které by se měly objevit v závěrečném dokumentu summitu. V nich členské státy EU potvrzují odhodlání dokončit ještě letos ratifikaci Lisabonu.
Cesta ke Klausovu podpisu lisabonské smlouvy je tak podle švédského premiéra volná. Klaus nicméně nemůže tuto smlouvu o reformě EU podepsat, dokud český Ústavní soud nerozhodne o stížnosti skupiny senátorů. Ti žádají, aby soudci posoudili, zda je dokument v souladu s českou ústavou. Verdikt však bude znám nejdříve 3. listopadu, na kdy Ústavní soud odročil své další jednání. Již jednou však soud rozhodl, že Lisabon v souladu s českým právním řádem je.
Českou výjimku budou muset ještě schválit národní parlamenty všech 27 členských států Unie, přičemž se tak stane zřejmě při předpokládaném vstupu Chorvatska nebo Islandu do EU. Poté se výjimka podle Reinfeldta stane součástí jednoho z protokolů Lisabonské smlouvy, který již zahrnuje výjimky z Listiny základních práv pro Polsko a Velkou Británii. K těmto zemím tak bude připojeno ještě Česko. Protokol je přitom právně závaznou součástí smlouvy.
Pár hodin před čtvrtečním zahájením summitu se v Bruselu sešli šéfové států takzvané visegrádské čtyřky, tedy Česka, Slovenska, Polska a Maďarska. Právě po skončení této schůzky, která měla sladit postoje zemí, se ale naplno projevily spory o výjimku.
Vedle Klausových požadavků ale plane mezi unijními politiky spor, který může jednání summitu ohrozit více než česká výjimka. Boj EU se změnami ovzduší se totiž v poslední době ocitl na pokraji krachu poté, co se unijní ministři financí nedohodli na financování nutných klimatických opatření v nejchudších státech světa. Spor rozděluje EU na dvě poloviny, na jedné straně stojí bohatší staré členské země EU a na druhé straně chudší noví členové včetně Česka. Lídři EU jej dnes chtějí dále řešit.
Novým členským státům ze střední a východní Evropy především vadí mechanismus, podle nějž se mají počítat příspěvky jednotlivých zemí na tato opatření. Švédové navrhují, aby se příspěvky rozpočítávaly podle výše hrubého domácího produktu (HDP), který odráží výkon národních ekonomik. Česko a další země by spíš chtěly, aby se příspěvek nepočítal jen podle HDP, ale i podle dalších ukazatelů včetně příjmů domácností. To by v praxi znamenalo, že státy jako Německo by na boj s klimatickými změnami přispívaly větší částkou, Češi a další by naopak ušetřili. Evropská komise odhaduje, že financování boje s klimatickými změnami se může ročně vyšplhat až na 100 miliard eur (zhruba 2,6 bilionu korun).
Autor: Euroskop
