21.07.2005
Česko se začíná připravovat na přijetí eura. Zavedení společné měny k 1. lednu 2009 není příliš rozumné, protože by náklady ještě mohly podstatně převyšovat výnosy a my se dostat do pasti, ve které jsou některé stávající země eurozóny, říká viceguvernér České národní banky Miroslav Singer.
HN: V minulých týdnech několik členů bankovní rady kritizovalo vládní rozpočtovou politiku. Zapochybovali, zda bude Česko schopno přijmout euro do roku 2010, s čímž počítá vláda ve svých plánech. Budeme schopni ho přijmout?
Společná strategie o přijetí eura, kterou uzavřela vláda s centrální bankou, vyžaduje, abychom se čas od času sešli a řekli si, jak tu strategii plníme a dodržujeme závazky, které jsme v ní dali. Teď je ale potřeba se s vládou sejít a jasně si říct, zda to má být rok 2009. Je potřeba začít připravovat zcela konkrétní věci. Říct, kdy vstoupíme do systému směnných mechanismů ERM II, kde musí být koruna alespoň dva roky před přijetím eura. Začít tomu přizpůsobovat měnovou politiku. Slováci, kteří chtějí přijmout euro v roce 2009, už mají naprosto jasnou a konkrétní strategii. Můj osobní názor je, že přijetí eura k 1. lednu 2009 není příliš rozumné, protože by náklady ještě mohly podstatně převyšovat výnosy a my bychom se mohli dostat do pasti, ve které jsou některé stávající země eurozóny. Nejsem ale zastáncem toho, aby banka příliš zasahovala do rozhodnutí, kdy se euro přijme. Kapři by si neměli rozhodovat o svém rybníku. Do té debaty jsme vtaženi, protože jsme s vládou přijali společnou strategii o přijetí eura. Proto jsme také tlačeni ke komentování hospodaření vlády, které je prostě součástí té strategie.
HN: Proč není přijetí eura k počátku roku 2009 rozumné?
Euro jsme mohli přijmout před dvěma lety, ale pro ekonomiku by to mělo mnohem větší náklady než přijmout ho později. Ve strategii jsou zcela jasně definované ukazatele, podle nichž se posuzuje, zda jsme na přijetí dobře připraveni. Patří mezi ně hlavně sladění naší ekonomiky s eurozónou například ve smyslu synchronizace dopadu šoků, strukturální podobnost ekonomiky, vyspělost finančního trhu, situace na trhu práce. Dobře se vyvíjejí finanční trhy a struktura ekonomiky se stále více podobá té v EU. Sladění ekonomiky ale nepostupuje, zhoršují se ukazatele měřící pružnost trhu práce. Prohlubuje se regionální nezaměstnanost, přibývá dlouhodobě nezaměstnaných. Pružnosti trhu práce neprospěje ani nový zákoník práce, který připravuje vláda.
HN: Kritizujete poměry na trhu práce, ale nezaměstnanost přece konečně po dlouhé době začala klesat?
Klesá, protože jsme na vrcholu hospodářského cyklu. To hodnocení není o momentální nezaměstnanosti, ale o pružnosti trhu práce, abychom, až dojde k ekonomickému poklesu, v kapitalismu nezbytnému, neskončili s příliš vysokou nezaměstnaností. Bohužel podíl dlouhodobě nezaměstnaných či regionální rozdíly v nezaměstnanosti stále narůstají, ostatní ukazatele pružnosti trhu práce se v nejlepším nemění. Ve chvíli, když ekonomika oslabí, nezaměstnanost znovu poroste a všechny problémy se prohloubí. To bude mít výrazný dopad na veřejné finance.
HN: Rozhodnutí ve stylu „teď vstupujeme do ERM II, a za dva roky tedy přijímáme euro“ by tudíž země měla udělat až po reformách?
Nedokážu si představit, že nějaký zákon je ve třetím čtení a nebude se kvůli tomu odkládat přihláška do ERM II. Ale nemyslím si, že je dobré podat přihlášku a myslet si naivně, že za tu dobu se stihnou připravit reformy.
HN: Mění nějak názor centrální banky na euro krize, do níž se Evropa dostala po odmítnutí ústavy ve Francii a Nizozemsku?
Nemění. My samozřejmě nejsme nijak nadšeni z uvolnění Paktu stability a růstu, který rozvolňuje rozpočtovou politiku. Měli bychom si ale hlavně udělat pořádek doma a na euro se co nejlépe připravit.
HN: Ministr financí připravil státní rozpočet na příští rok, který počítá se schodkem 76 miliard korun. Deficit veřejných financí má být 3,8 procenta HDP. Je to odpovídající rozpočet pro časy, kdy je ekonomika na vrcholu?
Rozpočet by měl být mnohem ambicióznější. Konvergenční program, v němž jsme EU slíbili, jak budeme snižovat státní dluhy, počítal s nižším hospodářským růstem, a tedy i s nižšími příjmy státu. Když máme vyšší růst, měli bychom mít nižší schodek. Žádný růst netrvá věčně.
HN: Mohla by vláda už teď hospodařit s vyrovnaným rozpočtem?
Kdy jindy než na vrcholu hospodářského cyklu? V těchto časech by měl být dokonce v přebytku.
HN: Premiér Paroubek tvrdí, že ekonomika může v příštích osmi letech růst v průměru o 7,8 procenta ročně. Je to reálné?
On mluví o růstu, do něhož započítá i posílení koruny. Já jsem před časem psal na stejné téma analýzu. Z ní mi vyšlo, že od roku 1999 do roku 2004 skutečně ekonomika rostla o osm procent, když připočteme i posílení koruny vůči euru. Posílení měny je v růstu, o němž mluví premiér, zhruba dvě až tři procenta ročně. To odpovídá dlouhodobému trendu posílení měny zhruba o 30 procent do roku 2013. Aby to však bylo realistické, musela by koruna posilovat jak po roce 2007, kdy podle strategie odsouhlasené vládou máme být v ERM II, který posilování trochu omezuje, tak hlavně po roce 2010. Měl jsem za to, že v té chvíli už tady koruna nebude. Myslím, že celá ta úvaha vychází z předpokladu, že koruna bude posilovat, a tedy i existovat až do roku 2013. Ten, kdo premiérovi tento růst odhadoval, asi neuvažuje zavedení eura v roce 2010.
HN: Nechme stranou posílení koruny. Bez něj by podle Paroubka měla ekonomika růst zhruba o pět procent ročně. Dá se to čekat?
Ten růst počítá, že do ekonomiky přijdou další peníze z unie či z projektů spolupráce veřejného a soukromého sektoru. Právě tyto projekty jsou složité a problém s nimi má třeba i Velká Británie. Obávám se, že snaha přivést sem rychle hodně peněz povede k tomu, že ty projekty nebudou vždy dobré. Poznáme to až později.
HN: Bez těchto dodatečných peněz je takový růst nemožný?
Bavíme se o hospodářském růstu, kterého česká ekonomika dosahuje teď, na vrcholu cyklu, navíc hnaná vstupem do Evropské unie. Očekávat, že takový růst vydrží další pět šest let bez toho, aby se do ekonomiky lily další peníze, je nereálné.
HN: Jaká rizika má růst takhle tlačený přísunem nových peněz?
Ekonomika má jen určitou schopnost vstřebat v krátkém čase hodně peněz navíc. Chcete tunely pod kopci, jimiž projedou dvě auta za den? Je potřeba dobře promyslet, aby se nestavěly Potěmkinovy vesnice.
HN: S ministrem Bohuslavem Sobotkou se centrální banka dostala do rozporu i nad bankovními poplatky. Vy jste přesvědčeni, že bankovní trh dobře funguje. Je na něm konkurence a není důvod k podezření z kartelu …
Často se argumentuje tím, jak mají banky vysoké zisky v porovnání s jinými zeměmi. Jejich zisky jsou však na stejné úrovni jako zisky investorů, kteří do země přišli v rámci vládních pobídek a všude se s nimi chlubíme.
HN: Ministr financí i antimonopolní úřad ale kritizují, že poplatky jsou vyšší než jinde ve světě. Proč?
Lidé zatím od bank nakupují mnohem méně služeb. Nejsou tak bohatí jako v západních zemích. Druhým důvodem je to, že máme nízké úroky. Ty jistě nikomu nevadí, ale bankám snižují zisky z řady produktů. Takže musí vydělávat někde jinde, a proto jsou třeba u nás poplatky mírně vyšší než na Slovensku. Málokdo by ale asi chtěl, abychom úroky zvýšili. Když někdo argumentuje tím, že Britové mají nižší poplatky, je to pravda. Ale oni dávají té bance mnohem víc vydělat, mají vyšší vklady, mají pojištěné domy, nakupují další služby. Když se podíváme na srovnatelné země se srovnatelnými úroky, vidíme, že poplatky jsou vyšší ve Španělsku i Portugalsku, což jsou s námi srovnatelné země. Při zhruba stejných úrocích. Stejně tak jsou vyšší v Rakousku. Takže mě zaráží, když náměstek Prouza uvádí právě Španělsko a Rakousko jako regulační vzor, a ty přitom mají na stejných úrocích, vyšších úsporách na účtech a větším množství produktů na klienta poplatky vyšší. Chtěl bych věřit, že současné tažení proti bankám je založeno na silnějších faktech než na několika stovkách – dílem touto kampaní vyvolaných – stížností.
HN: Jak hodnotíte návrhy náměstka ministra financí Tomáše Prouzy na regulaci bankovních poplatků?
Některé jsou rozumné. Třeba požadavek, aby banky zveřejňovaly co nejpřehlednější ceníky. Diskutovat se dá také o přenositelnosti čísla bankovního účtu. Tady však vidím hodně čistě technických problémů. Proč by ale banky měly posílat platby pro stát zdarma? Pokud je někdo přesvědčen, že by subjekty tržní ekonomiky měly pro stát pracovat zdarma, může začít u sebe.
