05.08.2005
Neformální debaty o sociálním modelu, kterou navrhuje britské předsednictví, by se nemuseli účastnit špičky členských zemí. Bylo by tak zřejmě oddáleno přijetí budoucí finanční perspektivy EU.
Britské předsednictví je podle německého tisku rozhodnuto zrušit tradiční oficiální jednání Evropských lídrů, které by se mělo konat v říjnu, a chce ho změnit na neformální diskusi o budoucnosti unijního sociálního modelu. Mítink, který se pravidelně koná v Bruselu, měl podle předpokladů řešit budoucí finanční perspektivu Evropské unie, na které se nedohodli představitelé EU v červnu. Dá se tedy očekávat, že nový rozpočtový výhled bude přijat až za rakouského předsednictví, které začíná v lednu.
Neformální charakter setkání by znamenal, že by v něm země evropské pětadvacítky nemusely být zastoupeny ministry zahraničí a financí. Rozhodnutí o rozpočtu by tedy nemohlo padnout.
Evropský sociální model byl svou podstatou a adaptací na současnou světovou globalizaci jedním z klíčových témat evropské debaty posledních měsíců, především po odmítnutí euroústavy ve francouzském referendu. Jedním z klíčových důvodů, proč Francouzi odmítli ústavu, byla totiž jejich obava o svou ekonomickou budoucnost. Ta by podle nich byla ohrožena přílivem levné pracovní síly z východních členských zemí.
Už bezprostředně po vyhlášení „ne“ proto francouzský prezident Chirak, aby se následující jednání evropských špiček zaměřila i na zmíněný sociální model. Klíčovým problémem v otázce sociálního modelu není dohoda jednotlivých členských zemí, ale jeho zajištění.
Sociální model již byl projednáván v debatě o legislativě, která by otevřela trh služeb. Příznivci této legislativy – Velká Británie, Irsko a nové členské země, argumentují tím, že liberalizace služeb přinesla více pracovních míst a pomohla ekonomickému růstu. Oponenti, především Francie a Německo, naopak tvrdí, že by taková legislativa přinesla ohrožení sociálního systému a snížení mezd.
Po neúspěšném červnovém Summitu EU, britský premiér Blair otře prosazoval vizi „sociální Evropy“, založené na růstové strategii. Již tehdy zmínil myšlenku uspořádání neformálního summitu. Jedním z jeho klíčových argumentů bylo přesunutí více finančních prostředků na vzdělání a výzkum na úkor zemědělských dotací.
