30.08.2005
Podle některých evropských politiků by nemuselo být výsledkem tureckých přístupových jednání plnoprávné členství Turecka v EU.
V Evropské unii se rozhořel spor o to, zda a jak splnit slib z loňského prosince, podle něhož má 25 členských zemí zahájit 3. října dlouhé a složité vstupní jednání s Tureckem. Převažuje sice názor, že by unie měla dostát svým závazkům beze změn, sílí však tendence mandát pro jednání oproti návrhu Evropské komise zpružnit tak, aby bylo zřejmé, že výsledkem nemusí být plnoprávné členství Turecka v EU.
Otázkou se budou podrobně zabývat ministři zahraničí členských států na neformální schůzce ve čtvrtek a v pátek ve velšském Newportu. Formálně pak mají mandát schválit 3. října, kdy by také rozhovory měly být oficiálně spuštěny. Odhaduje se, že potrvají deset až patnáct let.
Konzervativní pravice ve Francii, Německu, Rakousku a dalších zemích se snaží dosáhnout takových formulací, z nichž by bylo jasné, že si Turecko sice může vyjednat plné členství v EU, ale také jinou formu přidružení. Tento trend by výrazně posílilo očekávané vítězství pravicového bloku CDU/CSU v nadcházejících zářijových volbách v Německu.
Také podle české europoslance Josefa Zieleniece by bylo rozumné, kdyby se rozhovory s Tureckem vedly nejen o plném členství, ale také o možné jiné formě privilegovaného partnerství. Byla by tak podle něj ulehčena situace, kdyby nakonec jednání o vstupu skončila pro Turecko neúspěšně. Hrozilo by podle něj výrazné zhoršení vzájemných vztahů. Zielenec také nepředpokládá budoucí zmenšení rozdílů mezi Tureckem a EU na přijatelnou úroveň.
Levicověji orientované politické síly v EU tuto skepsi nesdílejí, i když jsou si vědomy úskalí v podobě pramalého nadšení veřejnosti i špatné nálady v EU po dvou neúspěšných referendech o euroústavě. Poukazují na to, že rozhovory budou velmi dlouhé a jejich konec bude tak jako tak považován po celou dobu za otevřený.
