12.09.2005
Ředitel Ústavu mezinárodních vztahů Petr Drulák a vedoucí kanceláře EU České spořitelny Petr Zahradník o vztahu nováčků a starých členů Evropské unie.
Jak si vede Česká republika rok po vstupu do Evropské unie?
Čekali jsme na členství 15 let, původní předpoklad byl několik let. Jak se díváte z dnešního pohledu na ta původní očekávání?
Jak hodnotíte přístup EU k rozšíření? Přišlo přece v době, kdy finišovala dvacetiletá příprava měnové unie.
Jak vypadá rok po vstupu z ekonomického hlediska?
Neukazuje případ východního Německa, jak málo západní Evropa rozuměla situaci na Východě?
Prošli jsme inkubátorem, splnili domácí cvičení. Ale mezi tím se proměnila Evropa, což ukázala referenda ve Francii a v Nizozemsku i spory okolo financí EU. V čem je problém?
Vytvoření společného trhu a konkurenčního prostředí je základním pilířem evropské integrace. Proč to dřív bylo přitažlivé, a teď ne?
Se vznikem měnové unie souhlasila Francie referendem, a nebyla sama. Obavy, o kterých mluvíte, jsou spíš důsledky globalizace než rozšíření. Proč tedy ten nesouhlas s rozšířením, když velká EU může důsledky globalizace přece jenom zmírňovat?
EU je přece celní prostor. Před dovozem textilu z Číny se EU ubrání lépe než jakýkoliv členský stát. A dislokace výroby zůstává omezená.
Bylo to někdy jinak?
Nemůže to být tím, že řada lidí politice nepřikládá důležitost, protože ji nepovažuje za podstatnou?
Lze nizozemský příklad zobecnit?
Postup Le Pena do druhého kola prezidentských voleb byl spíš důsledkem rozštěpení levice než nárůstem populistických nálad.
Společným jmenovatelem integrace byla změna konceptu národních zájmů. Elity občana učily, že dobro souseda je dobrem i pro něj. Tehdejší generace si pamatovaly, jak šovinistická propaganda přispěla k válce a na oltář míru byly ochotny k ekonomickým obětem. Proto Německo celkem bez protestů platilo nejvíc do rozpočtu Unie. Převládne-li důsledná obhajoba národních zájmů pod hlesem, ber co nejvíc a plať co nejméně, lze Unii udržet?
Opravdu prožíváme krizi liberální demokracie?
Přijetí všech deseti kandidátů naráz svědčí spíš o politické úvaze. Ale přejděme k otázce budoucnosti: co by se mělo v EU dělat?
