12.09.2005
Ze studie zveřejněné nevládní sdružení European Citizen Action Service (ECAS) vyplývá, že s hledáním práce v dalších členských zemích Evropské unie váháme.
Podle průzkumu projevuje nyní ochotu jít pracovat do zahraničí jen pět procent dotázaných českých respondentů. Podobně jako Češi se staví k práci v dalších zemích unie například Slovinci.
Oproti tomu Poláci jsou v této věci výrazně pružnější a v EU jich pracuje téměř půl milionu, především v Německu, Británii, Itálii, Nizozemsku a Irsku.
Studie proto zaměřuje především na Poláky. Mimo jiné shledává, že od května 2004 do května 2005 odešlo z deseti nových členských zemí pracovat jen do Británie 175.000 osob, z toho téměř 100.000 právě z Polska. Podobná čísla platí i pro Poláky v Německu, zatímco v Irsku jich pracuje 40.000.
Pracovníkům nových členských zemí se plně otevřely jen tři „staré“ země – Británie, Irsko a Švédsko. Ostatní dlouhodobí členové unie naopak prosadili různá omezení či dohody, které mohou pracovníkům z nových zemí bránit v získání práce až sedm let.
Za příklad tvrdého postupu vůči pracovním silám z „východu“ může posloužit Francie. Obavy Francouzů, že by jim mohli právě Poláci vzít práci, hrála také jednu z hlavních rolí v nedávném odmítnutí návrhu evropské ústavy. Zhruba rok po rozšíření dostalo povolení k trvalé práci ve Francii jen 875 Poláků a dalších 737 smí v zemi pracovat na dočasné povolení.
Studie také dokládá, že řada pracovníků ze zemí střední a východní Evropy působí na takových pozicích, které lze místními lidmi obsadit jen velmi obtížně. Pracovní síly z nových členských zemí tak pomáhají udržovat v chodu základní služby v sektorech, jako jsou například zdravotní péče, zemědělství či turistika.
ECAS vyzývá Británii jako nynější předsednickou zemi EU, aby se zasadila o co nejrychlejší odstranění bariér na evropském pracovním trhu, a tím přispěla k vyšší mobilitě pracovních sil a také ke snadnější integraci nových členských zemí do unie.
