20.09.2005
Vládní koalice pravého středu ztrácí v průzkumech veřejného mínění na opoziční Olivovník deset procent a březnové parlamentní volby s velkou pravděpodobností prohraje. Berlusconi se to snaží změnit.
Se stejně zářivým úsměvem, s jakým si navzdory svým pochybným podnikatelským aktivitám nechal před časem schválit imunitu před vyšetřovateli, předložil italský premiér Silvio Berlusconi parlamentu v Římě dodatek zákona, na jehož základě by byl v zemi opětovně zaveden poměrný volební systém.
Vládní koalice pravého středu ztrácí v průzkumech veřejného mínění na opoziční Olivovník deset procent a březnové parlamentní volby s velkou pravděpodobností prohraje. Změnou zákona může ale dosáhnout toho, že levice bude mít v parlamentu mnohem těsnější většinu, než by tomu bylo za stávajících podmínek většinového zastoupení.
„Tohle je obyčejná loupež hlasů. Je ostudné, že podobného útoku na systém liberální demokracie se dopouštějí ti, kdo mají v názvu svého politického uskupení slovo svoboda,“ prohlásil k záměrům vládní koalice vůdce Olivovníku, bývalý předseda Evropské komise Romano Prodi.
„Není možné svévolně měnit zákony jen proto, že se někdo bojí volební porážky,“ přizvukuje mu předseda nejsilnější frakce Olivovníku, předseda postkomunistických Levicových demokratů Piero Fassino.
Berlusconiho Dům svobod byl v roce 1993 schopen sestavit vládu jen díky předchozí změně volebního zákona a zavedení většinového systému. Jasné vítězství v parlamentních volbách v roce 2001 mu pak umožnilo vytvořit kabinet, který se nemusí nutně spoléhat na podporu nevyzpytatelné Ligy severu, jež po pouhých devíti měsících přivedla k pádu první Berlusconiho vládu.
Premiérova formace Vzhůru, Itálie se zato neobejde bez podpory postfašistické Národní aliance a Unie křesťanských demokratů a středu.
Beznadějně roztříštěná je italská levice, v níž nalezneme Demokratickou unii pro republiku, Italské socialistické demokraty, Unii demokratů pro Evropu, stejně jako Stranu italských komunistů.
Záměr Berlusconiho kabinetu kritizoval i předseda parlamentu Marcello Pera, zvolený za Berlusconiho stranu: „Riskujeme návrat k demokracii, jakou jsme tady zažívali půl století, kdy hlas voliče neobdržel kandidát, nýbrž politická strana.“
Pera sám byl do parlamentu zvolen nikoliv díky vítězství ve svém volebním obvodu, ale na kandidátce premiérovy strany.
Pětasedmdesát procent poslaneckých křesel ve Sněmovně je nyní rezervováno pro kandidáty, kteří v každém ze 475 volebních okrsků získali největší počet hlasů. Zbytek mandátů je rozdělen na základě poměrného zastoupení, přičemž uspět může pouze strana, která překročí čtyřprocentní hranici.
Experti se již léta přou o to, který z obou volebních systémů je výhodnější a hlavně prospěšnější pro občany.
Většinový systém umožňuje vytvoření stabilní vládní většiny, může ale vést k tomu, že se moci chopí strana, která prosadí zákony vyhovující pouze té části společnosti, kterou zastupuje, a ta nemusí být nutně majoritní.
Poměrný systém více odpovídá pluralitě politických názorů, vede však ke vzniku vládních koalic, které se rozpadnou stejně rychle, jako vznikly.
V Německu se osvědčil poměrný systém s pětiprocentní hranicí nezbytnou pro vstup do Bundestagu, umožňující, že se do parlamentu dostanou také zástupci malých politických stran, pokud zvítězí ve svém volebním okrsku. Vítěze hlasování v jednomandátových obvodech bez ohledu na to, kolik procent jednotlivé politické strany získaly, posílají do svých parlamentů Britové i Francouzi.
Poměrný volební systém, znemožňující vytvoření většiny schopné přežít v parlamentu plném emocí byť jen jediný rok, byl hlavní příčinou nestability italských vlád, jichž se po druhé světové válce vystřídalo u moci celkem devětapadesát.
