26.09.2005
Polská pravice, která včera podle prvních odhadů jasně vyhrála včerejší volby, chce nejen změnit ústavu, ale zásadním způsobem i ekonomiku.
Polská pravice, která včera podle prvních odhadů jasně vyhrála včerejší volby, chce nejen změnit ústavu, ale zásadním způsobem i ekonomiku. Není však jasné, jak se podaří skloubit dva odlišné ekonomické programy vítězného uskupení Právo a spravedlnost a druhé Občanské platformy.
Ekonomické sliby hrály před volbami jednu z hlavních rolí. Vítězství konzervativců zřejmě znamená konec plánů liberálů na zavedení rovné patnáctiprocentní daně. Obě strany se rozcházejí i v názoru na sociální reformu nebo zavedení eura. Jsou však schopny se shodnout, že je třeba bojovat proti korupci a vyměnit vedení 1500 dosud neprivatizovaných podniků. Sblížit rozdílná stanoviska bude prvním úkolem vyjednávačů.
Efekt EU pomohl
Ekonomika Polska, největšího z nových členských států EU, letos čeká nižší růst než loni – kolem 3,3 procenta oproti 5,4 procenta. Loni země profitovala z očekávání spjatých se vstupem do Evropské unie. Polské firmy se chytily vývozem potravin na západní trhy, zároveň mohutně investují i na východě, především na Ukrajině a v Rusku. Finančníci a podnikatelé si přáli a čekali vítězství liberálů, proto budou reakce trhů na výhru konzervativců zřejmě opatrné.
Poláci – zejména pak tři milióny těch, kteří jsou bez práce – hlavně očekávají, že nová vláda radikálně sníží osmnáctiprocentní nezaměstnanost, nejvyšší ze všech zemí EU. V průzkumu, který publikoval minulý týden týdeník Wprost, považuje za nejdůležitější úkol nové vlády jedenasedmdesát procent dotázaných právě boj proti ní.
Pokolení Jana Pavla
Malou nabídkou práce jsou nejvíce zasaženi mladí lidé, kteří se narodili po vyhlášení výjimečného stavu v roce 1980 a do školy chodili po změně režimu v roce 1989. Z výzkumu sociologů Tomasze #143#ukowského a Krzysztofa Kosela vyplynulo, že tato skupina, která v letošních volbách představuje 2,5 miliónu prvovoličů, je nejvíce nakloněna Občanské platformě a jejímu prezidentskému kandidátovi Donaldu Tuskovi. Prezidentské volby jsou za dva týdny.
Tato generace má přitom mnohem lepší vzdělání než jejich rodiče, mentalitou je blízko Američanům, největším polským spojencům, nemá komplexy vůči Západu, je zvyklá se prát o pracovní místo a zároveň má blízko ke katolické církvi. Někdy se jí říká i „pokolení Jana Pavla II.“.
S otázkou nezaměstnanosti souvisí i očekávaná reforma pracovního trhu. I když v posledních měsících otevřelo v Polsku svá logistická centra několik velkých světových firem, ekonomové si stále stěžují, že najmout či propustit Poláky je příliš drahé. I proto Polsko dosud prohrávalo souboje se středoevropskými sousedy o vybudování velkých automobilek.
Na svoji reformu čeká i systém sociálních dávek, které sice nejsou příliš vysoké, ale jsou široce rozprostřené po velkém počtu lidí v různých kategoriích. Například početní zemědělci mají vlastní penzijní systém, do kterého nemusí přispívat velkou částkou, a který tudíž není soběstačný, a stát musí doplácet obrovské sumy. Na konci kampaně také strany představily své vize reformy zdravotnictví.
Spor o privatizaci
Trochu s obavami čekal na výsledky voleb finanční trh a obchodníci. Polský zlotý v posledních týdnech klesal, nikoli však vinou očekávání polského hlasování, ale protože byl dlouhodobě nadhodnocený.
Ekonomové a obchodníci dávali přednost výhře liberálů, kteří prosazují zmenšení role státu v ekonomice, zatímco konzervativní bratři Kaczynští a jejich Právo a spravedlnost chtějí například zastavit privatizaci některých podle nich strategických státních podniků, jako je třeba Polská pošta, a věnovat více peněz na sociální programy a boj s chudobou.
Mezi další podniky, kde chce Právo a spravedlnost udržet státní podíl či většinu, patří energetické podniky nebo několik klíčových bank. Stejná strana chce ale paradoxně téměř zdvojnásobit zisk z privatizace na deset miliard zlotých.
Liberálové, kteří nevylučují ani úplný odchod státu z energetiky, chtějí státní a polostátní podniky, mezi nimiž je i v Česku v poslední době proslulý ropný koncern PKN Orlen, co nejrychleji a nejlépe prodat, takže spor v nové koalici se vedle daní povede i o privatizaci. „Chceme zprivatizovat všechny firmy z výjimkou jedenácti firem zajištujících infrastrukturu,“ tvrdil v kampani například liberální kandidát na premiéra Jan Rokita.
Noví ředitelé
Zemětřesení se všeobecně očekává ve vedení podniků se státní účastí, kterých je i po patnácti letech postupné privatizace na 1500 a které byly v uplynulých letech zdrojem mnoha skandálů. Pravice chce bojovat proti korupci a propojení levice, bývalých komunistů, s podnikatelskou elitou, ale vystavuje se nebezpečí vzniku nových klientských sítí.
Ale i liberálové mají své slabosti. Jejich kandidát na premiéra, historik Jan Rokita, není odborníkem na ekonomiku. „Ale může se spolehnout na dobré experty, kterými se obklopil. Jejich problém ovšem je, že jsou dost vzdáleni od finančních trhů, které nepatří k jejich silným stránkám,“ řekl HN Janusz Jankowiak, hlavní ekonom banky BRE.
Hlavním úkolem nové vlády je podle Jankowiaka oživit domácí poptávku, která dlouhodobě klesá, podobně jako třeba v sousedním Německu.
Nová vláda už nestihne ovlivnit levicí přijatý rozpočet na rok 2006, který je velmi restriktivní kvůli vysokému zadlužení Polska.
