18.10.2005
Po SPD oznámil své kandidáty i pravicový blok CDU/CSU. Mezi příštími ministry je překvapivě mnoho žen , ale i jmen, jejichž nositelé působí v politice dlouhou dobu.
Povolební jistota končí jen z poloviny. Němci už znají jména svých příštích ministrů – povede je šéfka křesťanských demokratů Angela Merkelová -, ale nevědí, co od vlády mají čekat.
Po SPD oznámil včera své kandidáty i pravicový blok CDU/CSU. Mezi příštími ministry je překvapivě mnoho žen (šest ze šestnácti), ale i jmen, jejichž nositelé působí v politice dlouhou dobu.
Co to naznačuje? Zásoby schopných mladých politiků jsou i v Německu dost omezené. A také, že příští kancléřka, oslabená vynucenou spoluprácí s levicí, nemá chuť riskovat. Vsadila na politiky, u kterých může odhadnout jejich postoje.
Čtyřiašedesátiletý bavorský premiér Edmund Stoiber, který se ujme resortu hospodářství, dříve bojoval s Merkelovou o vůdcovství v CDU/CSU. Stejně jako o rok mladší Wolfgang Schäuble, kterého vypudila Merkelová po skandálu s financováním z čela strany.
Úkoly, o kterých se včera poprvé velká koalice radila, jsou zřejmé. Méně už to, zda se na jejich plnění shodne.
Německo sužuje dvouciferná nezaměstnanost, vysoký schodek veřejných financí a chabý růst ekonomiky. Není to jen jeho problém – pro EU je Berlín klíčovou zemí, pro Česko je dominantním dovozcem jeho zboží. Když nereformovaná německá ekonomika nepookřeje, pocítí to brzy i tuzemské firmy.
Reformy, které nenápadně začal Gerhard Schröder – a Merkelová je chtěla prohloubit -, se však dočkaly od voličů nejednoznačného vzkazu. Těsný výsledek voleb, jehož výsledkem je právě velká koalice, je interpretován jako podpora reformám – ale jen velmi vlažná.
Nová vláda má obtížně vypočitatelné partnery, v opozici stojí tradičně silné odbory.
Merkelová se snaží tyto obavy ztlumit. „Cítím v této vládě přátelskou atmosféru,“ řekla týdeníku Der Spiegel. „Očekávám, že bude pracovat jako skutečný tým.“ Odborníci její optimismus nesdílejí.
Andreas Wüst, politolog z Mannheimské univerzity, soudí, že pozice Merkelové je oslabena. Naznačují to i některé ústupky SPD při formování vlády. Současně je ale možné, že obě strany, které částečně spolupracovaly už v minulém funkčním období, své vzájemné názorové rozdíly potlačí. „Není to jednoduché, vládní partneři ale musí nalézt společnou řeč,“ uvedl Wüst.
Míra souznění ministrů se zřejmě projeví brzy, recepty na boj s vysokou nezaměstnaností nesnesou odkladu.
V tomto bodě je zřetelná vůle dospět k dohodě. Merkelová slevila ze svých razantních plánů na propouštění, kterými chtěla oživit pracovní trh. „Schröder učinil hodně pro spolupráci už tím, kam až posunul reformu v rámci své Agendy 2010,“ míní Wüst.
Zklidnění přinesl v řadách ekonomů svou kandidaturou Peer Steinbrück. Jsou přesvědčení, že by to mohl být vhodný muž pro náročný úkol: vyřešení vleklého problému, kterým je schodek německého rozpočtu.
„Steinbrück se na tu funkci opravdu hodí,“ citoval list Handelsblatt Rüdigera Parscheho, finančníka z prestižního ekonomického ústavu Ifo. S tím souhlasí i představitelé Spolkového svazu německého průmyslu.
„Pana Steinbrücka považuji za velmi kompetentního, silného muže,“ uvedl Dieter Hundt, jenž stojí v čele asociace zaměstnavatelů.
Současně se debatuje o tom, kde příští ministr financí získá potřebné finance. Vedle šetření bude koalice muset nalézt také nové zdroje peněz. Příjmy z velkých státních podniků, jako je Deutsche Post či Deutsche Telecom, vyschnou. Hodně se proto očekává od výběru mýtného i privatizace dálnic.
Dalším zdrojem bude zvýšení daně z přidané hodnoty na 18 procent. V rámci snižování deficitu se také stále více hovoří o zvýšení daně z přidané hodnoty, což CDU/CSU prosazovala již před volbami. Sociální demokraté se tehdy zvýšení sice bránili, nyní jej ale podle německých médií už nevylučují.
Unie chce DPH zvýšit o dva procentní body na 18 procent, což by podle odhadů odborníků znamenalo dodatečné příjmy kolem 16 miliard eur. Jejich prostřednictvím by pak měly být sníženy vedlejší mzdové náklady.
Diskutovat by se mělo i o daních z příjmů. Zde naopak zvýšení maximální možné hranice prosazuje SPD, zatímco CDU/CSU ji chce naopak snížit.
Sanace státního rozpočtu zůstala hlavním tématem koaličních vyjednávání. Peer Steinbrück již o víkendu prohlásil, že musí ušetřit více než deset miliard eur.
Postoje členů jeho strany se rozcházejí mezi 14,5 až 22,5 miliardy ročně. Podle některých odborníku bude ale CDU/CSU požadovat snížení nákladů ročně o 25 miliard eur. „Přesně o tolik musíme každý rok snížit schodek příjmů,“ uvedl Georg Milbradt, pravicový premiér Saska. Cílem CDU podle něj je předložit koncem příštího volebního období vyrovnaný rozpočet.
Ostré názorové rozpory mohou ovšem vyvstat ohledně plánů na snížení státních subvencí. Dohoda o tom, které oblasti se budou muset bez podpory obejít, nebude patrně jednoduchá.
Podle vlády činí dotace 59 miliard eur. Jiné odhady – například seznam Kielského institutu pro světovou ekonomiku – hovoří o subvencích ve výši až 156 miliard eur. Za jedny z nejnákladnějších subvencí jsou přitom považovány například příspěvky na koupi vlastní nemovitosti či by tu, výjimky některých firem z platby ekologické daně či daňová úleva na dojíždění do práce.
Kandidáti na některé klíčové resorty v příští německé vládě
