27.10.2005
Podle nové německé kancléřky Angely Merkelové Evropa by měla dosáhnout dohody o budoucím evropském rozpočtu ještě letos. Evropa jí nutně potřebuje.
Paní Merkelová, na summit pojede odcházející kancléř Gerhard Schröder, budoucí kancléřka zůstane doma. Vadí vám to?
Vůbec ne. Jsme uprostřed koaličních vyjednávání, nová vláda ještě není sestavena. Je v pořádku, že na toto neformální setkání pojede Gerhard Schröder. Navíc u všech témat týkajících se Evropské unie máme úzké kontakty a dohody s ještě úřadující vládou.
Ale Schröder v Hampton Courtu bude prezentovat svou představu evropského sociálního modelu. Nebojíte se, že to bude pro velkou koalici závazné?
Ne. Hampton Court je neformální setkání rady a je zaměřen čistě na výměnu názorů.
O jaký sociální model se v EU zasadíte vy?
Když se hovoří o evropských sociálních modelech, pak může Německo do hry vnést samozřejmě tradici sociálně-tržního hospodářství. To se ale v době globalizace musí osvědčit.
Z přesvědčení říkám: Všichni máme šanci, ale nebude jednoduché náš blahobyt udržet. Musíme si jej ve zcela nové konkurenční situaci znovu vybojovat. Hospodářský úspěch je podmínkou pro to, abychom mohli žít solidárně a sociálně spravedlivě. Život na dluh, málo rostoucí ekonomika, která nedostatečně investuje do výzkumu a technologií, to zajisté nenabízí dobré výchozí podmínky. Musíme mít neustále na očích dva póly: hospodářské síly je třeba k tomu, abychom mohli zachovat a dále vyvíjet sociální stát. Navíc se musíme postavit velkému demografickému problému v Evropě.
Francie je považována za protekcionistickou, Velká Británie za liberální. Jakou pozici zastává Německo?
Nepovažuji to za příliš přesvědčivé, takto Francii a Velkou Británii prezentovat jako protivníky. Realita přeci vypadá zcela jinak. Všichni žijeme ve stejném evropském trhu, z velké části se stejnými pravidly pro ekonomiku. Tak zásadně se tudíž hospodářsko-politické modely lišit nemohou. Některé země zajisté inklinují například k tomu být v liberalizaci trhu rychlejší než jiné. Německo takové situace většinou vyrovnává. To je smysluplné. Vycházejíce ze základu našeho sociálně-tržního hospodářství bychom se případ od případu měli podívat, co se od partnerů v unii můžeme učit.
Jak měříte úspěch hospodářské politiky?
Zaprvé úrovní nezaměstnanosti, která je v Německu příliš vysoká. Zadruhé spolehlivostí zabezpečovacích systémů, neboli v jaké formě stát pomáhá lidem v obtížných a zvláštních životních situacích. Neboli – existuje funkční zdravotnický systém? Nejsou staří lidé moc chudí? Daří se rodinám? V této oblasti už jsme toho mnoho dokázali a můžeme na to být pyšní. Nicméně si ale žijeme nad poměry, což dokazuje špatný stav rozpočtu. Třetím kritériem je vývoj příjmu na osobu. Před dvaceti lety jsme ještě byli v unii na špičce. Mezitím nás Velká Británie a skandinávské země předhonily. To nesouvisí jen se sjednocením Německa, ale také s tím, že máme slabý růst ekonomiky.
Předseda Evropské komise Barroso navrhl vytvořit globalizační fond, který by zmírnil sociální dopady globalizace. Co si o tom myslíte?
Jsem skeptická. Je nejasné, kdo by takový fond spravoval a podle jakých kritérií by se prostředky vyplácely. Jak máme nadefinovat, kdo je postižen globalizací? V zásadě by mohl každý strukturálně slabý region tvrdit, že patří k poraženým globalizace. Strukturálně slabé oblasti podporujeme v EU již dnes. Namísto vytváření další úrovně by se Evropa měla nyní soustředit na to, aby popošla dál ve finančním plánu.
Dají se jednání o finančním plánu uzavřít do konce roku?
Evropa teď nutně potřebuje mít nějaký úspěch. Musí potvrdit svou akceschopnost. A proto by bylo velkým úspěchem, kdyby se jednání dokončila ještě letos. Německá strana každopádně bude spolupracovat, aby to umožnila.
Znamená to, že Německo bude ochotné přistoupit na kompromisy ve sporu o budoucí výši rozpočtu unie?
V této otázce navazujeme na pozici předchozí vlády. Rozpočet by se měl pohybovat nejlépe kolem úrovně 1,0 procenta hrubého národního produktu a co se týče zátěže, měl by být pro Německo vyrovnaný.
Jak se díváte na výdaje EU na zemědělství?
Unie již v roce 2002 schválila balík výdajů na zemědělství, který platí od roku 2007 do roku 2013. Zemědělci musí mít možnost se na to spolehnout, a to je také pochopitelné. Uvítala bych, kdybychom dosáhli závazného národního spolufinancování těchto subvencí.
Bylo by podle vás dobré tento kompromis v příštím finančním období ještě prověřit?
Kompromisu se držíme, znovu jej již rozbalovat nebudeme.
