27.10.2005
Šéfové států a vlád zemí EU jednají o výzvách, které přináší evropské ekonomice globalizace. Neformální setkání by mělo přinést shodu v otázkách, jako jsou masívnější investice do vzdělání či povzbuzení evropské konkurenceschopnosti.
Šéfové států a vlád zemí Evropské unie dnes budou poblíž Londýna jednat o výzvách, které přináší evropské ekonomice globalizace. Neformální setkání by mělo přinést shodu v otázkách, jako jsou masívnější investice do vzdělání či povzbuzení evropské konkurenceschopnosti. Země unie stále zřetelněji pociťují tlak dynamických asijských ekonomik.
„Evropská unie nutně potřebuje finanční plán, který by jí pomohl obstát v soutěži se vznikajícími mocnostmi, jako je Čína a Indie,“ řekl britský premiér Tony Blair, jehož země nyní unii předsedá.
Na pořad jednání se rovněž dostal – zásluhou Evropské komise – společný unijní rozpočet na léta 2007 až 2013. To bude zajímat především nové členské země včetně České republiky. Bez dohody totiž nemohou čerpat z bruselských peněz.
Tony Blair již včera pozval na večeři některé evropské sociálně demokratické premiéry včetně Jiřího Paroubka, aby sblížili svá stanoviska. Náměstek ministra zahraničí Vladimír Miller očekává, že svůj postoj budou koordinovat i země visegrádské čtyřky – Česko, Polsko, Maďarsko, Slovensko. „Předpokládám, že ohledně finanční perspektivy budou mluvit unisono,“ uvedl.
Summit na zámku Hampton Court poblíž Londýna bude střetem dvou vizí. Reformátoři v čele s předsedou Evropské komise José Mauelem Barrosem prosazují uvolnění tuhé byrokracie a liberalizaci trhů. Odpůrci, jejichž stanoviska hájí zejména Francie, brojí proti „anglosaskému modelu“, který podle jejich názoru zvyšuje sociální nerovnost. Paříž prosazuje model silné státní ochrany.
Britský ministr pro evropské záležitosti Douglas Alexander uvedl v listu Financial Times, že evropské země by měly raději přemýšlet, jak dosáhnout „přidané hodnoty“ evropské ekonomiky než neplodně diskutovat o výhodách jednotlivých sociálních modelů. „Británie rozproudit diskusi o tom, jak společně čelit ekonomickým výzvám,“ řekl.
Změny bude těžké prosadit. Odpůrci se odmítají vzdát štědrých sociálních systémů. Reformátorům, kteří zmiňují Británii jako pozitivní příklad, nechtějí naslouchat.
„Evropa vnímá Británii především jako hlavní baštu anglosaského ekonomického liberalismu, to ztěžuje diskusi,“ upozorňuje Hugo Brady z londýnského Centra pro evropskou reformu.
Ostrý názorový střet mezi Tony Blairem a francouzským prezidentem Jacquesem Chirakem již přispěl k debaklu červnového summitu EU. Oba lídři se nedokázali dohodnout na kompromisu. Paříž odmítala ustoupit v otázce zemědělských dotací, Londýn se zase nechtěl vzdát britské slevy.
Britský rabat si vymohla v polovině 80. let tehdejší premiérka Margaret Thatcherová. Tehdejší vysoká nezaměstnanost a útlum těžkého průmyslu jsou ale minulostí. Proto v Evropě přibývají hlasy, že dnes už je britská výhoda neudržitelná.
„Budeme muset učinit nějaký pohyb ohledně britského rabatu. Tony Blair však za to musí nutně něco získat,“ řekl v rozhovoru pro stanici BBC bývalý britský velvyslanec při EU Stephen Wall.
To by znamenalo i nějaký ústupek Francie – v citlivé době, kdy tamní odbory hrozí rozsáhlými protesty. Vláda nechce podráždit ještě farmáře.
„Francouzští zemědělci jsou mezi těmi, kdo profitují nejvíce ze Společné zemědělské politiky, Paříž ale nemíní tento stav měnit,“ upozorňuje Johan Swinnen, expert na zemědělskou politiku Katolické univerzity v belgické Lovani.
Česku a dalším novým členským zemím bude záležet zejména na shodě ohledně rozpočtu. Doufají, že se jednotlivé země dohodnou v hrubých obrysech, aby mohl být rozpočet schválen na prosincovém summitu unie.
„Optimální by bylo, kdyby summit dospěl k závazku, že se všichni vynasnaží, aby dohody bylo dosaženo v prosinci,“ popsal český velvyslanec Jan Kohout pozici Prahy na londýnském jednání.
Rozpočet se dostal na pořad jednání díky Evropské komisi, která propojila agendu summitu s finanční perspektivou unie.
Skepticky se dívají mnohé země na bruselský návrh zřídit „globalizační fond“. Z něj by měly jednotlivé země čerpat prostředky na nápravu sociálních dopadů globalizace.
