07.12.2005
Dnešní jednání ministrů zahraničí má jediný cíl: otestovat vyhlídky možného přijetí britského návrhu rozpočtu Evropské unie.
Dnešní setkání ministrů zahraničí členů Evropské unie bude mít jediný smysl a cíl: po veřejných proklamacích za zavřenými dveřmi otestovat, jaké jsou vyhlídky, že summit za dva týdny přijal britský rozpočtový kompromis.
V prvních reakcích na pondělní prezentaci britského ministra zahraničí Jacka Strawa zaznělo několikrát kategorické „ne“, a protože o dohodě o příjmech a výdajích Evropské unie na léta 2007 až 2013 musí být rozhodnuto jednomyslně, vyhlídky na dohodu se zdály mizivé. To ale nemusí platit za čtrnáct dnů, až se sejde pětadvacet šéfů států a vlád členských zemí unie.
Podrobnější analýza ukazuje, že některé země sice na svém odporu trvají, ale jiné daly najevo, že je ještě prostor pro diskusi. Důležitý bude názor Polska, největší z deseti zemí, které loni vstoupily do EU a na nichž chce britský kompromis nejvíce ušetřit. „V této podobě je pro nás návrh nepřijatelný,“ prohlásil premiér Kazimierz Marcinkiewicz. Cesta k dohodě by mohla vést přes fondy pro chudé polské kraje, zvláště když subvence podobného druhu si kdysi vybojovalo Španělsko.
Vzájemné porovnání finančních pozic je nejspíše jedním z měřítek, které jednotliví členové uplatňují. Londýnský deník Independent dokonce tvrdí, že Londýn konstruoval svoji „slevu ze slevy“ právě porovnáním výše britského a francouzského příspěvku do unijní pokladny.
Na červnovém summitu Tony Blair odmítl lucemburský návrh dohody především proto, že Londýn by do Bruselu posílal 0,5 procenta svého hrubého národního důchodu, zatímco Paříž by posílala 0,39 procenta. Independent propočítal, že britský kompromis počítá s tím, že by se tento rozdíl takřka vyrovnal (0,41 vůči 0,40).
Důvody pro porovnávání jsou dva: zdánlivě zanedbatelné desetiny procent představují v realitě velké objemy peněz a porovnání jednotlivých zemí je věcí prestiže. Z prosincového summitu EU v roce 2000 udělal francouzský prezident Jacques Chirac několikadenní nervy drásající vyjednávací maratón jen proto, aby v Evropském parlamentu nebylo německých poslanců více než francouzských.
Klíčem k přijetí, či naopak zamítnutí britského rozpočtového návrhu se stane poměr mezi zjevnými či skrytými koalicemi. Rozhodnout může názor deseti unijních nováčků, kteří mají za kompromis nejvíce zaplatit.
Tradičně bojovná Varšava nezabouchla dveře k další debatě úplně, český premiér Jiří Paroubek není sice krácením rozpočtu nadšen, ale pokládá jej za základ k jednání. Z Pobaltí a ze Slovenska zazněly ještě vstřícnější tóny. Pro nováčky by totiž bylo mnohem horší, kdyby se unie nedohodla. Pak by nadále platila současná pravidla a podle nich by dostávali z Bruselu mnohem méně.
Pokud se nováčci s britským návrhem smíří, tak se ti staří členové unie, kteří jsou proti, dostanou do obtížné pozice, protože by odmítali něco, co jsou ochotny přijmout i mnohem chudší země.
O výsledku budou rozhodovat i odhady, na koho by padla odpovědnost za případný, po červnu již druhý krach jednání o rozpočtu. Proto se velká evropská partie bude hrát až do poslední chvíle.
Kdo získává a kdo ztrácí podle britského návrhu rozpočtu
Vítězové
Francie – ročně získává kolem dvou miliard eur ze zvýšeného britského příspěvku, žádné snížení zemědělských dotací.
Německo – získává asi dvě miliardy eur, snížení příspěvku z 0,53 % HDP na 0,51%.
Nizozemsko – získává jednu miliardu eur a snižuje příspěvek.
Španělsko – udrželo si svůj masívní rozvojový fond pět miliard eur.
Poražení
Rozvoj venkova v západní Evropě – přichází o sedm miliard eur.
Británie – vyšší příspěvek do EU rozpočtu o osm miliard eur.
Nováčci z východní Evropy – rozvojové fondy nižší o 8,5 procenta, cca o 14 mld eur, ale snazší dostupnost peněz.
Belgie a Lucembursko – snížení rozpočtu na administrativu EU o jednu miliardu, což se dotkne ekonomik obou sídelních zemí unijních institucí.
Zdroj: The Times
