13.12.2005
Mnohé země budou muset platit více za dovážené potraviny nebo cena jejich vývozů bude nižší, neboť jiné země budou mít preferenční přístup na evropský trh, o který se bojuje nejvíce.
Jak je možné, že v Nigeru letos na jaře propukl hladomor, když poslední sklizeň v listopadu byla průměrná, a dokonce o čtvrtinu vyšší než v roce 2000, kdy nikdo na poplach nebil?
Vedle sucha a kobylek je podle analýzy časopisu Economist na vině především obchod s potravinami mezi Nigerem a jeho sousedy, kteří změnili vývozní politiku pro obiloviny a další krmivo. Nigerským pastýřům tak výrazně vzrostly ceny krmiva pro dobytek a zároveň se snížila cena vykupovaného masa. Výsledkem byl hladomor a zoufalé volání o pomoc.
Ministerská konference Světové obchodní organizace, která dnes začíná v Hongkongu, se má více než v minulosti věnovat právě obchodním bariérám, které mezi sebou mají státy, řazené do rozvojového světa. Bohaté země jako státy Evropské unie nebo USA tvrdě vyjednávají o snížení zemědělských dotací, o odbourávání tarifů a kvót, ale středně rozvinuté státy jako Indie, Brazílie nebo Čína nikdo netlačí k tomu, aby své často tvrdě chráněné trhy liberalizovaly – a to i ve prospěch těch nejchudších.
Samotné snížení zemědělských dotací bohatých zemí není řešením. „Odstranění zemědělských dotací by mělo silný dopad na řadu rozvojových zemí. Některým přinese pozitivní zprávy (vzrůst světových cen pro hlavní vývozce potravin), pro mnohé však dopady liberalizace v zemědělství budou negativní,“ uvádí zpráva Pražského institutu pro globální politiku – Glopolis, analyzující postoje aktérů konference.
Mnohé země totiž budou muset platit více za dovážené potraviny nebo cena jejich vývozů bude nižší, neboť jiné země budou mít preferenční přístup na evropský trh, o který se bojuje nejvíce. Velký spor se vede například o banány, na nichž závisejí některé státy Střední Ameriky. Panama a Honduras chtějí, aby EU nezaváděla vyšší cla na dovoz banánů a zároveň nezvýhodňovala jiné dovozce přidělením kvót na dovoz banánů bez cel. „Přirozenějším a ekologičtějším způsobem, jak tuto ztrátu vyvážit, by mohlo být snížení bariér v obchodě mezi rozvojovými zeměmi navzájem,“ uvádí analýza.
Přitom hlavní překážkou pro posun v jednáních Světové obchodní organizace byl dosud spor mezi bohatými a chudými. Politici z EU a USA odmítali hovořit o změně zemědělské politiky, pokud středně rozvinuté státy jako Indie nebo Brazílie nepovolí v přístupu na průmyslové trhy.
Nyní se více očekává, že zatímco hlavní jednání neuspějí, tak američtí a evropští vyjednávači se budou pokoušet prosadit stranou hlavního proudu některé dohody, které by pomohly osmačtyřiceti nejméně rozvinutým zemím. „Pro úspěch je v Hongkongu životně důležité, abychom dosáhli dohody pro rozvojové země,“ citoval list Wall Street Journal evropského komisaře pro obchod Petera Mandelsona.
Nejchudší státy jsou ale v podezření, že budou bohatými využity pro dosažení širších dohod, které nakonec stejně budou pouze ve prospěch těch bohatších. Proti tomu a proti další liberalizaci globálního obchodu budou také protestovat v ulicích Hongkongu tisíce aktivistů z celého světa.
O co jde v Hongkongu
