04.01.2006
Skutečné motivy dramatického střetu nejsou ani nijak zvlášť skrývané. Andrej Illarionov, který nedávno rezignoval na funkci ekonomického poradce ruského prezidenta, řekl médiím, že zvýšení ceny byl politický tah.
Rusko vydírá Ukrajinu, EU mlčí
Řekněte, že je to tržní
Illarionov řekl rádiu Echo Moskvy, že problém s ukrajinskou dotovanou cenou v podstatě vytvořil sám Kreml. Gazprom souhlasil s cenou 50 dolarů v roce 2004, aby tím v ukrajinských prezidentských volbách pomohl kandidátovi podporovanému Kremlem. Plyn se měl podle Illarionova původně za tuto cenu prodávat do roku 2009.
Jenže kremelský favorit prohrál s Viktorem Juščenkem, který prosazuje vstup Ukrajiny do EU a NATO. Takže se náhle změnila pravidla hry a přišly tržní ceny.
Vzdejte se a nic se nestane
Při téže příležitosti Putin prohlásil, že ropovody a plynovody směřující na Západ byly postaveny Sovětským svazem – a že je ruským výsostným právem, aby se o ně staralo a udržovalo je, „včetně částí systému vně ruských hranic“. (Putin zjevně podezírá Ukrajinu, že nemá dost školených techniků.) Přítomný německý kancléř Schröder na to ani nehnul brvou.
Během nynějších jednání s Ukrajinou Alexej Miller, Putinem osobně vybraný šéf Gazpromu, prozradil jeden ze skutečných důvodů ruského chování. Řekl, že kdyby Ukrajinci předali více než 50 % svého plynovodního sytému Gazpromu, cena za plyn by ihned klesla. Bělorusové nebyli žádní troškaři, předali Gazpromu rovnou celý plynovod a dnes platí 47 dolarů za tisíc krychlových metrů.
Buďte tiše jako Finové
Nová verze „finlandizace“ se moc neliší od té staré. Až na to, že není uvalena hrozbou jaderných hlavic a tanků, ale plynem. A že si Rusko zjevně přeje „finlandizaci“ nikoli jen jedné země, ale celého kontinentu. Představte si plynový bojkot Evropy po dobu jediného měsíce a porozumíte, proč Tony Blair nebo Jacques Chirac zůstali zticha jak pěny během ukrajinsko-ruské plynové války.
Logika imperialistického vydírání je pevná a ověřená časem. Když Ukrajina chce přidat k EU, dobrá – ale pak musí platit 230 dolarů za plyn letos, 350 dolarů napřesrok a tak dál. Jestli ale předá své plynovody Putinovu gangu banditů, ukáže světu, že je „rozumná země“.
A jestli chce být Ukrajina ruským partnerem, měla by nejspíš volit stranu „kremelského“ Viktora Janukovyče. Ten jim levný plyn nepochybně zařídí. Putin raději dělá obchody s bývalými vězni; ne s politickými, ale s kriminálníky jako Janukovyč. Mluví stejným jazykem a o plynu se vždy dohodnou.
G8 jistě uvítá ruské předsednictví mnoha přípitky, až se sejde letos v St. Petersburgu. Proč to pokrytectví? Protože sedm zbylých členů G8 chce zůstat „nejvyspělejšími průmyslovými zeměmi“.
Autor je analytikem Rádia Svobodná Evropa/Rádia Svoboda, v letech 1991 – 2001 byl ředitelem ukrajinské redakce RFE/RL
