01.02.2006
Nizozemci se už delší dobu netají nespokojeností, když přijde řeč na tamní ekonomiku. Nadějné statistiky posledních měsíců sledují jen s opatrným odstupem.
Nizozemci se už delší dobu netají nespokojeností, když přijde řeč na tamní ekonomiku. Nadějné statistiky posledních měsíců sledují jen s opatrným odstupem. Včetně čísel o klesající míře nezaměstnanosti. Pro zbytek Evropy to je přitom obtížně pochopitelné.
Čísla o nezaměstnanosti – v očích Holanďanů stále spíše špatná – jim může zbytek Evropy závidět.
Bez práce je šest procent populace. To je sice jen nepatrné snížení proti 6,4 procenta, které sledovali Holanďané před rokem. Ale současně je to mnohem méně, než činí průměrná míra nezaměstnanosti v zemích eurozóny, tedy 8,3 procenta.
Kde se tedy bere všudypřítomná deziluze? Pro vysvětlení vás Nizozemci většinou odkážou do nedávné historie.
V 90. letech byla země vzorným žákem, kterého dávali ekonomové za příklad zbytku unie. Označení „polder model“ bylo synonymem úspěšného skloubení liberální ekonomiky s požadavky sociálního státu. Něco na způsob americké dravosti v evropských zeměpisných šířkách.
Holanďané objevili stávky
„Pohleďte! Stávka v Nizozemsku!“ nadepsal před rokem titulek užaslý zpravodaj listu International Herald Tribune. V Amsterodamu se najednou dokázalo shromáždit na milión nespokojených, které znepokojil rostoucí počet lidí bez práce. Iluze o citlivé symbióze podniků a zaměstnanců se tak vytratila.
Neochota déle pracovat
Pohádkové příběhy o zemi, která naléhavě hledá pracovní síly, vybledly. Ekonomové si rovněž vzpomněli, že Holanďané mají nejvíc částečných úvazků v Evropě. Odpracují přibližně o třetinu méně hodin než Řekové a o pětinu méně než Britové.
„Polder model“ už nevypadal jako příklad hodný následování. Vzájemná vstřícnost mezi odbory a zaměstnavateli už je minulostí. Vyčerpal své možnosti. Holanďané proto nalezli dříve potlačovanou asertivitu při prosazování svých požadavků.
Pětatřicetiletý požárník Hans Thysebaard má – podobně jako převažující část Nizozemců – pocit, že zemi by se mohlo dařit lépe. A hodlá to dát najevo.
„Je to velmi vyčerpávající práce, fyzicky i duševně,“ říká o svém povolání na okraj menší demonstrace odborů. „Proč to tedy vládě nepřipomenout?“
Nálada se přesto lepší. Stoupá spotřebitelská důvěra, Nizozemci už mají o něco větší chuť utrácet.
„Sledujeme nadějné náznaky, že důvěra lidí v ekonomiku se lepší,“ říká Aline Schuilingová, ekonomka banky Fortis. Klesající nezaměstnanost přitom považuje za jeden z nejvýraznějších faktorů, který začínající obrat provází. „Poslední čísla potvrzují, že nizozemské hospodářství se zotavuje,“ citovala ji agentura Reuters.
