06.03.2006
Nejistota pro zemědělce, nižší zisk pro cukrovarníky – ale velká naděje pro daňové poplatníky. Takové budou hlavní dopady reformy trhu s cukrem, již minulý týden završila Evropská komise.
Nejistota pro zemědělce, nižší zisk pro cukrovarníky – ale velká naděje pro daňové poplatníky. Takové budou hlavní dopady reformy trhu s cukrem, již minulý týden završila Evropská komise.
Snížením takzvaných výrobních kvót však unie nejen završila samotnou cukerní reformu, ale dala najevo, že ledy se začaly hýbat v celé agrární politice. Umělé udržování nadprodukce ročně stojí Brusel kolem padesáti miliard eur. Další miliardy platí státy z národních zdrojů. Cukerní reforma je prvním závažným krokem k snížení těchto výdajů a otevření trhu. Čeští zemědělci by přitom nemuseli prodělat.
Trojnásobná cena
Změna trhu s cukrem spočívá ve třech bodech: snížení ceny cukru a řepy, otevření trhu unie pro dovozce cukru z nejchudších zemí světa a ve snížení výrobních kvót.
Brusel k tomu přiměla Světová obchodní organizace WTO. Unie dosud chrání pěstitele a cukrovarníky takovým clem, že cukr je tu třikrát dražší než na světovém trhu. A krom toho ještě dotuje export přebytků cukru na zahraniční trhy, a kazí tím ceny ve světě.
Na loňských jednáních WTO evropští diplomaté už pozice neuhájili. Od letošního podzimu tak musí ceny cukru v unii začít klesat. Během čtyř let to bude o 36 procent. O čtyřicet procent klesne i cena cukrovky.
Od roku 2009 Evropa musí umožnit padesátce nejchudších zejí světa, aby na její trh mohly cukr dovážet. Zároveň už od letoška členské země unie mají nižší výrobní kvóty. Kvóta povoluje cukrovarům vyrobit tolik produkce, kolik se jí spotřebuje na evropském trhu a na kolik stačí Bruselu dotace na export přebytků. Právě díky kvótám a dovozním clům drží celý systém výroby trojnásobně drahého cukru zatím pohromadě.
Tuzemským rolníkům klesne kvóta z dosavadních 455 tisíc tun na zhruba 411 tisíc. Česká agrární diplomacie celkem uspěla, jiné země postihly větší škrty. Celá unie bude vyrábět o dva a půl miliónu tun cukru za rok méně. Dosud produkovala 17,5 miliónu tun.
Tuzemští rolníci a cukrovarníci samozřejmě nad reformou nejásají. Ale i předseda Cukrovarnického spolku Oldřich Reinberger připouští, že šanci na přežití mají slibnou.
Šance pro české rolníky
Konečným cílem reformy je totiž vytvoření tržního prostředí – místo kvót, ochrany trhu a zaručeného zisku. Pak se bude pěstovat cukrovka tam, kde je to nejvýnosnější. A přežijí ty cukrovary, které budou nejefektivnější. A právě domácí zemědělci umějí díky přírodním podmínkám a velkovýrobě cukrovku dělat kvalitně a levně. Budou mít šanci to ukázat.
Věří jim i cukrovarníci. Tuzemský trh totiž ovládají zahraniční společnosti – francouzská Tereos, rakouská Agrana či britsko-francouzský Eastern Sugar. Přítomnost těchto významných evropských firem potvrzuje, že domácí rolníci mají šanci do budoucna.
Ostatně unie reformu podnikatelům zpříjemní. Propad příjmů kvůli snížení cen uhradí rolníkům ze dvou třetin. Cukrovary, které skončí, dostanou také štědré odstupné.
Podle škarohlídů je to typická ukázka toho, že Brusel agrární reformu nemyslí moc vážně. Ale je dost dobře možné, že „přislazuje“ cukerní reformu podnikatelům zcela záměrně. Po cukru totiž chystá i otevírání trhu se zeleninou a vínem. A začíná dokonce diskutovat o budoucnosti hlavních pilířů agrární politiky: mléčných kvótách a státním výkupu obilí.
