Česko je v EU slyšet, chybějí ale vize

23.03.2006
Vyčnívá ale Česko nějak z evropské pětadvacítky? Je s ním spojeno nějaké zásadní téma a má nějaké tradiční spojence?

Nové členské země, které do Evropské unie vstoupily před necelými dvěma lety, se až na výjimky do společenství zařadily bez větších problémů. Takový názor alespoň převládá v Bruselu. Česká republika je podle něj jednou z bezproblémových zemí.

Vyčnívá ale Česko nějak z evropské pětadvacítky? Je s ním spojeno nějaké zásadní téma a má nějaké tradiční spojence?
Zvlášť v posledních měsících je česká diplomacie velice aktivní v otázce uvolnění pracovních trhů pro pracovníky z nových zemí. Projevila se výhoda, že tato problematika spadá pod českého eurokomisaře Vladimíra Špidlu. Ten v únoru zveřejnil analýzu, ze které vyplývá, že otevření hranic je ekonomicky výhodné a nezvyšuje nezaměstnanost. „Volný pohyb osob je základní svobodou Evropské unie a argument, že to někde může ohrozit pracovní trh, je neudržitelný,“ tvrdí ministr zahraničí Cyril Svoboda.

Veškerá snaha ale zatím přinesla jen částečný úspěch. Otevřít pracovní trh nově přislíbilo jen Španělsko, Portugalsko a Finsko.
Obecně byl český hlas v posledních dvou letech nejvíce slyšet v oblasti lidských práv. Česko se opakovaně zasazuje za tvrdší unijní politiku vůči komunistickému režimu na Kubě a vystupuje proti smířlivějším postojům některých členských zemí, jako je Španělsko. Česká diplomacie se angažuje i v otázce Běloruska.

Svoboda například usiloval o to, aby na dnes zahajovaný summit pozvala EU vůdce tamní opozice Aljaksandra Milinkeviče. Chtěl mu i cestu uhradit. Řada zemí v čele s Rakouskem, které unii předsedá, ovšem reagovala velice zdrženlivě. Milinkevič nakonec včera sám cestu odřekl.
Opozice a někteří pozorovatelé ovšem tvrdí, že by se Česko mělo prosazovat daleko více. „Jsme v mnoha případech více zticha, než by bylo třeba,“ říká stínový šéf diplomacie, europoslanec za ODS Jan Zahradil. „Česko například nevstupuje nijak výrazně do debat o budoucnosti EU, s výjimkou prezidenta Klause,“ dodává.

Právě Klaus je v Bruselu známý zejména kvůli svým kritickým postojům k Evropské unii. Jeho názory ovšem na většinu evropských činitelů působí jako muleta na býka. Někteří pozorovatelé dokonce tvrdí, že to škodí české reputaci. „Euroskeptický postoj prezidenta Klause ční nad všechny věci spojované s Českem,“ tvrdí analytik uznávaného Centra pro studium evropské politiky Michael Emerson. „Z pohledu unie to je stín na pověsti Česka.“

Opozice a část odborníků také soudí, že české politice ve směru k unii chybí dlouhodobější vize. „Postupujeme téma od tématu, ale není snadné vysledovat strategii, kterou sledujeme,“ tvrdí Věra Řiháčková z Institutu pro evropskou politiku EUROPEUM.
Česko také nemá v unii trvalé spojence, vytváří si je spíše podle konkrétních témat. To je ovšem znak celé Evropské unie současnosti. V řadě ohledů se nicméně spojují noví členové, kteří sdílejí podobné zájmy. To je například případ i liberalizace pohybu služeb v EU, kterou má projednávat právě dnes začínající summit.

Koordinovat společné postoje se snaží i čtyři země Visegrádu, tedy Česko, Slovensko, Polsko a Maďarsko. Často ale jde o spojenectví jen deklarované, které rychle mizí pod tlakem národních zájmů. Zdaleka se ovšem nepotvrdily obavy některých jihoevropských zemí před rozšířením, podle kterých měly nové členské státy ve střední Evropě vytvořit spojenectví s Německem a Rakouskem. Česko mnohem častěji využívá přirozeného spojenectví se zeměmi, které mají podobný, liberálnější pohled na evropskou ekonomiku – například s Británií nebo severskými státy. Nejhlasitěji proti zbytku unie vystoupili Češi letos v lednu při jednáních o reformě sazeb DPH. Češi společně s Poláky a Kypřany hrozili, že dohodu budou vetovat, což se v dějinách unie stalo jen výjimečně. Všichni ale nakonec ustoupili.

Během těchto debat se ovšem projevilo, jak k novým členům unie někdy přistupuje. Česko, Polsko i Kypr byly označovány za nezkušené země s nekompetentním vedením. A zřejmě bude trvat déle než dva roky, než se takové stereotypy podaří změnit „Je vidět, že s novými členy se pořád zachází jako s někým, kdo už vešel do dveří, ale zatím stále ještě stojí v předsíni,“ tvrdí europoslanec Zahradil.

Sdílet tento příspěvek