26.03.2006
Dominantní postavení francouzštiny se příchodem nových členských zemí značně oslabil.
Prezident Jacques Chirac jako chrabrý zastánce francouzštiny uvnitř Evropské unie má důvod si dělat starosti ze sílícího vlivu deseti nových členů unie, kteří všichni při výběru jazyka pro komunikaci dávají přednost angličtině. Uvedla to agentura AFP.
Když Lotyš mluví s Litevcem, nebo když Polák chce hovořit s Estoncem, používají ve většině případů jazyk Shakespeara, a téměř nikdy jazyk Moliera.
V těchto bývalých komunistických zemích mohou ti nejstarší komunikovat v ruštině, jejíž užívání však nemají rádi ti mladší.
„Když se setkáme s lotyšskými nebo litevskými představiteli, tak mluvíme anglicky,“ potvrdil mluvčí estonské vlády Inga Jagomae. Tři pobaltské země mají totiž mnoho společných zájmů, ale jejich jazyky jsou velmi odlišné.
„Francouzština je v Bruselu velmi užitečná a někdy i potřebná. Ovšem angličtina je nezbytná. Existuje mnoho skupin, které pracují jen v angličtině,“ vysvětluje polský diplomat při EU Zbigniew Gniatkowski.
U něj v Polsku se všichni chtějí naučit anglicky. „I když v Polsku máme rádi francouzské filmy, kulturu a francouzskou kuchyni, mladí, kteří si mohou vybírat, vědí, že angličtina je hlavní světový jazyk. Máme pocit, že angličtina je naprosto zásadní. Má i výhodu, že je jazykem hudby, americké kultury a internetu,“ tvrdí tento třiatřicetiletý polský diplomat, který působí v Bruselu téměř dva roky.
Postavení kdysi dominantní francouzštiny, které zhoršil již příchod Švédska, Finska a Rakouska do EU v roce 1995, se ještě více oslabilo vůči angličtině příchodem deseti nových zemí v květnu 2004. Elity ze střední Evropy a pobaltských států, které konvertovaly k liberalismu po desetiletích bídné komunistické ekonomiky, často pobývaly v Británii nebo Spojených státech.
Integrací nových úředníků z nových zemí se v Evropské komisi dále snížil vliv francouzštiny, která je zde jedním ze tří pracovních jazyků s angličtinou a němčinou.
„Francouzština se dříve při oficiální komunikaci v Bruselu používala více. Nyní mám pocit, že se to snižuje,“ konstatuje poradce lotyšského premiéra Peteris Ustubs.
Ani ne před deseti lety se vyrovnalo množství dokumentů vyhotovených v komisi ve francouzštině a angličtině. Nyní se velká většina dělá rovnou v angličtině.
Zastánci frankofonie však mohou počítat s aktivní menšinou frankofilů, jakým je například polský ministr zahraničí Stefan Meller, který se narodil ve francouzském Lyonu. „Je to stereotyp říkat, že nové členské země hovoří jen anglicky. Znám několik kolegů, kteří mluví často francouzsky,“ říká.
Pobývání v Bruselu navíc ukázalo politickým představitelům a vysokým úředníkům nových zemí, že francouzština může být velmi užitečná.
Například Slovensko se rozhodlo vyškolit za tři roky na 500 funkcionářů, kteří budou s to vést jednání ve francouzštině. I šéf slovenské diplomacie Eduard Kukan chodí na soukromé kurzy, aby si zlepšil úroveň své francouzštiny.
Šestatřicetiletý Lotyš Peteris Ustubs již hovoří francouzsky. Připouští však, že znalost angličtiny se již stala nezbytností. „V nových státech EU bude angličtina hlavním cizím jazykem, francouzština možná druhým,“ říká.
