29.03.2006
Třemi zeměmi, jejichž ekonomiky jsou největší v Evropě, zmítají mohutné sociální protesty. Francouzi odmítají nové pracovní kontrakty, Němci nechtějí delší práci, Britové kritizují důchody.
Třemi zeměmi, jejichž ekonomiky jsou největší v Evropě, zmítají mohutné sociální protesty. Do ulic včera vyšly statisíce mladých Francouzů v největší demonstraci od roku 1968. Bouří se také němečtí zdravotníci a zaměstnanci veřejné sféry, kteří nezažili podobný protest 14 let. Stejně jako angličtí obecní zaměstnanci, kteří tak vehementně neprotestovali už 80 let.
Sociální bouře mají jedno společné: snahu zaměstnanců zachovat výhody štědrého státu.
Francouzi sledovali zavřené školy a opuštěná nádraží, nefungovala veřejná doprava. Tvrdé jádro demonstrantů demolovalo výlohy.
Organizátoři protestů považovali stávku za nejmohutnější výraz nespokojenosti s vládními plány. Odmítají pracovní kontrakty pro mladé lidi do 26 let, které podle nich vytvářejí diskriminaci na trhu práce.
„Nový zákon vnímají citlivě především střední vrstvy, mladí lidé se snaží instinktivně zachovat výhody, které měli jejich rodiče,“ řekl HN sociolog Christian Lequesne.
Francouzi pochodovali ulicemi s hesly, která mířila proti vládě premiéra Dominiqua de Villepina. Požadovali stažení zákona. „Vláda poskytla zaměstnavatelům příliš velké pravomoci,“ řekl agentuře Reuters jednadvacetiletý student Gregoire de Oliviera. „Požadujeme jednoznačně stažení zákona.“
To vláda odmítá. Považuje nový návrh za nejlepší možnost, jak omezit více než dvacetiprocentní nezaměstnanost mezi mladými lidmi. Pro premiéra de Villepina, možného prezidentského kandidáta, je to dosud největší výzva za jeho desetiměsíční období vlády.
„Nastoupil loni po odmítnutí evropské ústavy, kdy se lidé zlobili, že jim politické elity nenaslouchají,“ říká Lequesne. „Teď má mnoho lidí pocit, že se nic nezměnilo.“ Premiér chtěl prosadit nový zákon rychle, proto obešel obvyklý postup v parlamentu. Teď mu to lidé v ulicích vyčítají. „Byla to chyba,“ míní Lequesne.
Zaměstnavatelé ale vládu podpořili. „Dává to mladým lidem šanci,“ míní Jean-Luc Vallet, ředitel firmy EGI Europe.
Francouzi nicméně zaměstnavatelům nevěří. Zastání nehledají ani u odborů. V jejich řadách působí už jen osm procent zaměstnanců.
Větší respekt mají odbory v sousedním Německu. Také tam soukromé firmy nutí zaměstnance k ústupkům. Chtějí prodlužování pracovní doby, které by částečně srovnalo výhody levných zahraničních konkurentů. Německé firmy, jako jsou DaimlerChrysler či Siemens, prodloužily pracovní týden. Zemské vlády postupy podnikatelů kopírují. Snaží se oživit pracovní trh liberálnějšími zákony. A zaměstnanci se s tím odmítají smířit, stávka tak trvá už dva měsíce.
Teď se přidali němečtí zdravotníci. Brzy může protestujících přibýt: strojírenské firmy včera vyzvaly odboráře, aby přistoupili na pružnější pracovní dobu. „Navzdory relativnímu poklesu nákladů na pracovní sílu máme stále nejvyšší náklady ve srovnání s cizinou,“ řekl listu Tagesspiegel předseda sdružení zaměstnavatelů Martin Kanegiesser. S tím souhlasí vláda. „Máme před sebou náročné týdny,“ míní kancléřka Merkelová.
Protesty se nevyhnuly ani Anglii, kde obecní zaměstnanci odmítají podmínky odchody do důchodu.
Autor: Jiří Sládek
