11.04.2006
V odborových centrálách a studentských svazech v pondělí bouchalo šampaňské a ministerský předseda Dominique de Villepin se vracel se skloněnou hlavou z prezidentského paláce.
Francie znovu poznala, kdo jí vládne. Ani prezident, ani premiér, ale ulice. V odborových centrálách a studentských svazech včera bouchalo šampaňské a ministerský předseda Dominique de Villepin se vracel se skloněnou hlavou z prezidentského paláce. „Lituji, Francie mě nepochopila,“ řekl v televizním vystoupení.
Prezident Jacques Chirac včera zrušil zákon o prvním zaměstnání, proslulý pod zkratkou CPE, který premiér více než měsíc hájil navzdory miliónovým demonstracím studentů a odborářů, paralyzované dopravě a ochromeným univerzitám. Villepin prosadil, aby zaměstnavatelé mohli lidem do 26 let nabízet pracovní smlouvy se dvěma lety zkušební lhůty, během níž je mohou kdykoliv propustit a nemusí vysvětlovat proč. Chtěl tím vybídnout firmy, aby se nebály mladé, neosvědčené lidi bez pracovních zkušeností a bohatého životopisu přijímat. V zemi je bez práce 22 procent mladých do třiceti let.
Francouzi s několika univerzitními diplomy bloudí ulicemi Paříže a Lyonu a poslouchají jedno „ne“ za druhým. Šance přistěhovalců z předměstí jsou ještě nižší.
Chirac teď navrhl bojovat proti nezaměstnanosti jinak. Nenáviděnou CPE vystřídají státní dotace. Do parlamentu už byl předložen návrh na „pomoc mladým lidem v nesnázích“. Národní shromáždění by ho mělo projednat za pár dní. Státní dotace by měla dostat každá firma, která nabídne práci lidem mezi 16 a 25 lety. Letos chce kabinet do těchto míst investovat 150 miliónů eur (4,3 miliardy korun).
Ústupek vládnoucí pravice snižuje šanci na příští reformy. Odboráři a studentští vůdci se cítí silní do dalších soubojů, politici do nich jdou oslabeni. „Teď je čas napít se šampaňského. Zároveň je potřeba říct, že vítězství nezměnilo celou vládní politiku,“ řekl odborový předák Gérard Aschieri pro deník Le Monde.
Po těžké porážce ztratí francouzští politici vždy na dlouhé roky odvahu do nepopulárních změn. Naposledy se pokusil Francii proměnit v roce 1996 premiér Alain Juppé. Smetla ho série generálních stávek.
Levicová vláda Lionela Jospina pak vycházela odborům vstříc a schválila například zkrácení pracovní doby na 35 hodin týdně.
Mírné reformy pak dokázal prosadit až v roce 2003 premiér Raffarin. Oddálil odchod do penze pro státní zaměstnance a zvýšil poplatky za návštěvu lékařů. I tehdy v Paříži protestovaly milióny lidí. Chirac se však za svého premiéra postavil, na rozdíl od de Villepina.
Ani po ústupku Chiraka a de Villepina však není jasné, že demonstrace proti vládě nebudou pokračovat.
Mladí lidé nebyli prvními, komu chtěl premiér pomoci do práce volnějšími smlouvami. Již v létě, krátce po nástupu do funkce, prosadil stejné pravidlo pro nové zaměstnance firem, jež dávají práci méně než dvaceti lidem. I oni podstupují dvouletou zkušební lhůtu, během níž jim zaměstnavatel může kdykoliv bez udání důvodů říci nashledanou.
Tehdy se žádné protesty nekonaly. Premiér si zásah, který udělal o vlastní vůli dekretem bez projednání v parlamentu, dobře načasoval. Začal platit právě ve chvíli, kdy většina Francouzů odjela na jih na měsíc letních prázdnin. „V malých firmách navíc nepůsobí odbory a je obtížnější přimět lidi k protestům,“ řekla Maryse Dumas z odborové centrály CGT pro deník Le Monde.
Nový zákon pro mladé však připravil na jaro, kdy jsou všichni studenti ve školách a pěkné počasí vybízí k demonstracím.
Vítězství odborářů poznamená francouzskou ekonomiku i politiku. Přinejmenším do prezidentských voleb v příštím roce už vláda s největší pravděpodobností nenavrhne žádné reformy.
Francouzská ekonomika se potýká s řadou problémů, které však – s výjimkou vysoké nezaměstnanosti – příliš nezasahují do běžného života lidí. Mají pocit, že se jim daří dobře, a přitom si užívají mnoha jistot. Politici jim nedokázali vysvětlit, proč by se jich měli vzdát. Ekonomika sice loni rostla jen o 1,5 procenta, ale ve firmách i úřadech stoupají platy. Francouzské firmy jsou velmi úspěšné, zisky se za poslední rok zvýšily o polovinu. Sílí i pařížská burza. Jenže podnikům se daří převážně proto, že skupují své konkurenty jinde ve světě: tam, kde se platí nižší daně, sociální odvody a zaměstnance chrání volnější pracovní právo.
Jako poražený vyšel z vlny demonstrací především premiér de Villepin. Podle průzkumu agentury CSA si to myslí 69 procent Francouzů. Téměř stejně je těch, kdo stáli na straně studentů proti vládě a volnějším smlouvám pro mladé. Premiérovy šance stát se kandidátem pravicového Sdružení pro všelidovou většinu na prezidenta výrazně klesly.
Posílil naopak jeho největší rival ministr vnitra Nicolas Sarkozy. Ten sice prosazuje ještě výraznější reformy a hledá inspiraci v Americe, od Villepinových návrhů se však tiše distancoval. Nepřímo ho kritizoval, že s odbory návrh neprojednal. Teď upozorňuje, že demonstrace ukazují krizi celé francouzské politiky, kterou je podle něj potřeb zásadně změnit.
Autor: Lenka Zlámalová
