19.04.2006
Západní země nestrávily zatím předloňský „velký třesk“ v podobě přistoupení 10 zemí a jejich veřejné mínění je naladěno vesměs proti dalšímu rozšiřování.
Členské země a instituce EU vedou v současné době debatu o tom, zda se má Evropská unie dál rozšiřovat, a pokud ano, za jakých podmínek a po jaké meze. Palčivá diskuse se netýká jen vzdálených příštích časů, ale i bezprostřední perspektivy přijetí Bulharska a Rumunska. Západní země nestrávily zatím předloňský „velký třesk“ v podobě přistoupení 10 zemí a jejich veřejné mínění je naladěno vesměs proti dalšímu rozšiřování.
Evropský parlament schválil v březnu zprávu, ve které poprvé zaujal vůči dalšímu rozšiřování EU zdrženlivý, až opatrnický přístup. Poslanci většinově doporučili, aby zemím, které se ucházejí o členství, byla přislíbena pouze „evropská perspektiva“, která může zahrnovat jak řádný status člena, tak jakési „privilegované partnerství“. Ministři zahraničí si s tím mají lámat hlavu na neformální schůzce koncem května v Rakousku.
Nová nálada náročnosti se projevuje vůči všem. Evropská komise drží obrazně pod krkem Bukurešť a Sofii, aby dotáhly do konce reformy soudnictví a popraly se konečně s korupcí, chtějí-li vstoupit v lednu příštího roku. V Evropském parlamentu i mezi členskými státy panují značné výhrady. Ačkoli komisař Olli Rehn bude zřejmě prosazovat bližší termín, odklad o jeden rok má hodně stoupenců.
„Rumuni a zejména Bulhaři nejsou připraveni, to je jasné. Nyní je třeba zvažovat, jaký bude politický důsledek odkladu,“ sdělil novinářům Jean-Michel De Wael, analytik ze Svobodné bruselské univerzity. Domnívá se, že evropské „ne“ by „způsobilo obrovský šok, v obou zemích by vyvolalo depresi, demokracii by však neohrozilo“.
Chorvatsko a dost?
Pro odklad se razantně přimlouvá Guillaumne Durand ze Střediska Evropské politiky (EPC). „Proč se neřekne hlasitě, že nejsou připraveny? Není přece pravda, že je jednoroční odklad rozloží a destabilizuje. Naopak. Podle průzkumů si většina Rumunů stejně myslí, že země není připravena na členství a že k posunu termínu dojde.“
Chorvatsko minulý týden na ministerské schůzi s EU sklidilo hodně kritiky. Zatím otevřelo, podobně jako Turecko, při jednání jednu jedinou kapitolu. Chorvatští politikové žehrají na své propojení s Tureckem a tiše se modlí, aby Paříž nesplnila slib, že každé další rozšíření po Bulharsku a Rumunsku bude ve Francii předmětem referenda.
V případě Turecka vedou členské státy spor o to, zda politická kritéria členství ponechat až na pozdější dobu, nebo zda je používat při projednávání všech nebo většiny kapitol. Nedaří se začít se školstvím a vzděláním, protože řada zemí poukazuje na politické nešvary v tureckém systému, od chabého vzdělávání menšin po propouštění politicky nevyhovujících kantorů.
Podle De Waela chybí i vůle do procesu vkládat více peněz. „Vlámové nejsou v Belgii ochotni financovat Valony, západní Němci východní Němce. Kdo by platil Albáncům nebo Bosňanům?“ Odhaduje, že po vstupu Chorvatska se rozšiřování EU na dlouho zastaví. Těm, kteří zůstanou mimo, je třeba poskytnout i jinou šanci než čekání na změnu nálady, například zvláštní partnerství; v každém případě je třeba jim jasně říci, co s nimi bude.
Durand se dokonce domnívá, že i Turecko by se s takovým řešením mohlo smířit, už proto, že jako veliká a hrdá země by si v roli člena unie mohlo připadat nepříjemně omezeně. Nesdílí názor, že sebrat Turecku vidinu členství ho vžene no náruče středněvýchodního islámu.
Autor: rai-ihned, čtk
