12.05.2006
Z hlediska Bruselu je Česko dva roky po vstupu do EU bezproblémovou zemí. Hlavní zkouška však českou zahraniční politiku čeká od 1. ledna 2009, kdy na ni přejde půlroční předsednictví EU.
Kubánští disidenti nedají na Česko dopustit. V Evropské unii nemají hlasitějšího zastánce než ministra zahraničí Cyrila Svobodu. I když je jeho hlas v EU občas osamocen, zájem o lidská práva na Kubě povýšil na nejviditelnější bod české zahraniční politiky.
Klademe velký důraz na princip dobrého vládnutí. Právě na Kubě se ukazuje, že je potřeba diktátorům jasně říct, že nejsou naši přátelé, říká Cyril Svoboda. Nepříliš přátelské česko-kubánské vztahy v dubnu vyvrcholily vzájemným vyhoštěním diplomatů.
Díky české lidskoprávní aktivitě se podařilo prosadit, aby se postupně doplňoval seznam prominentů běloruského Lukašenkova režimu, kteří nedostanou víza a nebudou moci cestovat do zemí Evropské unie.
Kdo má Česku rozumět?
I přes dílčí úspěchy je však česká zahraniční politika roztříštěná a těžko čitelná. O vliv se totiž přetahují tři mocenská centra – Černínský palác, Hrad a Strakova akademie. Kromě sportovců tak hlavní značkou České republiky ve světě zůstává bývalý prezident Václav Havel.
Nyní máme prezidenta, který má k Evropské unii velmi skeptický přístup. A pro zahraničí je tento názorový rozkol mezi českým prezidentem a vládou matoucí. A některé výstřední názory hlavy státu – diplomaticky řečeno – udivují, říká na adresu Václava Klause politolog Lukáš Macek z Institutu pro studium sociálních věd ve francouzském Dijonu.
Souhlasí s ním i ředitel Ústavu mezinárodních vztahů Petr Drulák. Politické elity často nejsou schopné překonat napětí mezi ministerstvem zahraničí, prezidentem a premiérem. To vede k tomu, že nejsme našim partnerům dostatečně srozumitelní.
Nejsilněji se rozpory mezi Hradem a Strakovou akademií projevily při březnové návštěvě ruského prezidenta Putina. Paroubek tehdy Klause obvinil z toho, že Hrad program Putinovy návštěvy záměrně připravil tak, aby byl nevýhodný pro premiéra. Dokonce pohrozil, že by se členové vlády nemuseli dostavit na Pražský hrad k slavnostnímu podpisu mezinárodních dohod.
Neshody na trase Strakova akademie – Černínský palác zase ilustrují rozporné výroky ve vztahu k režimu Fidela Castra či rozdílné názory na možnost zavedení víz pro Kanadu. Vysoce postavení diplomaté z MZV tvrdí, že ať už bude příští vláda jakákoliv, žádné zásadní změny zahraniční politiky se čekat nedají.
Rusko na okraji zájmu
Kvůli jasné orientaci na spolupráci v rámci EU a NATO pozapomněla česká zahraniční politika na vztahy s východními zeměmi, především s Ruskem. Dosud koncepce těchto vztahů neexistuje, podle informací HN se však na ministerstvu v těchto dnech dokončuje.
Z hlediska Bruselu je Česko dva roky po vstupu do EU bezproblémovou zemí. Hlavní zkouška však českou zahraniční politiku čeká od 1. ledna 2009, kdy na ni přejde půlroční předsednictví EU.
V době, kdy bude stát v čele unie, bude muset zvládnout problematickou diskusi o reformě evropského rozpočtu a společné zemědělské politiky. Ve stejné době budou vrcholit jednání o vstupu Chorvatska do EU, budou se konat i volby do Evropského parlamentu a končit bude i funkční období nynější Evropské komise.
Ministr Svoboda už delší dobu varuje, že se příprava podceňuje. První kroky už ale Česko přece jen udělalo – nutí úředníky do studia francouzštiny a pronajalo si kanceláře v centru Bruselu, odkud budou Češi za necelé tři roky celou unii řídit.
Související články:
Česko se chystá na řízení unie, příprava se zpožďuje
Česko chystá sídlo, odkud bude řídit EU
Stát povolá pro předsednictví v EU dočasné úředníky
Autor: Robert Břešťan, Martin Ehl
