31.05.2006
Hlavní ekonom ECB tvrdí, za obtížnou situaci si některé země mohou samy, ale existence měnové unie tím ohrožena není.
Podařilo se nám získat důvěru v naši měnovou politiku a důvěru v euro, uvedl v rozhovoru pro německý list Handelsblatt hlavní ekonom Evropské centrální banky (ECB) Otmar Issing. Dnes ve své funkci po osmi letech končí.
Pane Issingu, co byl váš nejobtížnější úkol jako hlavního ekonoma ECB?
Myslím si, že nejobtížnější úkol byl zároveň i ten nejdůležitější: úspěšně odstartovat měnovou politiku. Jak na ECB jako instituci, tak na euro se v jejich počátcích hledělo s velkou skepsí.
A vy sám jste skeptický nebyl?
Ne v té době. Jinak bych tu funkci nepřijal. Počátkem devadesátých let bych nicméně měnové unii příliš velké šance nedával. Měnová krize v letech 1992 – 1993 mě ale přesvědčila o tom, že i společný trh by něco takového znovu nepřežil.
Co vás obzvláště potěšilo?
Emocionálně viděno to bylo první zasedání rady ECB v lednu 1999. To byla ale spíše chvíle radosti než zodpovědnosti. Všichni jsme si uvědomovali, že tímto přebíráme zodpovědnost od národních centrálních bank. Každodenní chvilky radosti jsou pak až dodnes setkání se spolupracovníky z patnácti zemí. Jsou velmi motivovaní, plní mise pracovat pro Evropu a zajistit, aby euro mělo úspěch.
Co byste radil svým nástupcům ohledně měnové politiky?
Byli jsme úspěšní, podařilo se nám získat důvěru v naší měnovou politiku a důvěru v euro. To nyní musí udržet a, pokud možno, ještě prohloubit.
ECB je často kritizována, že to se svým strachem z inflace přehání. Je tato kritika oprávněná?
Vůbec ne. Kdo něco takového tvrdí, ten buď vůbec nechápe naši politiku, nebo neví, jak lidé smýšlejí. Z mnoha průzkumů víme, že si občané o inflaci dělají starosti. Navíc máme jako ECB ze zákona zadání měnovou stabilitu hlídat. To je náš mandát.
Jste s cenovou stabilitou v eurozóně spokojený?
Viděno čistě statisticky, bych řekl, že jsme náš cíl těsně minuli. Průměrná inflace činí od roku 1999 zhruba dvě procenta a tím mírně překračuje to, co jsme definovali jako cenovou stabilitu. Když ale pomyslím na to, co se na nás od té doby navalilo, pak je to úctyhodný výsledek. Vezměte si třeba cenu ropy. Když jsme začínali, pohybovala se kolem 10 dolarů za barel. Dnes je to již zhruba 70 dolarů.
Jakou budoucnost má podle vás euro?
Nemusím být prorokem, abych mu předpověděl dlouhý život. Euro je koncipováno jako stabilní měna. Mandát ECB považuje udržení kupní síly eura za hlavní úkol centrální banky. A ta je ve svých rozhodnutích nezávislá. To je záruka pro dlouhodobou stabilitu eura.
Mohly by rostoucí rozdíly v konkurenceschopnosti členských států měnovou unii ohrozit?
Z trvajících rozdílů, především v oblasti mzdových nákladů, vyplývají přesuny v konkurenceschopnosti jednotlivých zemí. Z toho mohou vznikat, respektive již vznikají napětí. Některé země si za obtížnou situaci mohou samy. Ty nyní musí učinit vše pro to, aby to změnily. Existence měnové unie tím ale ohrožena není.
Může měnová unie přežít bez politické unie?
Jsem toho názoru, že nejenže může přežít, ale dokonce i dobře fungovat. Na to jsou ale zapotřebí jisté podmínky jako funkční a flexibilní trhy a solidní finanční politika.
Potřebujeme nové impulsy pro evropskou integraci?
Myslím si, že EU se nejdříve musí konsolidovat. Zavedení jednotné měny pro více než 300 miliónů lidí není běžná věc. A vstup deseti nových členských zemí také není jednoduchý. Nesmíme lidi zahltit. Občan chce vědět, co jej čeká.
Váš někdejší kolega Tommaso Padoa-Schioppa se v Itálii právě stal ministrem financí. Přichází i pro vás politická kariéra v úvahu?
Člověk si jen může přát, mít jako Padoa-Schioppa odvahu jít do politiky. Já na to nejsem.
Otmar Issing (70) pracoval zhruba 23 let jako profesor na univerzitách v Erlangenu a Würzburgu, kde přednášel měnovou teorii, měnovou politiku, ekonomiku a mezinárodní vztahy. V roce 1990 pak nejdříve přešel do německé centrální banky a o osm let později do Evropské centrální banky, kde dnes končí. Nahradí ho Jürgen Stark.
Zdroj: Handelsblatt
Autor: Marietta Kurm-Engelsová
