02.06.2006
I po dlouhém jednání se ministři práce a sociálních věcí neshodli na nových pravidlech pro délku pracovní doby.
Jablkem sváru zůstávají výjimky z limitu maximálně 48 pracovních hodin týdně. Ty si jako možnost individuálních dohod mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem původně vymohla Británie, ale mezitím se rozmohly do čtyř pětin z 25 členských zemí.
Podobně jako na podzim 2004 zůstává pětadvacítka rozdělená na dva tábory a oba mají dost hlasů na to, aby mohly zablokovat jakékoliv rozhodnutí.
Nemůžeme souhlasit s nekonečným prodlužováním výjimek, protože odporují smyslu směrnice, která má chránit zdraví pracovníků. Směrnice by měla obsahovat pevné datum, po kterém by výjimky skončily, prohlásil španělský ministr Jesús Caldera jménem jedenácti států.
To je nepřijatelné. Je jasné, že většina pracovníků nebude chtít pracovat déle než 48 hodin, ale pro ostatní chceme právo na výjimku. To je pro nás zásadní, oponoval britský zástupce Alistair Darling; Londýn se těší podpoře většiny postkomunistických nováčků včetně Slovenska. V Británii, proslulé pružným pracovním trhem, využívá individuálních výjimek až 16 procent zaměstnanců.
I nerozhodnutí je rozhodnutím s velmi vážnými důsledky, varoval ministry komisař Vladimír Špidla s tím, že status quo v krajním případě umožňuje v práci strávit až 78 hodin týdně.
Podle českého zákoníku práce činí délka pracovní doby maximálně 40 hodin týdně, ke kterým může za jasných podmínek přibýt práce přesčas, ale limit se dosud nevztahuje na vedlejší pracovní úvazky. Tuto možnost výdělku si Praha přála zachovat.
Unii přitom tlačí k dohodě o nových pravidlech rozsudky Evropského soudního dvora, který hrozí vážnými dopady na státní rozpočty. Lucemburský soud totiž s odvoláním na stávající evropskou legislativu dává za pravdu zdravotníkům, žalujícím nemocnice za to, že jim neproplácejí celý čas pracovní pohotovosti jako práci; podobný problém může nastat s hasiči, vojáky a podobně. Směrnice měla tento problém vyřešit. Navíc podle komisaře Špidly verdiktům lucemburského soudu vyhovují předpisy pěti šesti zemí společenství. A na verdikt nyní čeká i žaloba zdravotníka z Českého Krumlova.
Přesné důsledky (ztroskotání jednání) neumím přesně odhadnout. Jsou tu rozsudky Evropského soudního dvora, které hrozí výraznými finančními důsledky, řekl ČTK náměstek ministra práce Čestmír Sajda. Pokud by lucemburský soud dal za pravdu žalobě českého zdravotníka a vztahoval by se hypoteticky na všechny dotčené zaměstnance, znamenalo by to citelný zásah do státního rozpočtu v řádu až miliard korun, dodal.
EK původně navrhla zpřísnit podmínky pro povolování individuálních dohod mezi zaměstnanci a zaměstnavateli pro překračování 48hodinového limitu, jak se EU původně dohodla na počátku 90. let. Ale Evropský parlament se loni v květnu postavil proti tomu, aby lidé v EU pracovali déle. Podle sněmovny by se do limitu měly počítat i hodiny, kdy lékaři či hasiči sice zrovna nepracují, ale musejí být k dispozici zaměstnavateli; pro proplácení této pohotovosti však EP ponechal státům jistou pružnost. Ty však k společnému stanovisku opět nedospěly.
Spor mezi dvěma tábory se snažily smířit nejrůznější varianty kompromisů mezi pružností pracovní doby a ochranou před zneužíváním, ale marně.
Je to postavené na hlavu a naruby – ‚levicová‘ britská vláda se hádá s ‚pravicovým‘ francouzským kabinetem a k obhajobě evropského sociálního modelu v podání řeckého konzervativce chybělo snad jen to, aby mával rudým praporem, pozastavil se nejmenovaný východoevropský diplomat.
A předsedající rakouský ministr hospodářství Martin Bartenstein otevřeně vyčetl svému lucemburskému kolegovi, že poslední návrh kompromisu ve jménu jedenáctky států, odmítající výjimky, shodil ze stolu, ačkoliv jeho země sama výjimky z pracovní doby umožňuje.
Související články:
EU k dohodě o délce pracovní doby stále nedospěla
Autor: čtk
