29.06.2006
Nové členské země jsou a budou růstovým motorem EU, konstatuje aktuální hodnocení politiky soudržnosti.
Pro politiku soudržnosti Evropské unie, jeden z klíčových nástrojů Společenství pro jeho rozvoj, byl uplynulý rok zásadní. Takzvaná čtvrtá kohezní zpráva z poloviny letošního června, která je dalším z pravidelných hodnocení dosaženého pokroku v této oblasti, zmiňuje úvodem hned tři důvody, proč.
Za prvé, v roce 2005 začalo naplno pobírat strukturální a kohezní pomoc 10 nových členských států. Za druhé se rozjela příprava čerpání na finanční období 2007-2013: v tomto směru, pochvaluje si posudek, byl dosažen velký posun. Materiál oceňuje zejména dohodu vrcholných unijních institucí, jak bude rozpočet na tato léta vlastně vypadat – boj, který sváděly po mnoho měsíců Evropská komise, Rada EU a Evropský parlament, skončil smírem v polovině května. Komisi se také podařilo včas přijmout některé důležité dokumenty, které upravují pravidla hry pro získávání peněz z evropských fondů.
A konečně za třetí připomíná zpráva fakt, že vrcholná politická patra EU dospěla k zásadnímu rozhodnutí, že je politika soudržnosti ústředním bodem Agendy pro růst a zaměstnanost (přepracovaná Lisabonská strategie).
RŮST A ZAMĚSTNANOST. Rok 2005, konstatuje Čtvrtá kohezní zpráva, probíhal v EU opět ve znamení slabého ekonomického růstu. V letech 2000 až 2004 se růst HDP pohyboval ročně něco přes 1,5 procenta. Napříč Unií byly zjištěny velké výkyvy. Největší tempo růstu vykázaly země s nízkou životní úrovní. Jde zejména o pobaltské státy a Slovensko, dále byly úspěšné Řecko, Irsko a kandidátské Bulharsko a Rumunsko. Nejmenší růst vykázaly nejbohatší státy jako Německo, Dánsko, Itálie či Nizozemsko. Jejich tempo růstu se pohybovalo pod hranicí jednoho procenta.
Komise přepokládá, že v letech 2005 až 2007 se tempo růstu zvedne nad dvě procenta. Vychází se z očekávání, že růst v 16 z 25 členských států (stejně jako v Rumunsku a Bulharsku) bude přesahovat laťku tří procent. A rovněž ve zmíněných bohatších zemích by růst mohl pokořit hranici dvou procent.
Srovná-li se relativně rychlý růst zemí, které jsou příjemci kohezní pomoci (10 nováčků plus Řecko, Portugalsko a Španělsko), s růstem v EU-15, ukazuje se, že příjmy na hlavu se vzájemně dorovnávají. Některé státy (jako třeba Česko) se už dotáhly na nejchudší státy v EU-15 (Portugalsko); příjem na hlavu ve Španělsku se přiblížil příjmům v Itálii a Německu. I tak bude ještě dlouho trvat, než doženou všechny chudší země ty bohatší, podotýká text.
Průměrná míra zaměstnanosti posílila v roce 2004 o 0,4 procentního bodu na 63,3 procenta (64,7 procenta v EU-15 a 56 procent v EU-10). To je stále málo v porovnání s cílem revidované Lisabonské strategie, která počítá se 70procentní zaměstnaností v roce 2010.
Aby byl tento záměr naplněn, muselo by v EU vzniknout dalších 24 milionů pracovních míst. Podle Komise mají co dohánět zejména větší nové a kandidátské země, které mají nízkou míru zaměstnanosti. Řeč je hlavně o Polsku a Bulharsku.
OUT A IN. Ze stupně dosaženého pokroku a s ohledem na přetrvávající rozdíly, zdůrazňuje zpráva, je možné vypozorovat tendence, s nimiž vstoupí unijní politika soudržnosti do příštího rozpočtového období.
Nový Cíl konvergence (nahrazuje Cíl 1) se týká regionů, které mají hrubý domácí produkt v přepočtu na hlavu nižší než 75 procent průměru EU (za léta 2000-2002). V letech 2007-2013 se bude týkat 100 regionů (viz mapu). A to včetně šestnácti, jimž bude dočasně přiznán status Phasing-out. Jde o regiony, jejichž HDP na hlavu bude pod úrovní 75 procent průměrného HDP na hlavu EU-15, ale nad laťkou 75 procent celé pětadvacítky (statistický efekt rozšíření).
Pro konvergenční regiony je příznačný nižší HDP a menší míra zaměstnanosti, stejně jako vysoká nezaměstnanost. Jejich podíl na tvorbě unijního HDP obnášel s ohledem na data z roku 2002 pouze 12,5 procenta, obyvatel v nich žilo 35 procent. A třebaže současný růst v těchto regionech převyšuje průměrný růst v EU, není stále dostatečně vysoký, aby tamní HDP na hlavu dosáhl v blízké době unijního průměru.
Nový Cíl regionální konkurenceschopnost a zaměstnanost (RKZ) platí v zásadě pro celý zbytek EU, tj. pro 155 regionů. V těch žije 61 procent populace. Zbylých třináct regionů bude spadat do kategorie Phasing-in (s HDP nad 75 procent unijního průměru), v nichž žijí asi čtyři procenta obyvatel.
Regiony ve druhém z cílů vykazují dohromady relativně vysoký HDP, ale mnohé z nich mají stále slabý hospodářský růst a zaměstnanost se drží hluboko pod laťkou 70 procent. Zajímavé je, že poměrně nízká je i nezaměstnanost.
Regiony se statutem Phasing-in mají silný růst, díky němuž nespadají pod Cíl konvergence. Přesto je jejich hrubý domácí produkt a zaměstnanost v porovnání s jinými regiony v cíli RKZ nižší, kdežto nezaměstnanost hlásí vyšší.
Tyto zprůměrované hodnoty ukazují, že v EU přetrvává potřeba dalších investic, aby se růstový potenciál dostal na úroveň lisabonských představ.
VĚDA A INTERNET. Důležitým faktorem pro dosažení vyšší životní úrovně je inovační kapacita regionů. Právě na inovace chce Unie klást v budoucnu prvořadý důraz (Ekonom č. 25/2006 – Výzkum vázne, internetu málo ). Klíčem k tomu, aby byly regiony inovativní, je objem výdajů na vědu a výzkum.
Čtvrtá kohezní zpráva uznává, že ne každý region má prostředky na to, aby vědu a výzkumu dostatečně honoroval. Závěr, že se vyšší výdaje na tyto obory soustředí pouze do několika málo oblastí, ale budí obavy.
Pouze v 35 regionech překonávají finance na vědu a výzkum doporučení Lisabonské strategie, jímž je tříprocentní podíl těchto peněz na místním HDP. Na uvedených 35 regionů připadá 46 procent všech výdajů EU-27 na vědu a výzkum. Nejlépe je na tom německý Braunschweig se sedmi procenty HDP, v dalších 12 regionech se drží podíl nad čtyřmi procenty.
Takto vysoká koncentrace svědčí o tom, že naproti tomu v jiných regionech neteče do vědy a výzkumu prakticky nic. V 47 regionech se podíl těchto investic drží pod polovinou procenta HDP, na tyto adresy jde pouze půl procenta celkových unijních výdajů na vědu a výzkum.
Dalším nástrojem k rozvoji znalostní ekonomiky, na níž by EU ráda stavěla, je přístup k internetu. V současnosti má přístup k síti zhruba polovina unijních domácností. Rozdíly se ukazují při pohledu na jednotlivé členské státy. Dostupnost internetu nad 70 procent mají Nizozemsko, Dánsko a Švédsko. V Česku, Maďarsku, na Slovensku a v Řecku je to jen 20 procent. Celkově je penetrace v nových členských zemích v porovnání s EU-15 velmi nízká. Výjimkou je se 48 procenty Slovinsko.
V regionech, které pobírají pomoc ze současného Cíle 1, je připojena k síti jen třetina domácností. Přitom mnohé regiony v těch samých státech jsou na tom o hodně lépe: zvláště patrné je to ve Španělsku, Belgii a Itálii. V regionech Cíle 1, které se nacházejí ve Švédsku, Velké Británii a Německu, je naopak dostupnost webu větší než v průměru celé Unie.
Igor Záruba
Brusel
Autor: Igor Záruba
