30.06.2006
Rakušané během svého předsednictví EU, které dnes končí, dotáhli do konce vleklé jednání o rozpočtu EU a dosáhli konsenzu ohledně směrnice o liberalizaci služeb.
Rakousko se v tomto pololetí stalo dalším důkazem, že malé ambiciózní země jsou při řízení Evropské unie mnohdy úspěšnější než velké a mocné. Předvedlo, že výsledky lze mít i navzdory mizerné náladě a že neřešení velkých problémů neznamená, že se nelze vypořádat s těmi menšími. Jeho předsednictví zaujalo i výrazným kulturním rozměrem.
Rakušané bezchybně dotáhli do konce vleklé jednání o rozpočtu EU na léta 2007-13. Politickou dohodu dosaženou na summitu v prosinci 2005 dokázali vnutit vzdorovitému Evropskému parlamentu, ačkoli vytěžili už jen čtyři miliardy eur navíc. Uzavřeli pracné hledání konsenzu o evropském řidičském průkazu, který bude v unii zaváděn od roku 2012 s platností na 10 až 15 let.
Největším úspěchem byl ovšem politický konsenzus ohledně směrnice o liberalizaci služeb, který málokdo očekával. Poté, co v únoru Evropský parlament pohřbil původní Bolkesteinovu koncepci založenou na principu země původu, se část členských států, včetně všech nových, postavila na zadní a průlom vypadal nepravděpodobně. Přesto už na březnovém summitu zazněly smířlivé tóny a začátkem května měli Rakušané dohodu o okleštěné směrnici v kapse. Podařilo se jim přesvědčit Čechy a další nováčky, že je lepší něco nežli nic.
Rakouský vliv byl zřejmý
Někdy není snadné odhadnout, nakolik se na dosažení některých dlouhodobých cílů podepsala předsednická země a nakolik by se to stalo tak jako tak, zejména pod tlakem Evropské komise, která trvá, zatímco předsedové se střídají po šesti měsících. V každém případě se v končícím pololetí EU dohodla na startu ambiciózní energetické politiky, včetně dialogu s Ruskem, a pokusila se vdechnout nový život koncepci zvyšování konkurenceschopnosti EU (Lisabonská strategie). Výsledky, dobré či špatné, se dostaví v příštích měsících a letech.
Na druhé straně Rakušané nerozhýbali veřejnou diskusi o evropské ústavní smlouvě a šířeji o budoucnosti EU, ačkoli se o to snažili. Na červnovém summitu byli rádi, že se jim povedlo aspoň dohodnout plán dalšího postupu – konkrétní návrhy překonání krize, způsobené loni zamítnutím smlouvy v referendech ve Francii a Nizozemsku, předloží za rok Německo; řešení by měla o rok později vyjednat nová francouzská vláda.
Schüssel získal body
Kancléř Wolfgang Schüssel dokázal využít své druhé účinkování v čele EU (poprvé v roce 1998) pár měsíců před volbami ve svůj domácí politický prospěch, aniž vyvolal v Bruselu dojem, že mu je národní agenda přednější. Využil Mozartova dvoustého výročí ke svolání blyštivé hudebně-politické konference do Salcburku a přesvědčil řadu kolegů premiérů na okraj summitu EU-Latinská Amerika, aby si s ním zahráli před kamerami fotbal.
Související články:
Předsednictví EU: Rakušané spoléhali na Němce
Autor: Karel Barták, čtk
