20.07.2006
Má-li se malá otevřená ekonomika stát součástí eurozóny, pak je na prvním místě otázka vzájemné sladěnosti obou ekonomik. Právě to je smyslem většiny konvergenčních kritérií – inflačního, kursového a úrokového – a má to svou hlubokou logiku.
V České republice se v současnosti stupňuje diskuse o tom, zda je vhodné, aby země vstoupila do eurozóny skutečně v roce 2010 (Proč koalice mlčí o euru?, HN 12. července; Co je císařovo, císaři, co je boží, Bohu!, HN 19. července). Zaznívá myšlenka, že česká ekonomika není pro přijetí eura dost reformovaná. Že nejprve je třeba realizovat penzijní, případně i zdravotnickou reformu, zjednodušit daňový systém, zpružnit pracovní trh.
Co je opravdu důležité
Má-li se malá otevřená ekonomika stát součástí eurozóny, pak je na prvním místě otázka vzájemné sladěnosti obou ekonomik. Právě to je smyslem většiny konvergenčních kritérií – inflačního, kursového a úrokového – a má to svou hlubokou logiku.
Představme si modelovou situaci, že by Česká republika vstoupila do eurozóny v době, kdy by měla nízkou míru inflace a v jejím důsledku i nízké úrokové sazby, avšak ve stejné době by eurozóna bojovala s vysokou inflací a její úrokové sazby by byly vysoké. Následky by mohly být závažné – země by utrpěla evropskými nadměrně vysokými mírami, a to by ohrozilo její hospodářský růst.
Zbývající konvergenční kritéria se týkají rozpočtu a veřejného dluhu. Jejich smysl je odlišný: jsou-li plněna, pak je země finančně zdravá. Vazba mezi finančním zdravím a cyklickou sladěností mimochodem také existuje: Je-li narušeno finanční zdraví, dříve nebo později se to projeví v celé ekonomice. Což může přinést nižší sladěnost s eurozónou, se zmíněnými negativními dopady.
Rozpočet je pod kontrolou
Konvergenční kritéria mohou být doplněna dalšími, jemnějšími ukazateli pro posuzování cyklické sladěnosti ekonomiky – tak to ostatně činí ve svých analýzách i Česká národní banka.
Je ovšem třeba vyvarovat se mechanického srovnávání abstraktních modelů s realitou: národní ekonomiky ani regiony nejsou a nikdy nebudou optimálně cyklicky sladěny. Rovněž nejsou a nikdy nebudou tzv. optimální měnovou oblastí. Ta je užitečným učebnicovým modelem, nic více a nic méně.
Při posuzování míry ekonomické sladěnosti jde tedy o uměřenost analytického přístupu. Avšak zmíněné systémové reformy (penzijní, zdravotnická, daňová, pracovní) mají k plnění kritérií hospodářské sladěnosti a finanční stability nulový nebo jen velmi volný vztah.
Dluhové kritérium Česká republika plnila vždy. Rozpočtové splnila v posledních dvou letech a má dobré předpoklady plnit jej i nadále. Dřívější strukturální složka rozpočtového deficitu (bývala kolem pěti procent HDP) byla zredukována na polovinu a vláda má veřejné finance pod kontrolou. Do roku 2010 má možnost strukturální deficit dále snížit tak, aby mohla v budoucnu lépe čelit případné recesi.
Mluvme o roce 2010
Je pravda, že zvláště bez penzijní reformy nejsou české veřejné finance dlouhodobě udržitelné; to však není problém roku 2010.
Podobně je tomu s ostatními žádoucími reformami, jako je zpružnění trhu práce (a také školství a nájemního bydlení). Jsou důležité kvůli dlouhodobé konkurenceschopnosti. Se sladěností hospodářského cyklu a fiskální stabilitou ale nemají téměř nic společného.
Daňová reforma nejenže nemá k vstupu do eurozóny žádný vztah, ale navíc je i tou nejméně důležitou z hlediska nutnosti. Zejména ve srovnání s úkolem provést penzijní reformu dřív, než stárnutí populace dostane důchodový systém do platební neschopnosti.
Česká republika je v současnosti na vstup do eurozóny připravena. Z hlediska konvergenčních kritérií dnes nepředstavují hlavní hrozbu veřejné finance, ale spíše riziko vzlínající inflace. Míra reálné konvergence české ekonomiky s ekonomikou eurozóny je však již vysoká. Diskuse o cílovém termínu roku 2010 může být smysluplná pouze tehdy, pokud se soustředí na to, co je skutečně podstatné: na poměřování nákladů a výnosů takovéhoto kroku.
Autor je hlavním ekonomem Raiffeisenbank
Související články:
Václav Klaus: Může společná evropská měna přežít?
Autor: Pavel Mertlík
