20.07.2006
Slovenský premiér Robert Fico v exkluzivním rozhovoru obhajuje novou vládní koalici.
Vaše první zahraniční cesta vedla do Česka. Šlo pouze o formální návštěvu, nebo přinesla něco konkrétního?
První oficiální cesta jakéhokoli slovenského premiéra by bezpochyby směřovala do České republiky. Z tohoto pohledu bych této návštěvě nedával žádný přívlastek. Faktem je, že s premiérem Paroubkem jsme partneři, ale také osobní přátelé. Pokud jde o vztahy obou zemí, velmi důsledně jsme je studovali a zjistili jsme, že prakticky neexistuje žádná sporná otevřená otázka.
S čím jste do Prahy přijel?
Mimo jiné s myšlenkou společného postupu na těch zahraničních trzích, kde zůstala živá československá tradice. Už v pokynech ministrům při jednáních o programovém prohlášení, které nyní zpracováváme, jsem jednoznačně zdůraznil ekonomickou dimenzi zahraniční politiky. Máme zkušené diplomaty, kteří mohou pomáhat podnikatelům. A je tu zájem obou stran udělat praktické kroky k tomu, abychom se v některých perspektivních odvětvích, jako je třeba energetika, vrátili do Latinské Ameriky, do některých afrických zemí, do jihovýchodní Asie. Jako opoziční politik jsem všechny tyto státy navštívil, takže je tam vytvořeno dobré předpolí.
Cítíte podobný zájem na ekonomické spolupráci také u příštího potenciálního šéfa české vlády?
Mým snem bylo, aby vlády, které působí v tomto regionu, měly stejnou politickou barvu. V Maďarsku se to podařilo, tam jsou ve vládě socialisté jako dominantní strana. Na Slovensku jsme také uspěli. Polsko je v tomto ohledu poněkud netradiční. Pokud jde o Českou republiku, tam dosáhla sociální demokracie významného zadostiučinění, když ji premiér Paroubek vytáhl až do rovnocenného postavení s vítězem voleb. Myslel jsem, že spolupráce dvou sociálně demokratických vlád na Slovensku a v Česku vytvoří rozsáhlý prostor i pro ekonomickou spolupráci. Nemám odvahu odhadovat, jak se k těmto výzvám postaví nová česká vláda, která v Česku vznikne.
Hlubší integraci některých regionů přináší ekonomický život. Třeba dodavatelé pro automobilový průmysl mají stejnou radost z investic na severní Moravě jako na západním Slovensku.
Tyto procesy jsou objektivní a nevidím velký prostor pro zásahy politiků. Ale pokud jde o teritoria, o kterých jsem hovořil, tam je role politiků nezastupitelná. Pokud si někdo myslí, že přijde do Libye a tam se mu všude otevřou dveře, tak se velmi mýlí. Tyto dveře musejí otevírat politici. A když se na tom dokážou shodnout zástupci z různých zemí, je to ještě efektivnější.
Hlavním trhem pro obě země je však Evropská unie. Mají Česko a Slovensko v EU společné zájmy? Mohou spolupracovat i v tomto směru?
Jsme dva suverénní státy. Idea spolupráce na tradičních trzích vyplývá ze společné historie a z určitých charakteristických znaků, které nás sbližují více než jiné státy. Avšak v rámci EU se každá země snaží vydobýt tu nejlepší pozici pro sebe. Existuje konkurence zemí a neříkejme, že EU je prostor, kde se jednotlivé země milují a kde jde o to, aby každý každému pomáhal. Tak to není. Nerad bych vytvářel obraz, že Česko a Slovensko budou vše koordinovat a dělat společně.
Takže nevidíte témata, u nichž budete společný postup koordinovat buď přímo s Českou republikou, nebo v rámci celé čtyřčlenné visegrádské skupiny?
Pokud jde o Evropskou unii, jsem zastáncem širšího politického konsenzu než jen shody mezi dvěma, třemi či čtyřmi zeměmi. I přesto by bylo dobré, aby institut Visegrádu fungoval efektivněji než dnes.
Před návštěvou Prahy jste se sešel s guvernérem Slovenské národní banky. Hovořili jste o přístupu k euru. Dodržíte datum vstupu do eurozóny v roce 2009?
V programovém prohlášení vlády se zavážeme, že nová vláda bude mít takovou hospodářskou a sociální politiku a bude se chovat při správě veřejných financí tak, že tento cíl bude reálný. Uděláme vše potřebné, aby euro bylo zavedeno v roce 2009. S výjimkou inflace, ale i tam jsou vyhlídky slušné, má Slovensko na to, aby v roce 2009 mohlo euro skutečně zavést.
Půjde sladit vaše předvolební sliby v sociální oblasti s kritériem maximálního povoleného deficitu veřejných financí ve výši tří procent HDP?
Garantuji, že všechny programy, o kterých jsme před volbami hovořili, budeme dělat tak finančně citlivě, že splnění tohoto ukazatele neohrozíme. Ani ho nechceme ohrozit. Bylo by to nezodpovědné.
Jak to chcete udělat?
Nedávné analýzy nám ukázaly, že tato země má na to, aby mohla některé sociální programy rozběhnout, aniž by bylo tříprocentní rozpočtové kritérium ohroženo. Je to jen věc solidarity. Vždy jsme říkali, že zdroje jsou, jen došlo k nespravedlivému rozdělování hospodářského růstu. A růst může být v roce 2007 díky předchozím velkým investicím ještě vyšší než v roce 2006 a 2005. Už se dokonce začíná mluvit o přehřívání ekonomiky, což bude vyžadovat určitá opatření ze strany vlády.
Znamená to, že kdyby Národní banka Slovenska v reakci na inflaci začala zvyšovat úrokové sazby, tak to vzhledem k hospodářskému vývoji nemusí ohrozit vaše programové cíle?
Myslím že ne. Navíc existuje shoda mezi Národní bankou a vládou, ať už tou starou či novou, o termínu zavedení eura. Máme společný cíl a máme také zájem – to jsme si teď vysvětlili s guvernérem Národní banky – věci konzultovat a koordinovat v zájmu toho, aby euro bylo v lednu 2009 skutečně zavedeno.
Hovoříte o sociálních programech, ale zároveň chcete snižovat rozpočtové výdaje. Jak to jde dohromady?
Mluvíme o úsporách v oblasti vládní spotřeby. Došlo už k dohodě, že se velice omezí krajská správa, existuje návrh na zrušení krajských úřadů. To jsou jen některé kroky. Máme nesmírně komplikovaný systém samosprávy a do toho systém místní a krajské státní správy. Tento systém je přebujelý a nenaplnil se cíl reformy státní správy. Restrikce proběhne i na centrální úrovni. Takže, když na jedné straně třeba říkáme, že chceme snížit sazby DPH na některé výrobky a služby, na druhé straně hned naznačujeme, jakým způsobem budeme škrtat ve výdajích. To je jediná cesta jak zabezpečit rovnováhu.
Jaké změny v daních ještě chystáte?
V tomto ohledu bych byl opatrný. Celkové zásahy do daňové reformy, kterou považujeme za celkově nespravedlivou, budou jasné až po zveřejnění vládního programového prohlášení. A to předložíme do parlamentu 1. srpna.
Zůstane třeba rovná daň?
Odborné názory ostatních politických subjektů se liší. Můžu však potvrdit, že v daňovém systému bude větší solidarita. Jak jí dosáhneme, to je otázka technických řešení. Například u daně z příjmů fyzických osob můžeme uvažovat o určité progresi, ale také o jiné alternativě – o odečitatelných položkách. To jsou dvě varianty přístupu. Totéž lze říci o dani z příjmu právnických osob. Také tam lze zvolit různá řešení. Jde o to, aby byla v daňovém systému větší solidarita než dosud. Protože solidarita tam byla vymazána.
Do kterých změn v sociální oblasti se pustíte nejdříve?
Nic nám nebrání, abychom hned přistoupili ke zrušení poplatků ve zdravotnictví, to je těch 20 – 50 – 60 korun. To je rozhodnutí, které můžeme udělat bez ohledu na plynutí rozpočtového roku. Potřebná legislativa se už připravuje a Národní rada se jí bude zabývat v prvním možném termínu. Uvažujeme také o opatření ve prospěch nízkopříjmových důchodců. To je kategorie lidí, kteří jsou na tom velmi špatně.
Co pro ně připravujete?
Je více možností. Nepovažuji za správné, když někdo má nízký důchod, a my ho pak valorizujeme sociálními dávkami. Lepší je přijít s institutem minimálního důchodu, který zaručí člověku základní životní úroveň.
Důchodci jsou nejpostiženější část slovenského obyvatelstva. Patří z velké části mezi 21 procent lidí, kteří žijí pod hranicí chudoby, jak ji definuje Evropská unie. To považuji za mimořádně nespravedlivé. Proto se hned soustředíme na důchodce, a také na mladé lidi. Všechna ostatní opatření už budou součástí rozpočtu na rok 2007. Ale budeme dbát na to, aby byla vybalancovaná s příjmovou stránkou rozpočtu.
Jak mohla vzniknout chudoba takového rozsahu? Předchozí vláda byla málo sociálně citlivá, nebo se reformy ubíraly směrem, který nepředpokládala?
Myslím, že předchozí vláda se rozhodla, že všechno obětuje hospodářskému růstu. A největší chybu udělala tím, že vsadila na lacinou pracovní sílu. Nejsem ekonom, jsem právník, ale vím, že kdo vsadí na lacinou pracovní sílu, ten sklidí chudobu. Co je to za investice, když se tam využívá jen šikovnost rukou našich žen a vydělávají tam 8 nebo 9 tisíc korun slovenských hrubého? Tvůrci reforem se domnívali, že lidé na Slovensku, což je dost typické, se s tím smíří. A počítali s tím, že nějaké peníze se začnou rozdávat teprve před volbami. To se také pravicová vláda pokusila udělat, ale už bylo pozdě, už tu byla společenská objednávka po změně.
A vy dokážete udržet vysoký růst bez toho, že by byl založen na levné pracovní síle?
Uděláme všechno pro to, aby se přednostně podpořily investice s vyšší přidanou hodnotou. To je základ.
Pokusíte se o to výběrem investorů?
O tom přece jsou investiční stimuly. Chápeme, že budeme mít potíže s nízkou kvalifikací pracovní síly. Investice proto musí doplňovat zvyšování kvalifikace. Proto souhlasím s prioritami, které byly vybrány pro využívání eurofondů – vzdělanost a infrastruktura státu. Nevidím také důvod, proč by neměl pokračovat zájem investorů. Je tu velice výhodné investiční prostředí. Slovensko patří mezi hospodářsky nejotevřenější země v Evropě, a možná na celém světě. Podpora státu by měla směřovat do oblastí s vysokou nezaměstnaností a především do výrob, kde je vyšší přidaná hodnota. Jak chcete společensky stabilizovat člověka, kterému nabídnete hrubou mzdu 8 nebo 9 tisíc?
Předchozí vláda také radikálně odmítala zvyšovat minimální mzdu, spíš ji chtěla zrušit. Minimální mzda je 6900 slovenských korun, zatímco průměrná mzda už přesahuje 18 tisíc korun hrubého. Přitom každý tvrdí, že minimum vydělává jen 3 až 5 procent lidí. Strana jde do koaličních jednání s tím, že minimální mzdu je třeba zvyšovat, aby byla srovnatelná s úrovní v ostatních evropských zemích a činila 60 procent z průměrného výdělku v národním hospodářství. Teď je to asi 40 procent. Nechceme to samozřejmě udělat během jednoho roku, ale proč by nemohla růst o 4 nebo 5 procent ročně?
Hodně mladých Slováků studuje v zahraničí, třeba v Praze, a spousta jich tam zůstane, nebo jde dál na západ. Jak chcete tyto mladé lidi přitáhnout zpátky na Slovensko?
Prostudoval jsem si speciální plán, který měla Čína, když chtěla přitáhnout své experty ze zahraničí. Bylo to finančně neuvěřitelně náročné, protože jim nabízeli podmínky, které byly srovnatelné s podmínkami špičkových zahraničních expertů. Na tohle Slovensko pravděpodobně nemá. Jediná cesta, jak přitáhnout lidi zpět, je vytvářet investice s vyšší přidanou hodnotou.
Závidím České republice, že patří k zemím, kam talenty přicházejí. Vaše vláda byla velmi upřímná, když řekla, že má zájem o to, aby lidé, kteří v ČR vystudují, tam také zůstali. Není divu. Kdo chodí studovat do zahraničí? Nejlepší z nejlepších. Nestačí jen dobrá příprava, ale také zvláštní vlastnosti, povaha, chcete se s tím poprat. Kdo na to nemá, zůstane doma. Proto si myslím, že mezi 12 tisíci slovenskými studenty, kteří teď studují v České republice, najdeme většinu takových, kteří na tom jsou nadprůměrně dobře. Vaše země tak má příležitost získat významnou kvalifikovanou sílu bez větších investic, protože základní a střední vzdělání tito lidé dostali na Slovensku.
My můžeme tyto lidi přesvědčit k návratu jen ekonomicky. To znamená vytvořit například dobré podmínky pro bydlení. Byt v Bratislavě za 2 nebo 3 miliony korun při dnešních platových poměrech, to jsou nereálné věci. Ale dokud mladí lidé nebudou mít kde bydlet a nebudou vznikat kvalifikovaná místa, bude odliv mozků pokračovat.
Jak chcete využít peněz z evropských fondů? Prý chcete změnit Národní strategický rámec, který přijala předchozí vláda.
To není přesná interpretace. Jak už jsem se zmínil, ztotožňujeme se se dvěma strategickými cíli, kterými jsou znalostní ekonomika a infrastruktura. Půjde v přepočtu asi o 400 miliard slovenských korun. Ale je tu obrovská nespokojenost v regionech nad tím, jak jsou tyto peníze rozdělovány. Pokud to bude možné – tady čekám na stanoviska expertů – bylo by velice dobré, kdyby do čerpání mohly aktivněji vstupovat regionální struktury, zejména vyšší územní celky. Už jsme o tom vedli diskusi s župany. Na Slovensku je teď totiž velice zajímavá situace, že nová vládní koalice má všechny župany. Všichni jsou buď ze Smeru nebo Lidové strany HZDS. Vzniká unikátní synchron mezi regionální samosprávou, která je čím dál silnější, a vládou.
Na mezinárodní půdě jste narazil na nevýhody vaší koalice, je odmítána. Myslíte, že se vám podaří utlumit jisté excentrické prvky, ze kterých je obava?
Jako předseda vlády odpovídám za činy vlády a určitě odpovídám i za jednotlivé ministry. Proto je mou povinností zabránit jakýmkoliv vyjádřením, která by se vymykala mé představě proevropské vlády. Vládní program, který teď představíme, bude jasně proevropsky orientovaný a bude v něm dominovat silný sociální prvek. Smer-sociálna demokracia má dominantní postavení v nové vládě v poměru 11 – 3 – 2, takže vláda by měla bez jakýchkoliv problémů beze zbytku dodržet to, co jsme o jejím charakteru řekli. Nemohu však nést odpovědnost za výroky některých politiků. Pokud by to však byly výroky, které by šly mimo rámec proevropské vlády, budeme se velmi vážně od těchto výroků distancovat a zajistíme, aby se neopakovaly.
Jak to zajistíte?
Myslím, že ten mechanismus se postupně tvoří. Ne všechno, co je napsáno na papíře, funguje i v praxi. Jde spíše o to, jaké vztahy si koaliční partneři mezi sebou vybudují.
Chci potvrdit, že nová vláda z hlediska závazků, pokud jde o národnostní menšiny nebo pokud jde o etnické skupiny, nezavdá žádný důvod k obavám. Poznáte to podle konkrétních skutků a činů této vlády.
Respektuji názory Evropských socialistů. To nebyly výhrady ke Smeru, to byly výhrady ke složení koalice. Oni prostě vyjádřili názor, že takováto vládní koalice není podle jejich představ. Já to respektuji, ale na druhé straně – lidé si vybrali. Nespadli jsme z nebe. Teď už záleží jen na tom, jak naplníme naše prohlášení. A já opakuji ještě jednou – bude to proevropská vláda.
Zbyněk Fiala, Jan Stuchlík
Bratislava
Doc. JUDr. Robert Fico, CSc., se narodil 15. září 1964 v Topoµčanech. Zastupoval SR při Evropské komisi pro lidská práva a Evropském soudu pro lidská práva ve Štrasburku (1994-2000). Do září 1999 byl členem Strany demokratické levice (SDĄ). Poté založil novou stranu Smer a stal se jejím předsedou. V letošních červnových volbách Smer vyhrál; dostal 29,14 % hlasů a Fico se stal premiérem koaliční vlády.
Zdroj: EKONOM
Autor: Zbyněk Fiala, Jan Stuchlík
