24.07.2006
Až čtyř set tisíc Poláků se mohou týkat nové lustrace, které na konci minulého týdne schválil polský Sejm a které téměř jistě potvrdí v srpnu i Senát.
Konzervativně nacionalistická strana Právo a spravedlnost vedená bratry Kaczynskými tak plní jeden ze svých základních předvolebních slibů. Kromě postkomunistické Strany demokratické levice podpořily nový ostrý zákon proti bývalým agentům všechny ostatní vládní i opoziční strany. Zákon rozšiřuje působnost lustrací ze současných zhruba 27 tisíc osob na několik set tisíc. Lustracím budou podléhat od září, kdy zákon vejde v platnost, i lidé ze samospráv, státních úřadů, diplomaté, členové vedení firem s podílem státu, pracovníci řady státních agentur, rektoři, vědečtí pracovníci od určitého stupně výše či ředitelé veřejných i soukromých škol a novináři.
Nový zákon ruší dosavadní lustrační soud, který v případě podezření rozhodl o tom, že dotyčný nebo dotyčná byli či nebyli spolupracovníky komunistické tajné policie. Fungovalo to tak, že podezřelý mohl zastávat veřejnou funkci, když před zvolením otevřeně přiznal spolupráci. Pokud mu ale byla dokázána až po získání funkce, většinou se obrátil na soud. „A soud až příliš často podezřelé očišťoval,“ pravilo se v parlamentním zdůvodnění nového lustračního zákona.
Do tří měsíců od platnosti zákona musí polský Institut národní paměti zveřejnit jména všech spolupracovníků státní bezpečnosti a bude vydávat osvědčení o tom, že žadatelé byli nebo nebyli agenty či spolupracovníky. Lhůta pro vydání osvědčení je jeden rok a bez něho se nelze ucházet o veřejnou funkci. Například pro podzimní místní volby bude stačit, když kandidáti prokážou, že o lustrační osvědčení zažádali. „Ročně jsme schopni vydat na čtyřicet tisíc osvědčení,“ řekl šéf institutu Janusz Kurtyka.
Institut národní paměti, který spravuje svazky státní bezpečnosti a dosud umožňoval studium jen historikům či novinářům, tak nahradí jak lustrační soud, tak úřad „lustračního ombudsmana“. Právě tento úřad nedávno rozpoutal aféru kolem vicepremiérky pro ekonomiku Zyty Gilowské, kterou obvinil ze spolupráce, ale bez důkazů. Gilowskou odvolal premiér Kazimierz Marcinkiewicz a následoval řetěz výměn ministrů, který vyvrcholil minulý týden příchodem Jaroslawa Kaczy#241#ského do funkce premiéra.
Oponenti tvrdí, že institut bude nejen zavalen prací, ale že se nelze spolehnout ani na kvalitu materiálů, které komunistická policie sbírala. Pokud totiž ve svazcích, které budou veřejné a přístupné v podstatě komukoli, budou nepravdivé informace, bude na tom, kdo žádá o osvědčení, aby u civilního soudu dokázal, že je to nepravda.
Polské soudy jsou však málo výkonné, to je jeden problém. Druhý je, že pokud bývalí agenti přiznají, že například psali lži, hrozí jim až tři roky vězení. V případě Zyty Gilowské agent, který ji měl zverbovat, tvrdil, že hlášení podával někdo jiný, popřípadě že hlášení byla upravena.
„Je to proti polské ústavě a proti evropským dokumentům o lidských právech,“ zněl hlavní argument opoziční postkomunistické levice.
Oponentům se nelíbí, že svazky či jejich výtah budou dostupné na internetu a že na základě nové lustrace lze někoho propustit z jakékoli práce. „Ne každý chápe, že to byly dokumenty vytvořené v určité situaci ve zlé víře. A vyhodit někoho z práce poté, co před třiceti lety na někoho donášel? “ zpochybňuje zákon profesor Zbygniew Holda z Helsinské nadace lidských práv. Levice ohlásila, že zpochybní nový zákon u ústavního soudu.
Autor: Martin Ehl
