27.07.2006
Evropská unie zastupovaná Mandelsonem a Spojené státy v čele se Schwabovou nebyly s to se domluvit na odstranění obchodních bariér. Bylo to dosud nejčernější jednání o liberalizaci na půdě Světové obchodní organizace.
Jako povinnou četbu by si měli eurokomisař Peter Mandelson a americká obchodní vyjednávačka Susan Schwabová vzít knihu Why Globalization Works (Proč globalizace funguje). Napsal ji ekonomický šéfkomentátor listu Financial Times Martin Wolf a snáší v ní přesvědčivé důkazy, jak liberalizace obchodu prospívá světu a pomáhá chudým zemím.
Váš rozpočet neporazíme
„Když srovnáte ceny pepře a kávy do devatenáctého století od Amsterodamu až po východní Asii, zjistíte, že se vůbec nesbližovaly. Změnilo se to až v 19. století, kdy začala kanonáda světového obchodu,“ píše například Wolf. O prospěšnosti liberalizace mluví i politici.
Ale když dojde na lámání chleba, dopadne to jako nyní. Evropská unie zastupovaná Mandelsonem a Spojené státy v čele se Schwabovou nebyly s to se domluvit na odstranění obchodních bariér. Bylo to dosud nejčernější jednání o liberalizaci na půdě Světové obchodní organizace. Všichni hájili své národní zájmy tak důkladně, až se rozešli bez výsledku.
Důvodem byly dotace pro zemědělce ve Spojených státech a Evropské unii. Trefně to vystihl indický ministr obchodu Kamal Nath: „Indičtí farmáři mohou soupeřit s americkými farmáři. Ale nemohou soupeřit s americkým federálním rozpočtem.“
Kdyby rozhodovala čistě ekonomická racionalita, cla a dotace by dávno padly a ušetřené peníze by vlády daly na vzdělání. Podle Světové banky by se při alespoň částečné dohodě uspořilo 100 miliard dolarů ročně. Představme si ale, jak George W. Bush řekne americkým farmářům před volbami, že se dohodl se světem na snížení dotací a že jim za rok či za dva vyplatí méně peněz. Při pohledu na preference, podle nichž demokraté vedou před republikány v poměru 49 ku 39 procentům, by se Bush musel zbláznit, aby na to kývl.
Bohužel. Jednání o liberalizaci obchodu jsou prostě v tomto desetiletí již zablokována.
Dva vítězové. A poražení?
Nikdo nechce ustoupit a neexistuje taková dohoda, na níž by vydělali všichni. Kdo naopak vydělá na krachu jednání?
Především dvě skupiny. Farmáři ve Spojených státech a v Evropské unii, kteří budou dál vysávat státní rozpočty a budou mít tak konkurenční výhodu na trzích. A druhou skupinou jsou politici, kteří „neústupně hájili“ zájmy svých agrárních voličů.
Všichni ostatní prodělají. Třeba čeští exportéři platí na asijských trzích cla kolem 25 procent, což jim snižuje konkurenceschopnost.
Tři zlatá období
Podle britského historika a ekonoma Anguse Maddisona nejvíce rostl světový HDP v přepočtu na obyvatele v letech 1870-1913, pak 1950-73 a ve „zlatých letech ekonomických dějin“ 1973-98. Všechny tři periody měly jednu věc společnou: vyznačovaly se neobvykle velkým růstem exportu díky pokroku v liberalizaci obchodu. Závěr je jediný: mezinárodní obchod je klíčem k ekonomickému růstu.
Ale hlavně, prodělají běžní lidé. Uvolnění bariér by znamenalo levnější zboží a kvalitnější život. Svět by byl prostě více fair-play.
Autor pracuje jako ekonom Raiffeisenbank
Související články:
Martin Tlapa: Neúspěch postihne i české firmy
Krach jednání WTO pocítí hlavně chudé země
Autor: Aleš Michl
