07.08.2006
Karikatury Mohameda, odmítání eura, ještě tak možná Lego či Carlsberg, napadlo obvykle zbytek Evropy při zmínce o Dánsku. Teď je to jinak: severské království najednou platí za oblíbence ekonomů. Čím se o to zasloužilo?
Překvapilo neotřelými nápady, které citlivě kombinují pružná pravidla trhu práce s kvalitní sociální sítí. Termín „skandinávský model“ najednou plní uprázdněné místo mezi anglosaským liberalismem a ztuha reformovaným sociálním státem ve Francii či v Německu.
Tradiční účelnost, která diktovala Dánům využít k obdělávání i tu nejmenší úrodnou plochu, se teď opět osvědčuje.
„Myslím, že Dánové jsou typičtí seveřané, naučili jsme se myslet vysoce pragmaticky,“ vysvětluje Danny Christensen, kodaňský počítačový inženýr.
Dánský úspěch stojí na trojitých základech. Prvními jsou pružná pravidla, která umožňují snadné propouštění i nabírání pracovních sil. Dalšími je vůle zaměstnanců tato pravidla akceptovat. A konečně, úspěch závisí i na schopnosti vlády postarat se nejen o kvalitní zákony, ale třeba i o rekvalifikační kursy, které lidi vracejí do práce.
Dále je tu mnoho méně nápadných věcí. Strategie středopravé vlády premiéra Anersa Fogha Rasmussena se projevuje v tom, že Dánsko léta obsazuje přední místa v hodnocení příznivého podnikatelského prostředí. Země je lídrem v oboru informačních technologií, významně investuje do vzdělání. I proto je míra nezaměstnanosti jen čtyřprocentní.
Je to vše inspirativní? Velké země unie nejdou stejnou cestou.
„Když se díváte na celou Evropu, vidíte problémy ve staré Evropě, především v Německu a Francii,“ řekl dánskému listu Copenhagen Post Alexander Spermann z německého Centra pro evropský ekonomický výzkum. „Ale na obzoru nejsou velké změny.“
Podle údajů Světové banky o rigiditě pracovního trhu, kde sto bodů znamená trh nejsvázanější přísnými pravidly, dosáhlo Dánsko 20 bodů – Německo 55, Francie 66.
Dánský úspěch přišel s jednoduchostí. Paradoxně: „Když hovoříte s typickým dánským sedlákem, dokáže vám vysvětlit, že v krajině nevidí jen jednu rovinu, ale mnoho jejích variant,“ říká Danny Christensen. Když ale přijde na ekonomiku, vnímají lidé věci jednoduše.
Na rozdíl od jiných evropských zemí má Dánsko minimum pracovních zákonů. Výsledkem je i pružná pracovní doba, tři čtvrtiny Dánů mohou pracovat podle pracovní doby, která se v závislosti na potřebě zaměstnavatele může měnit.
Výměnou se mohou spolehnout na silnou sociální síť. Propuštění zaměstnanci, kteří ztratí práci, se například dočkají 90 procent svého posledního platu. Ostatní dostávají příspěvky odstupňované podle předchozích platů.
Přes tyto výhody nalézá 70 procent nezaměstnaných novou práci do jednoho roku. Po této lhůtě výhody končí. Každý pak musí jít do rekvalifikačních kursů, jinak o štědré dávky přijde.
Dánové jsou s tím podle všeho srozuměni. Nová studie britských sociologů tento měsíc pasovala Dánsko na nejšťastnější zemi na světě. Na dalších místech bylo Rakousko a Švýcarsko, na opačném konci chudé africké země.
Nic nového, řeklo by se. Stejné výsledky zaznamenává Dánsko i ve studii Evropské komise.
Autoři zprávy soudí, že to vyvrací rozšířený mýtus, že bohaté země nejsou šťastné. Přesto i Dánové mají vážné problémy, především s alkoholismem a souvisejícími sebevraždami. „Jak můžeme být tak šťastní, když si bereme život, to mi nejde dohromady,“ zapochyboval dánský novinář Banjamin Holst. Přesto uznává, že od chvíle, kdy sedl prach na muslimskou kampaň kvůli otištění karikatur Mohameda, si nemá Dánsko na co stěžovat.
Otázkou zůstává, zda je „skandinávský model“ aktivní zaměstnanosti přenosný. Francouzský ekonom Pierre Cahuc soudí, že podobný model funguje jen ve společnosti, která se jej rozhodne přijmout. Nedovede si představit, že by Francouzi odsouhlasili vládě podobná pravidla.
Autor: Jiří Sládek
