07.08.2006
Jednou z cest vpřed je říci generálnímu řediteli WTO Pascalu Lamymu, ať položí na stůl svůj návrh optimální výše cel a optimální míry odbourání dotací, který by si vynutil – zdráhavou, ale možná i ulehčeně konsensuální – podporu členů WTO.
Někteří lidé ve Washingtonu tvrdí, že „špatná dohoda je horší než žádná dohoda“. Míní tím nedávno zkrachovalé snahy o liberalizaci obchodu, vedené na platformě Světové obchodní organizace (WTO) a známé jako „kolo jednání z Dauhá“.
Je však krach lepší než užitečná, byť nijak okázalá dohoda? Ta totiž leží už nějaký čas na dosah ruky.
Jakápak bezzubost?
Na otázku, proč nebyla uzavřena, existují dvě možná vysvětlení. První: politici v některých významných zemích se obávají nutnosti uzavřít kompromis, který může u nich doma vyvolat zlou krev (blíží se kongresové volby v USA, po nich volby ve Francii). A druhé: všichni jednají v dobré víře a dohodu si skutečně přejí, ale trvají pouze na dohodě dokonalé.
Ale to, čeho lze dosáhnout, není žádné bezzubé „Dauhá light“, jak o tom mluví představitelé Spojených států! Vezměme si jen klíčovou politickou otázku, totiž zemědělství:
– Všichni členové WTO se dohodli, že do roku 2013 odbourají vývozní dotace a budou postihovat i jiné neférové podpory vývozu. Něco takového by bylo ještě před deseti lety nemyslitelné.
– Evropská unie přistoupila na největší reformu své jednotné zemědělské politiky za poslední generaci. Jakmile se stane součástí závazků WTO, nebude už cesty zpět k obrovským dotacím, které pokřivují trh. Úsilí na tomto poli budou muset vyvinout také USA.
– Pro zemědělské vývozce se otevřou nové trhy, zejména když se přijme plán na snižování cel, podobný vzorci navrhovanému skupinou G-20 (Brazílie, Argentina, Jihoafrická republika a další zemědělští vývozci).
To se přece vyplatí
Namítá se, že zatímco průmyslové země musí v přístupu na trhy velmi ustoupit, rozvojové státy nabízejí příliš málo. Byly to však USA a EU, které ve snaze jednání vůbec zahájit na tyto úlevy vědomě přistoupily. Vždyť původní název jednání zněl Rozvojová agenda.
Brazílie a Indie musí nabídnout více než dosud. Nesmí se však snižovat význam toho, že se zavázaly snížit většinu svých vysokých cel. Prospěch z toho bude mít mnoho amerických a evropských firem.
Co dalšího bylo v balíčku z Dauhá? Největším pokrokem by byla dohoda o usnadnění obchodu. Ta je již v pokročilé fázi a sotva může být předmětem sporu. Všechny země si uvědomují výhody rychlejšího celního řízení a zpracování.
Dohoda o ukončení dotací rybářského průmyslu je i nadále možná, stejně jako uvolnění obchodu s ekologickým zbožím. Především by však byla škoda dohody o sektoru služeb. V této oblasti bohužel nelze dosáhnout posunu, dokud budou velcí hráči odmítat výměnné ústupky v sektoru zemědělského a průmyslového zboží.
Celé kolo jednání nemůžeme včas uzavřít, protože americkým vyjednávačům vyprší v příštím roce mandát od Kongresu.
Na zmíněných oblastech bychom se však dohodnout mohli a měli, a to rychle. Pokud to neučiníme, přijdeme o vše – a pak bude světové ekonomice hrozit značné riziko. Alternativou jsou pak jen bilaterální obchodní dohody, ovšem alternativou dosti žalostnou.
Ať to zkusí Lamy
Jednou z cest vpřed je říci generálnímu řediteli WTO Pascalu Lamymu, ať položí na stůl svůj návrh optimální výše cel a optimální míry odbourání dotací, který by si vynutil – zdráhavou, ale možná i ulehčeně konsensuální – podporu členů WTO.
A pokud ji někteří přesto odmítnou, budou mít co vysvětlovat, jelikož v takovém případě bude hrozit rozpad systému multilaterálního obchodování. Navíc okradou svět o užitečnou obchodní dohodu. Přijměme dobrou dohodu; dokonalá je mimo naše možnosti.
Autor je předsedou představenstva BP (dříve British Petroleum) a banky Goldman Sachs. Dříve byl generálním ředitelem Světové obchodní organizace. V 80. letech byl irským zástupcem v Evropské komisi.
Autor: Peter Sutherland
