08.08.2006
Obě země tak přichází o o část vzdělaných odborníků. Lidí na odchodu přitom není málo.
Francouzský právník Simon Caille má za sebou úspěšné studium, dva roky působil jako koncipient. V Paříži jej přesto čekalo v nejlepším případě zaměstnání na zkrácený úvazek, nijak významně placené. Proto se rozhodl hledat práci jinde – za Atlantikem.
Zdokonalil se v angličtině a odešel do New Yorku, kde se mu záhy podařilo získat prestižní místo na plný úvazek v investiční bance. Rozhodnutí si dnes pochvaluje.
„Takto by to mělo fungovat ve Francii, kde jsem místo nabírání zkušeností strávil rok bezúspěšným hledáním nového místa,“ řekl Caille agentuře Reuters. Není sám s takovou zkušeností..
Stejně neúspěšně hledají práci tisíce mladých Francouzů. Když neuspějí, odcházejí. Země tak přichází o část vzdělaných odborníků. Lidí na odchodu přitom není málo.
Podle nových statistik francouzského ministerstva zahraničí se zvýšil počet Francouzů žijících v cizině od roku 1992 o třicet procent. Podobný trend ale sledují i Britové, kde mají absolventi šanci najít odpovídající zaměstnání o poznání větší. Podle nového průzkumu citovaného stanicí BBC zvažuje odchod z Británie 13 procent dotázaných. To je dvojnásobný počet ve srovnání s předcházejícím průzkumem z roku 2003.
Také Britové jmenují jako svůj cíl východní americké pobřeží, ale také Austrálii, Kanadu a Nový Zéland. Francie i Británie, cíl desetitisíců afrických či asijských uprchlíků, tak čeká další migrační proud: ale opačným směrem, z Evropy. Mnozí další o zásadní změně své adresy jen sní. Podle britského průzkumu někdy uvažoval o odchodu ze země každý druhý dotázaný z reprezentativního vzorku 1000 lidí. Přání pracovat a žít v zahraničí vyjadřovali zejména mladí Britové. Z odpovědí vyplývá, že je láká především lepší kvalita života, příjemnější počasí i pocit, že život ve Velké Británii je příliš nákladný.
Celkem žije v zahraničí 14 miliónů Britů. V roce 2004, tedy posledním období, za který jsou již k dispozici statistiky: odešlo přibližně 350 tisíc lidí.
Čísla za La Manchem jsou celkově nižší – v zahraničí žije 2,2 miliónu Francouzů. Nárůst je podobně stejně strmý – v roce 1992 žilo v zahraničí pouze 1,6 miliónu Francouzů. „Lidé odcházejí, protože hledají pružnější pracovní trh, který jim nabídne větší šanci,“ říká sociolog Olivier Galland z Francouzského národního výzkumného centra. Nezaměstnanost mezi mladými Francouzi dosahuje 22 procent, tedy více než dvojnásobku celostátního průměru. Pravicová vláda Dominiqua de Villepina chtěla prosadit omezené kontrakty pro mladé lidi, letošní studentské protesty ale záměr smetly.
Vláda sleduje exodus mladých lidí do zahraničí s obavami. Současně ale doufá, že se vrátí zpět, bohatší o zkušenosti. Simon Caille o tom uvažuje. „Byl to tady dobrý start kariéry, jednou bych ale rád pokračoval ve Francii,“ říká.
Také mnoho Britů si nechce zcela zabouchnout dveře. Má to praktický důvod: v zahraničí stále vyhledávají ve vážných případech britskou zdravotní péči. „Státní zdravotní péče je asi jedinou věcí, která mi tady chybí,“ připouští Rita Fittonová, která žije už přes deset let na americké Floridě.
Ředitel britského Ústavu pro výzkum veřejné politiky Danny Sriskandarajah soudí, že nový trend stál dosud nezaslouženě stranou pozornosti. „Emigrace má důležité důsledky, kterým jsme nevěnovali patřičnou péči, musíme se připravit na odchod významné části vzdělané mladé populace.“
Britští politici by podle něj měli současně více přemýšlet o tom, jak využít početné britské diaspory ve světě.
Autor: Jiří Sládek
