11.08.2006
Vstup do Evropské unie přinesl Litvě mnoho úspěchů. Přesto za posledních deset let odešlo na čtyři sta tisíc lidí za prací na Západ.
Hlavní třída v centru litevského Vilniusu, nesoucí jméno legendárního zakladatele litevského státu knížete Gediminase, se skví novou dlažbou, několika luxusními restauracemi a obchody. Na jejím konci září perla – opravená katedrála. Ulice důstojně reprezentuje zemi, jejíž ekonomika zaznamenává v posledních letech rekordní růst, loni to bylo 7,3 procenta HDP, a která měla jako druhá z postkomunistických zemí po Slovinsku šanci zavést euro.
Jen pět minut chůze odsud je jiná Litva – bohémská čtvrť Užupis, kde ulice potřebují novou dlažbu a domy postavené v meziválečném období, kdy Vilnius patřil Polsku, volají po generální rekonstrukci.
Nespokojení lidé
Litva bývá uváděna jako úspěšný příklad transformace postkomunistické země, většina Litevců však s tímto hodnocením nesouhlasí. „Jediným dokladem úspěchu jsou makroekonomická čísla, zlepšení se ale neprojevuje na sociální situaci,“ říká Virgis Valentinavičius, novinář a moderátor hlavní politické relace televize LNK.
Litevští politici se rádi chlubí čísly, ale odmítají kritiku, že nevyužili bohatých let k nutným reformám. Problémem je špatně fungující sociální systém, lidé se prostě necítí šťastni. Nedávný průzkum univerzity z Yorku označil litevské děti za nejméně šťastné a spokojené ze všech členských zemí EU.
Naděje z unie
Přitom právě unie znamenala pro Litvu obrovskou motivaci ke změnám. Země má například za evropské peníze systém nových hlavních silnic, které jí sousední Polsko může jen tiše závidět. Litevští zemědělci, dosud spíše živořící než žijící, po příchodu prvních dotací poprvé v historii mají pocit, že se jejich situace zlepšuje.
Litevci vědí, že všechno má dvě strany, černou a bílou. I když země musela po vstupu do EU uzavřít jadernou elektrárnu Ignalina, což způsobuje problémy s energií, nyní spolu s dalšími dvěma pobaltskými státy chystá projekt nového reaktoru v sousedství toho starého.
Nejnovějším úspěchem je privatizace ropné rafinérie Mažeiku do rukou polské firmy, čehož ale na druhé straně využilo Rusko, které se o Mažeiku ucházelo také. Tento týden pod záminkou havárie na ropovodu Moskva už poněkolikáté zastavila Litvě dodávky ropy. „Naštěstí je ropný terminál Mažeiku postaven obousměrně,“ komentoval situaci list Baltic Times.
A právem pyšní jsou litevští podnikatelé na koncern supermarketů Maxima. Ten nejen že nevpustil do země žádného většího západního konkurenta, ale dokonce nyní expanduje do Lotyšska a Estonska.
Tohle ovšem nestačí. Za posledních deset let odešlo z Litvy na čtyři sta tisíc lidí za prací na Západ. Na tříapůlmiliónový národ je to velmi mnoho, hlavně venkov se vylidňuje. „Máme sice nízkou nezaměstnanost, ale je to právě kvůli emigraci,“ říká Valentinavičius.
Nespokojenosti se pokoušejí využít různé populistické strany. Letos na jaře se po obviněních z korupce zhroutila vláda, složená většinou právě z populistů, kteří před dvěma lety vyhrály volby.
Trvalo téměř pět měsíců, než se v červenci ujala vlády menšinová levicová koalice, jenže litevská politická scéna zůstává dlouhodobě nestabilní. Což, překvapivě, nevadí ekonomice v jejím růstu a expanzi. K potřebným reformám – zdravotnictví, školství, sociálního systému – ale dosud vlády nenašly odvahu a vypadá to, že hned tak ani nenajdou.
Litvě letos v květnu jen těsně uniklo splnění kritérií pro zavedení eura od příštího roku – o tři desetiny procenta inflace. Mnozí Litevci proto soudí, že země nevyužila nabídnutou šanci.
Litva
Počet obyvatel: 3 586 000
Rozloha: 65 200 km2
Státní zřízení: republika
Odhadovaná délka života: 74 let
Autor: Martin Ehl
