Co s občany EU „druhé kategorie“?

06.09.2006
ECAS (European Citizen Action Service) zveřejnil druhou zprávu odsuzující dočasné opatření omezující pracovníky z východních zemí EU ke vstupu na trhy práce některých členských států unie.

Právo cestovat a možnost pracovat v jiné členské zemi – to je první věc, kterou si většina evropských občanů představí jako první v souvislosti Evropskou unií. Podle Eurobarometru z podzimu 2005 si až polovina Evropanů spojuje EU se „svobodou cestování, vzděláváním a prací kdekoliv v EU.


Právo občanů cestovat a pobývat na území ostatních členských států stanovuje také článek 18 Smlouvy o EU.
Asi polovina z 15 původních členských zemí EU stále omezuje přístup 72 milionům pracovníkům z osmi Nových členských zemí na svůj trh práce. Hranice úplně otevřelo osm států (Irsko, Švédsko a Británie už od května 2004, Finsko, Španělsko, Portugalsko a Itálie od května 2006).


Zpráva ECAS končí několika doporučeními. Mezi nimi je také: „Evropští občané hledající práci v jiné zemi EU by neměli být posuzováni podle země svého původu. Přechodná opatření by neměla být zachována, protože vytvářejí umělé dělení na staré a nové Evropany, a to vede k nedůvěře a předsudkům na obou stranách. Členské země by měly informovat lidi o faktu, že v Evropské unii má každý právo svobodně cestovat. V tomto smyslu poskytuje Evropský rok mobility výhodný rámec a pomáhá lidem dozvědět se více o možnostech migrace na delší i krátké vzdálenosti.


Rakouský ministr financí Karl-Heinz Grasser trval na zachování omezení volného pohybu pracovní síly z nových členských zemí. Podle něho cítí Rakousko, i při své nízké nezaměstnanosti, stále riziko ze strany sousedních států s nízkými platy.

Autor: mab-iHNed,Euractiv

Sdílet tento příspěvek