14.09.2006
Současný nevyrovnaný hospodářský vývoj Islandu, včetně signálů přehřátí ekonomiky, by mohl urychlit případné členství v EU. Ozývá se volání po společné měně.
INFLAČNÍ TLAKY, značný deficit obchodní bilance a další nepříznivé signály, které provázejí současný ekonomický vývoj Islandu, se staly terčem kritiky zahraničních expertů, mj. i OECD a Mezinárodního měnového fondu. Mnoho finančních analytiků již varovalo, že fiskální politika Islandu není dostatečně přísná a že „přistání“ nemusí být tak mírné, jak tamní centrální banka a ministerstvo financí předpovídají.
Mezinárodní ratingová společnost Fitch Ratings změnila již v únoru letošního roku výhled ohodnocení důvěryhodnosti Islandu týkající se vydávání obligací v domácí i zahraniční měně ze stupně „stabilní“ na „negativní“. Samotné ohodnocení důvěryhodnosti změněno nebylo, nicméně negativně bylo ovlivněno rozhodování mnohých věřitelů, což vedlo k omezení úvěrů islandským subjektům.
ÚVAHY O ČLENSTVÍ. Dramatický vývoj islandské ekonomiky již vedl – po kritice hospodářské politiky liberální vlády ze strany ekonomů a neúspěchu vládní koaliční Pokrokové strany v květnových komunálních volbách – k demisi premiéra v červnu 2006 a výrazné obměně vládního kabinetu.
Volatilita islandské koruny vyvolala rovněž debaty ohledně možných výhod přijetí jednotné evropské měny – buď unilaterálně nebo v rámci členství v EU. Je příliš brzy na odhad, jak se Island vyrovná se současnými potížemi a jaký dopad to může mít na vztahy s Evropskou unií. Je ovšem jasné, že „malá“ nestálá měna představuje strukturální problém pro expandující a rychle se diverzifikující islandské hospodářství.
Island o členství v EU nikdy nežádal, ale vláda usiluje o zachování těsných vztahů s Unií, zvláště poté, co se členy staly Švédsko a Finsko. Jak veřejnost, tak politické strany jsou v otázce případného budoucího členství v EU rozděleny na dvě zhruba stejně velké skupiny. Velká část odpůrců EU žije na venkově, většina příznivců naopak v Reykjavíku. Hlavním důvodem proti členství jsou obavy islandských rybářů a farmářů z nedostatečné ochrany jejich zájmů. V případě rybolovu se jedná o zachování islandské kontroly nad okolními rybolovnými vodami. Jejich zpřístupnění ostatním členským zemím EU by dle odpůrců přineslo neúnosné ztráty islandskému rybolovu a zpracovatelskému průmyslu a vedlo by k nadměrnému výlovu, snížení investic a nutnosti státní podpory.
Pro vstup do EU je hospodářská sféra, která jej spojuje se zavedením eura a tudíž i se zvýšením obchodu se členskými státy a následně i růstem HDP. Od přechodu na euro se očekává odstranění nestability a častých kurzových fluktuací islandské koruny.
RYBY A ENERGIE. Islandská republika patří mezi nejkonkurenceschopnější ekonomiky na světě. V roce 2005 se Island umístil na osmém místě v pořadí hospodářsky nejvyspělejších zemí světa dle ukazatele HDP na hlavu, sestaveného Světovou bankou.
Islanďané mají bohaté zásoby ryb v okolních vodách a lacinou elektrickou energii z vodních a geotermálních zdrojů. Oba faktory určují strukturu islandského zpracovatelského průmyslu. K dalším výhodám napomáhajícím hospodářskému rozvoji patří vysoká kvalifikace pracovní síly a efektivní fungování státní správy.
Již počátkem roku 2003 byl nastartován velmi rychlý ekonomický růst a v roce 2005 představoval nárůst HDP 5,5 % (v roce 2004 dokonce 8,2 %), letos se počítá s 5 %. Hlavními zdroji tohoto růstu jsou investice spojené s výstavbou vodní elektrárny a v sektoru výroby a zpracování hliníku, a na druhé straně pak stále rostoucí soukromá spotřeba. Existují ale jasné signály přehřátí islandské ekonomiky. Deficit běžného účtu platební bilance v roce 2005 přesáhl 16 % HDP a jeho hlavní příčinou je narůstající propad bilance zahraničního obchodu, který činil ke konci minulého roku -119,5 mld. ISK (-1,5 mld. eur, což představuje více než 60 % celkového islandského vývozu). Meziroční nárůst dovozu o více než 20 % byl vůbec nejrychlejší za posledních více než 50 let. Silná koruna výrazně znevýhodnila islandské exportéry. Maxima by měl deficit islandského zahraničního obchodu dosáhnout v rozmezí let 2007-2008, kdy bude výše uvedená investice stavebně ukončena.
Průměrná míra inflace dosáhla v minulém roce 4 %. Inflační limit centrální banky ve výši 2,5 % byl výrazně překročen a další vývoj měnové politiky, inflace a celkové finanční stability země bude do značné míry záviset na regulačních opatřeních banky.
Jan Vosmanský
obchodní rada zastupitelského úřadu ČR v Oslo, Norsko
Autor: Jan Vosmanský
