19.09.2006
Zda Rumunsko a Bulharsko vstoupí do unie už 1. ledna 2007, se ukáže příští týden, kdy Evropská komise zveřejní svou poslední hodnotící zprávu. Brusel tvrdí, že Rumunsko je na členství v unii připraveno o něco lépe než jeho jižní soused.
Těžko by někdo hledal lepší symbol vztahů mezi Rumunskem a Bulharskem než Most přátelství. Skoro tři kilometry dlouhá stavba se klene nad Dunajem mezi rumunským Giurgiu a bulharským Ruse a je jediným silničním spojením na 500 kilometrů dlouhé říční hranici mezi oběma zeměmi. Most slouží už přes padesát let a je to na něm vidět. Sešlá a omlácená stavba jen sotva může být chloubou Rumunů či Bulharů.
Florian Mazilu, velitel hraničního přechodu na rumunské straně řeky, most dobře zná. Pracuje zde přes deset let. „My jsme na vstup do EU připraveni, ale Bulharskem si nejsem tak jistý,“ říká Mazilu zamyšleně, když se řidič jeho služebního džípu snaží na úzkém mostě předjet dlouhou frontu kamiónů. „Přinejmenším jejich ostraha hranice není tak dobrá jako naše. Proto se hraniční přechody spojí na naší straně, až budeme v unii,“ říká pyšně.
Podobné výhrady vůči Bulharům lze v různých obměnách slyšet v Rumunsku všude. Zda obě země vstoupí do unie už 1. ledna 2007, se ukáže příští týden, kdy Evropská komise zveřejní svou poslední hodnotící zprávu. Brusel tvrdí, že Rumunsko je na členství v unii připraveno o něco lépe než jeho jižní soused. Rumuni jsou na to patřičně hrdí, ale zároveň obviňují Bulhary, že by mohli zpozdit vstup obou zemí.
Regionální rivalita je ovšem vzájemná, ještě před pár lety se stejné výtky nesly opačným směrem.
Spory a anekdoty
Žabomyší války o to, kdo je lepší, se netýkají jen členství v unii. Naposledy propukly při fotbale. Los totiž svedl Rumuny a Bulhary do stejné kvalifikační skupiny na Euro 2008. První zápas se hrál před dvěma týdny a provázely ho ostré spory.
Bulharský trenér, legendární útočník Christo Stoičkov, totiž kopl rumunského kameramana, který se pokoušel natáčet jeho tým při tréninku, a pak obvinil rumunské novináře z agresivity a vyhodil je z tiskové konference. Zápas skončil smírně, Bulharsko na poslední chvíli vyrovnalo na 2:2.
Urážky se ale nesou oběma směry. „Bulhaři? To jsou vesničani, jenom pěstují okurky a rajčata, nic jiného neumějí,“ směje se bukurešťský student Danny Roata. Hned si vzpomene na jeden z desítek vtipů, které se v Rumunsku vyprávějí o Bulharech: Každý Rumun, který jede do Řecka, by prý měl před bulharskou hranicí natankovat plnou, zavřít pořádně okénka a nesundat nohu z plynu, dokud Bulharsko nepřejede.
Naprosto stejný vtip, jen o bulharském řidiči, který jede přes Rumunsko do Maďarska, si však vyprávějí také Bulhaři. Vtipy jsou jedním z důkazů, že kromě zeměpisné polohy a části historie mají Rumuni a Bulhaři společné i předsudky a vzájemnou nevraživost.
Předsudkům i hádkám nahrává to, že obyvatelé jedné země toho o té druhé moc nevědí. To platí i v Giurgiu, přestože to místní lidé mají do Bulharska jen pár kilometrů přes most. „Nikdy jsem tam nebyla, nebylo proč. Ale můj manžel tam jednou jel. Říkal, že je to tam stejné jako tady,“ říká Madalina Iancu, která na náměstí prodává melouny.
Až nyní, se vstupem do EU, se Rumuni a Bulhaři pomalu začínají k sobě přibližovat. Roste obchodní výměna mezi oběma zeměmi, a stále více Rumunů také jezdí do Bulharska na dovolenou. S pomocí evropských peněz vzniká řada přeshraničních projektů.
Oslavy na mostě
Jeden z nich spojuje právě města Giurgiu a Ruse na opačných koncích Mostu přátelství. A několik set kilometrů proti proudu řeky má být brzy otevřen druhý most.
Starý most se ale ještě před tím stane symbolem nového začátku ve vztazích obou zemí, o který usilují jejich vlády. Rumunská ministryně pro evropskou integraci Anca Boagiuová a bulharská ministryně pro evropské záležitosti Meglena Kunevová totiž právě na něm chtějí 1. ledna 2007 společně oslavit vstup svých zemí do EU.
Autor: Radek Honzák
