27.09.2006
Polsko dostává z unie kolem deseti miliard eur ročně. Jsme v situaci ropných států, které mají tolik prostředků na rozdávání, že nepovažují reformy za příliš naléhavé, soudí Aleksander Smolar
Evropská unie přílivem peněz do střední Evropy paradoxně podporuje místní populistické vlády a brání reformám, tvrdí polský politolog Aleksander Smolar, šéf prestižního institutu a nadace Štěpána Bátoryho ve Varšavě. „Politická krize v Polsku není žádná novinka, trvá už rok od posledních voleb,“ říká Smolar.
HN: Co má tato krize společného s problémy v jiných visegrádských zemích?
Jsou různé podobnosti, nejsilnější mi připadá ta mezi Polskem a Slovenskem. Mám pocit, že máme co dělat s opožděným výsledkem problémů s transformací, s vysokou cenou, kterou společnost už zaplatila.
Panuje tu nedostatek důvěry v politiky. To se odráží v populistických tendencích a odporu vůči demokratickým institucím a „politické třídě“.
K tomu se přidává ještě jedna skutečnost: unie už nemůže vyvíjet takový nátlak na politický proces v našich zemích jako v době vyjednávání. Tehdy měla unie velmi silný argument – možnost, že tyto státy nepřijme. To se stalo v případě mečiarovského Slovenska. A Jaroslaw Kaczynski přímo řekl, že nyní už není důvod před unií mlčet jako v době, kdy se vedly vstupní rozhovory.
HN: Jak je možné překonat tuto politicko-společenskou kocovinu?
Jedna věc je, co mohou udělat naše země, druhá, co může dělat Evropa. Pokud jde o naše země, tak jakákoli změna musí vyjít pouze od voličů. A voliči se rozhodli, že tyto politické síly zvítězily, lidé za to platili a jen voliči mohou znovu rozhodnout o změně.
HN: Co se teď bude dít s reformami, k nimž je třeba rychle přistoupit v Polsku i v dalších zemích?
Samozřejmě se budou zpožďovat, zejména s ohledem na další činitel, znovu paradoxní: Evropská unie tuto vládu stabilizuje. Polsko dostává z unie kolem deseti miliard eur ročně. Jsme v situaci ropných států, které mají tolik prostředků na rozdávání, že nepovažují reformy za příliš naléhavé. K tomu se přidává i spokojenost s hospodářským růstem.
HN: Opravdu s tím unie nemůže nic dělat? Třeba zadržet ty peníze?
Ne, unie nemůže peníze zadržet z politických důvodů, ale může trvat na tom, aby nebyly zneužity. Příliv peněz z EU by mohl být zpomalen nedostatkem domácích prostředků na společné financování projektů.
HN: Co diskuse o ostrém rozdělení společnosti na levici a pravici, nyní zejména v Maďarsku? Je možné to překonat?
V Polsku teď rozkol pravicovo-levicový není, protože loni levice ve volbách propadla a nyní má podporu tak kolem deseti procent.
Dnešní boj se odehrává mezi národně konzervativním táborem radikální pravice, PiS bratrů Kaczynských, a z druhé strany konzervativně liberální Občanskou platformou.
Jde spíš o způsob vlády. Metody jako nynější organizování „hodinek nenávisti“ či radikalizace rozdílů společnost velmi rozdělují a byly spojeny třeba v Maďarsku s Viktorem Orbánem.
Přiznání nynějšího maďarského premiéra, že lhali voličům, aby vyhráli volby, je také důsledek vstupu do unie. Chtěl tím přinutit vlastní stranu, aby přijala reformy, což ukazuje, že politici už nechtějí občany přesvědčovat o tom, že reformy jsou potřeba, i když je nutné ještě hodně udělat. Elity nemají motivaci a bojí se radikálních změn.
HN: Je možné na té dnešní krizi najít něco pozitivního?
Abych pravdu řekl, těžko. Společnosti jsou už tak ztraumatizované všemi těmi změnami, že před další fází potřebují nějaký odpočinek. Spíš vidím důvody k obavám.
HN: Mohou něco změnit polské předčasné volby? Jaký by byl jejich výsledek?
Asi by vyhrála Občanská platforma, ale nebyla by schopna vytvořit vládu a měla by velmi podobný problém a potíže s nalezením koaličních partnerů.
Autor: Martin Ehl
