19.10.2006
Předsednictví unie se snaží přesvědčit členské země, aby „pětadvacítka“ na večeři s ruským prezidentem mluvila jednotně a nedávala najevo neshody.
Na pořadu jednání pátečního neformálního summitu Evropské unie ve finském Lahti je sice energetika, přistěhovalectví a inovační politika, všechna tato témata ale zastiňuje první společné setkání šéfů pětadvacítky s ruským prezidentem Vladimirem Putinem. Z České republiky přijede do Lahti prezident Václav Klaus, který byl již na „pravidelném“ summitu unie v červnu v Bruselu.
Finsko jako předsednická země naplánovalo setkání s Putinem již v létě ve snaze připravit půdu pro pravidelný summit EU-Rusko v listopadu, kde by se mělo začít jednat o nové smlouvě o „strategickém partnerství“. Po událostech posledních týdnů se ale v Bruselu ozývají hlasy, že pozvání je diplomatickým omylem a přinejmenším je špatně načasované.
Objevují se také obavy, že Putin stejně jako v minulosti bude chtít využít rozporů mezi členskými státy. Právě v energetice to bylo nejpatrnější v otázce ruského plynovodu do Německa na dně Baltského moře, který pobouřil Polsko a pobaltské státy.
Předsednictví unie se proto snaží přesvědčit členské země, aby „pětadvacítka“ na večeři s Putinem mluvila jednotně a nedávala najevo neshody. Měli bychom využít času, abychom spíše vyjádřili společné poselství než individuální názory, řekl finský velvyslanec při EU Eikka Kosonen. Také finský premiér Matti Vanhanen ve zvacím dopise šéfům států EU varuje před tím, že při večeři nebude mnoho času.
Na předcházejícím obědě se budou účastníci bavit o „vnější energetické politice“ EU, která je z 50 procent závislá na zahraničních zdrojích a za 20 let to bude při nynějším trendu 70 procent. Právě z Ruska proudí do zemí unie 25 procent ropy a zemního plynu.
Unijní politici zdůrazňují, že Rusko zase potřebuje evropské investice a trhy. „Rusko potřebuje naše trhy. Potřebují nás, jako my potřebujeme je v mnoha směrech,“ řekl Vanhanen.
Ale ani zde není unie jednotná. Jednání ministrů zahraničí v Lucemburku vyústila v kritiku Moskvy až na naléhání postkomunistických a skandinávských zemí, zatímco řada států, například Francie, prosazovala vyvážený postup.
Unie kromě toho potřebuje nejen ruskou ropu, ale i podporu či aspoň neutralitu Moskvy v klíčových mezinárodních záležitostech, jako je Írán, Blízký východ či Kosovo.
Autor: jos-iHNed, čtk
