01.11.2006
Až letošní krize s dodávkami plynu v lednu přesvědčila politiky v Evropě i v Česku, že je třeba se energetickou bezpečností zabývat, říká Václav Bartuška, zvláštní velvyslanec, který má vytvořit českou strategii energetické bezpečnosti.
Nedostatek energie může Evropu znovu sblížit
HN: Jaký je základní problém debaty o energetické bezpečnosti?
Až letošní lednová krize přesvědčila veřejnost i politiky, že problém závislosti na Rusku naplno existuje. Politici to dosud pokládali spíše za odborné téma, ale lednová krize toto vnímání zrušila. Prostor pro politikaření tady není, jezdit autem nebo topit chtějí všichni. Ale v Česku jsme teprve na začátku debaty.
HN: Jak je důležité tuto debatu provázat se sousedy nebo v Evropské unii?
Musíme mluvit se všemi, s Poláky, Slováky, Němci, unií. Na konci bude buď jednotná politika vůči Rusku, nebo to budeme mít každý zvlášť hodně obtížné. Na první zahraniční cestu jsem jel do Ruska, ale doufám, že častěji tam budu jezdit v rámci unijních jednání. Naše pozice jako členské země EU je lepší než nečlenských států, unii berou Rusové vážně a dlouhodobé řešení by mělo být unijní řešení.
HN: Jaké je tedy to unijní řešení?
Žádná z variant není samospasitelná, ale ani vyloučena dopředu. EU přehodnocuje odchod od jaderných elektráren. Problém je ale širší než jen atom „ano, nebo ne“. Dodávky plynu z Blízkého východu či Alžírska, prolomení limitů těžby uhlí či nová jaderná elektrárna mohou částečně situaci ulehčit, ale nejsou dlouhodobým řešením. Energetická bezpečnost má tři části: domácí spotřebu, průmysl a dopravu. A v té poslední zatím jiné řešení než ropa a ropné deriváty není.
HN: Je vůbec Rusko předvídatelný partner?
Rusko je stabilnější než si řada pozorovatelů myslí. V krátkodobém horizontu se není třeba bát, že by se kohoutky zavřely. Rusové si ale musí ujasnit, v jakém stavu jejich těžba je, v posledních patnácti letech investovali jen málo a my neznáme stav zásob – to je v Rusku státním tajemstvím. Dramaticky roste i tamní domácí spotřeba.
HN: Jaké vidíte šance na nalezení konsensu v EU?
Konsensus nevznikne ze dne na den, řada států bude mít tendenci si s Ruskem vyjednat vlastní podmínky a zájmem Ruska je, aby to byly hlavně právě tyto dvoustranné smlouvy, protože je to pro Rusy výhodnější. Prosadit jednotný postup je jedna z hlavních výzev, které unii čekají v příštích letech, a protože svítit a topit chceme všichni, tak to pro unii může být nový sjednocující impuls.
Autor: Martin Ehl
