08.11.2006
Turci odpočítávali s neskrývanou podrážděností poslední dny, které zbývaly do zveřejnění dnešní hodnotící zprávy Evropské unie.
Turky dráždí překážky na cestě do unie
/Od našeho zvláštního zpravodaje/
Turci odpočítávali s neskrývanou podrážděností poslední dny, které zbývaly do zveřejnění dnešní hodnotící zprávy Evropské unie.
Předpokládá se, že bude k sedmdesátimiliónové zemi značně kritická, ale nezastaví se vyjednávání. V Turecku, které strávilo v předpokoji EU dlouhých 40 let – než dostalo šanci zahájit rozhovory – to ale nevyvolává sebekritické úvahy. Turci mají naopak pocit, že už ustupovali dost.
„Připadá mi, že nám unie klade neustále do cesty nějaké překážky,“ stěžuje pětadvacetiletý Bulent Ozmen, majitel menší internetové kavárny poblíž Galatského mostu. Podobně jako jiní mladí lidé vstup do unie podporuje. Má ale pocit, že je pro něj stále složitější své proevropské sympatie obhájit.
Nadšení z EU? Bývávalo
Nadšení z prosince 2004, kdy se Evropská unie rozhodla zahájit s Tureckem přístupová jednání, je nenávratně pryč.
Dokládají to i průzkumy. Podle deníku Milliyet se pouze 32 procent Turků domnívá, že by země měla „rozhodně vstoupit do EU“. Ještě před dvěma roky si to přitom myslelo 68 procent dotázaných.
Mnoho lidí říká, že pro Evropu je Turecko užitečným partnerem, když například potřebuje poslat mírové síly do Libanonu. Když jde ale o budoucnost Evropy, Turecko je najednou chudým příbuzným v pozadí. Turečtí eurooptimisté proto neprožívají právě lehké časy.
„Naším úkolem je vysvětlovat výhody členství, povzbudit lidi, že se přiblížilo,“ říká Erdal Kabetepe, ředitel společnosti Turkab, která propaguje EU v Turecku. „Pokud ale bude pokračovat Brusel tak jako dosud, nakonec Turecko docela ztratí.“
Výhrady unie jsou především dvě. Kritický verdikt Bruselu zmíní svobodu vyjadřování, především nechvalně známého článku 301, který umožnil stíhání mnohých intelektuálů za „urážku turectví“.
Druhým zásadním problémem je neochota Turků otevřít kyperským Řekům své přístavy, pokud současně neskončí obchodní blokáda Kypru. V prvním případě Turecko naznačilo vůli ustoupit, ve druhém případě to však stále vylučuje.
Kdyby ale záleželo na úsudku bojovně naladěné veřejnosti, podle všeho by Turecko neustoupilo ani o krok. Raněná národní pýcha způsobila, že Turci teď hledí na každý kompromisní krok s výraznou nedůvěrou. Frustruje je neustálá kritika evropských činitelů.
A politici mluví stejným tónem. „Neustálé požadavky ze strany EU v lidech probouzejí neodbytný dojem, že Brusel nebude nikdy úplně spokojený, bez ohledu na to, jak se Ankara snaží,“ citovala agentura Reuters Mehmeta Guglera, předsedu zahraničního výboru tureckého parlamentu.
Turci si uvědomují, že země je důležitým strategickým partnerem, který nemusí jenom ustupovat. Představuje pro Evropu geografickou bránu k Zakavkazku a Střednímu východu. Má velký ekonomický potenciál a rychle vzrůstající populaci. Zůstává také jediným zřejmým příkladem země, která dokáže skloubit islám s fungující sekulární republikou. Takovou zemi nemůže Brusel zcela opustit.
Nacionalisté posilují
Ztráta nadějí na členství by znamenala velké povzbuzení pro nacionalisty, jako je právník Kemal Kerincsiz. Jeho strategie je jednoduchá: snaží se blokovat právními prostředky reformy, které od Turecka unie požaduje. Téměř například uspěl, kyž se snažil zrušit konferenci o masových vraždách Arménů v roce 1915. Na své antievropanství je hrdý.
„Historie nás učí, že s Evropany nemůžeme spolupracovat,“ říká Kerincsiz. Argumentuje počínáním evropských velmocí, které si po první světové válce na krátkou dobu „rozparcelovaly“ poraženou osmanskou říši.
Krize ve vztazích s EU, která by následovala, pokud by se zadrhly přístupové rozhovory, by podle všeho nacionalisty, jako je Kerincsiz, nebývale povzbudila.
„Tito lidé si vždy najdou nějaký dobrý důvod, aby se snažili zamezit turecké cestě do unie,“ prohlásil o nacionalistech významný podnikatel Güler Sabanci.
Autor: Jiří Sládek
