01.12.2006
Zprávu Evropské komise o zpomalení jednání s Tureckem bereme jako technické doporučení, počkáme na politické rozhodnutí unie. Nepřijatelné je pro nás zdůvodnění, tedy fakt, že zpomalení je kvůli Kypru, říká Ali Babacan, hlavní turecký vyjednávač s EU a ministr hospodářství, který byl včera na návštěvě v Praze.
Celá Evropská unie je rukojmím Kypru
Zprávu Evropské komise o zpomalení jednání s Tureckem bereme jako technické doporučení, počkáme na politické rozhodnutí unie. Nepřijatelné je pro nás zdůvodnění, tedy fakt, že zpomalení je kvůli Kypru, říká Ali Babacan, hlavní turecký vyjednávač s EU a ministr hospodářství, který byl včera na návštěvě v Praze.
„Nechceme ale, aby se unie stala rukojmím jednoho svého členského státu,“ řekl den poté, co Evropská komise doporučila zpomalit vyjednávání o vstupu Turecka kvůli tomu, že Ankara odmítá vpouštět do svých přístavů a na letiště kyperské lodě a letadla.
HN: Co znamená doporučení Evropské komise pro vaši vládu?
Turecko v posledních čtyřech letech prošlo a prochází obrovským procesem změn. Dali jsme zemi úplně novou tvář. Vyjednávání s EU tomu pomáhá, ale děláme to především sami pro sebe. Proces, který považujeme za výhodný jak pro Turecko, tak pro EU, je ale nešťastně ovlivňován politickými otázkami, jako je klima v některých zemích unie a jako je Kypr.
Kypr vstupem do EU své problémy vyvezl do unie, která je nyní více na straně Kypru, přičemž vystupuje jako žalobce a zároveň i jako soudce. Turecko nabízí řešení v rámci OSN, turecká strana řekla v referendu ano sjednocení Kypru. Přitom se ale pořád po nás chce, abychom jednostranně dělali víc a víc. To je nepřijatelné a lidem se to těžko vysvětluje. Jsou zklamaní, EU tu byla hodně idealizovaná.
Turci unii už tolik nevěří
HN: Podpora pro vstup do unie klesá, příští rok jsou volby, kdy vlády obvykle utrácejí a slibují více, než mohou splnit. Jaká je tedy budoucnost reforem v Turecku?
Pravda je, že podpora do jisté míry klesla. Ale je to hodně emocionální otázka. Většina na otázku, zda je stále výhodné pro Turecko vstoupit do EU, odpoví ano. Když se ale zeptáte, jestli EU někdy vůbec Turecko přijme, tak odpovědí „ano“ je podstatně méně.
Onen pokles se obvykle připisuje problémům, které přinášejí reformy, ale to není případ Turecka. Roste nespokojenost s tím, co se děje v Evropské unii – co se říkalo o Turecku během německých voleb nebo kolem hlasování ve Francii o zákonu o Arménech.
HN: Můžeme čekat, že negativní unijní kartu někdo využije příští rok před volbami v Turecku? Získá na tom hlasy?
Může se to stát, ale ve všech průzkumech naše strana jasně vede, a kdyby volby byly dnes, tak bychom dostali více hlasů, než kolik jsme dostali v listopadu 2002. Lidé v naší zemi jasně rozumějí tomu, že být evropštější je správná cesta – ne v tradicích, kultuře, ale ve svobodách, v lidských právech, ochraně životního prostředí, ve vyšších zdravotních standardech. Lidé jsou sice naštvaní, ztrácejí naději, ale na druhé straně si stále myslí, že probíhající změny jsou pro Turecko dobré.
Volby ekonomiku neohrozí
HN: Turecko si za poslední roky získalo dobrou ekonomickou pověst, HDP roste o šest až osm procent, ale příští rok jsou volby. Dodrží vláda dosavadní fiskální disciplínu?
Rozpočet pro rok 2007 je v parlamentu a má stejné parametry jako v posledních čtyřech letech. Je navržen s přebytkem a prorůstově. Abychom získali srdce tureckých občanů, musíme udržet stabilitu. To je náš klíčový zisk a nemůžeme dělat nic, čím bychom ji ohrozili. Máme šanci na dlouhodobou stabilitu, ta nepřichází každý den, proto bychom ji neohrozili kvůli krátkodobému zisku.
HN: Na které ekonomické slabiny se vy či nová vláda budete nebo musíte zaměřovat?
Dáváme důraz na vytváření pracovních míst, což v sobě nese spoustu témat. Velmi rychle se mění struktura naší ekonomiky, musíme proto dát důraz na vzdělání, od základního po univerzitní.
Dalším tématem je deficit běžného účtu, ale to je v rychle rostoucích ekonomikách běžné, to znáte i v České republice.
HN: Nedávná zpráva OECD říká, že Turecko potřebuje pro další růst strukturální reformy. Souhlasíte s tímto názorem?
Ano. Hlavní důraz bude na mikroekonomickou oblast, a to v rámci vyjednávání s EU o vstupu.
Už jsme ukončili screening, poslali do Bruselu 66 delegací, a nyní máme jasnou představu, co je potřeba udělat – nové instituce, nová pravidla, stovky nových zákonů. Strukturální reformy se budou odehrávat hlavně kolem přistupovacího procesu do EU.
HN: A budou tedy pokračovat i v případě zpomalení či dokonce zastavení přístupových rozhovorů?
Je velmi nepravděpodobné, že by došlo k úplnému zastavení rozhovorů, i když ani tato možnost se nedá vyloučit. Reformní proces v Turecku se netýká jen Turecka či jen EU, ale širšího prostoru. Sleduje ho mnohem více zemí, a pokud se zastaví, tak to bude mít opravdu široký dopad. Závěr, že EU a Turecko spolu nemohou spolupracovat, by byl příliš nebezpečný, zejména po 11. září 2001 a řečech o střetu civilizací.
HN: A jaké by byly dopady uvnitř Turecka?
Také velmi negativní, lidé i vláda by se hodně otočili dovnitř. Samozřejmě, mluvíme o teoretických předpokladech, není to příliš pravděpodobný scénář. Ale Turecko má jasný směr: být demokratičtější zemí, kde jsou respektována základní práva. To nezačalo jednáním o vstupu do EU, ale mnohem dříve, v 19. století, a nelze to obrátit během několika let.
HN: Bylo by možné v případě krachu vyjednávání čekat třeba obrat k radikálnímu islamismu nebo že by do politiky vstoupila armáda?
Mluvíme o velmi nepravděpodobné možnosti. Já jsem z byznysu a v politice jsem jen poslední čtyři roky a proto vím, že je lepší hovořit o realističtějších scénářích. Samozřejmě musíme být připraveni na nejhorší.
HN: Představte si průměrného Rakušana či Francouze, lidi ze zemí, které jsou nejvíce proti tureckému členství v EU, nebo průměrného Čecha. Jak byste jim vysvětlil, že je dobré mít Turecko v unii?
Je v tom nedostatek komunikace. I lidé, kteří byli jen na krátkou dobu v Turecku, mají o naší zemi jinou představu než někdo, kdo tam nikdy nebyl. V některých zemích se lidé příliš zabývají tím, co četli ve školních učebnicích dějepisu. Země se mění. Turecko, které vstoupí do EU, je jiná země, než kterou známe a o které se bavíme.
Začali jsme dělat výměnné studentské programy, stále více lidí z EU si kupuje v Turecku nemovitosti, žije tam více než deset tisíc německých důchodců. Počet turistů se zdvojnásobil, loni přijelo více než dvacet miliónů turistů, a to všechno je o atraktivitě, o větší znalosti. Je to větší šance pro nás, i pro EU. Turecký vstup do unie není o tom, mít jednu zemi navíc, ale o definování budoucí podoby EU.
HN: Kdy můžeme čekat, že Turecko bude na EU připraveno?
Kdyby šlo jen o technický proces, tak by to nebylo víc než tři čtyři roky. Ale postup jednání bude záležet na politickém klimatu.
Kypr využívá mechanismu EU jen k tomu, aby po nás pořád něco chtěl. EU je rukojmím vůle jednoho člena. To není cesta, jak problém vyřešit.
Autor: Martin Ehl
