04.12.2006
Evropským diplomatům se nepodařilo přesvědčit Turecko, aby přestalo odmítat uznat jeden ze členských států unie. Toto zablokování má konkrétní dopady na otevřenou diskusi mezi Evropskou unií a jejím velkým partnerem v Malé Asii.
Evropská komise doporučuje pozastavit vstupní rozhovory. Tento obtížný moment by mohl být příležitostí k přehodnocení vztahů EU a Turecka, napsal francouzský deník Le Figaro.
Ty totiž od samého počátku spočívají na falešných základech. EU a její členské státy několikrát potvrdily dobré úmysly vůči Turecku, které je však obtížným partnerem. Turecko, v jehož čele stojí vysoce kvalitní osobnosti a které hledí směrem k Západu a Evropě, se nechalo unést svým elánem a příliš očekávalo od Evropy pomoc, kterou mu ostatně nikdy neodepřela, aby mohlo modernizovat velkou, křehkou a rozdělenou zemi, jež stále hledá svou skutečně ustálenou identitu. Jak jinak vysvětlit onu vyostřenou citlivost a nacionalismus pocházející jakoby z jiných časů, jež obvykle zmítají zeměmi, které nejsou vnitřně jednotné nebo jsou ohrožené ze zahraničí? Turecku nikdo nehrozí. Tak se však právě zrodila myšlenka přijetí do Evropské unie. Myšlenka podivná, odporující zdravému rozumu: lze si představit, že hlavní evropská země, alespoň z hlediska počtu obyvatel a velikosti, leží na asijském kontinentu?
Státy unie podobně jako turečtí představitelé v minulosti zanedbali svou hlavní povinnost: diplomacie má svá pravidla stejně jako hranice. Nelze jít příliš daleko bez podpory lidí. Nelze jít proti jejich zdravému rozumu. Přijímací politika vedená usilovným tempem vede k přesně opačnému výsledku než byl ten, který jsme očekávali: staví národy proti sobě, místo aby je sbližovala. To je třeba napravit.
Turecko a Evropa mají hodně toho, co by mohly dělat společně. Každý má ale dost vlastních problémů a není třeba je ještě rozmnožovat. Turecko musí prokázat svou rozvíjející se modernost. Tato dlouhá cesta mu umožní udržet si dobré vztahy se všemi sousedy, vyřešit otázku menšin a nastolit laický režim založený více na konsensu než na donucování. Pokud jde o Evropu, musí nejprve vyřešit otázku svého území. Není jen velkým trhem ani celkem se sdílenými hodnotami. Je stále více žádaným činitelem, jemuž se více a více naslouchá. Jako taková má rovněž území ohraničené na severu, západě a jihu mořem a variabilní hranice na východě. Za této podmínky bude moci získat veškerou svou politickou dimenzi, kterou svět potřebuje.
Žádný z těchto požadavků nevylučuje spolupráci, přátelství, výměnu a dobré vztahy. Naopak by měly umožnit mnohem silnější vazby založené na akceptování rozdílů. Každá jiná cesta, především přístupová jednání, nevyhnutelně povede ke střetu modelů, kultur a národů. Turecko bude chtít jednat o všech pravidlech klubu, do něhož by rádo vstoupilo. Již začalo. Evropa ze svých zásad neustoupí. Nebude moci jít příliš daleko, aniž by zpochybnila svou vlastní existenci, tedy pravidla, která si sama určila. Proto je tedy naléhavě třeba jednat. Evropská komise, která se stará o všeobecné zájmy unie, by se mohla zhostit své zodpovědnosti, nesvalovat ji na jiné a zastavit mechanismus rozšiřování založený na kritériích neexistující strategické reflexe. Členské státy by mohly po vzoru spolkové kancléřky Angely Merkelové navrhnout Turecku jiné formy privilegovaných vztahů. Turecko musí také pochopit, co to je Evropa, a přestat ji využívat pro cíle své domácí politiky. Je na této velké zemi, aby se pustila do řešení kyperského problému či vztahů s Arménií. První gesto má vždy učinit ten silnější.
My jsme také překonali naši historii, když jsme vykořenili nacionalismus a povznesli se nad dřívější střety. Také naši přátelé musejí mít možnost to učinit.
Autor: mab-iHNed,čtk
