15.12.2006
Musíme se podívat pravdě do očí a udělat to, co jsme měli udělat už dávno: zastavit jedání o členství Turecka v unii.
V článku Evropa a její turecký problém shrnul Alexandr Vondra většinu argumentů pro přijetí Turecka do Evropské unie (HN, 11. prosince 2006). Zdůraznil především geostrategické argumenty a stabilizační roli Turecka v regionu. Vyzdvihl, že se jedná o důležitého, léty prověřeného spojence, který má klíčovou roli pro zajištění evropské bezpečnosti. V závěru vyzývá EU, aby přestala uplatňovat vůči Turecku „dvojí standardy“ a začala se vůči Ankaře chovat férově.
Turecko do Evropy nepatří
Proces evropského sjednocování stojí na společných dějinách, hodnotách, způsobu života a politické kultuře členských zemí. Vědomí sounáležitosti je základním kamenem všech politických procesů, které v Evropské unii probíhají. Turecko není evropskou zemí nejenom ze zeměpisného, ale ani z tohoto hlediska. Proto případný vstup Turecka do EU vyvolává tak bouřlivé diskuse. Týká se totiž vlastního smyslu evropské integrace, ba její samotné existence.
Začněme s klíčovým Vondrovým argumentem ve prospěch integrace Turecka – evropskou bezpečností. Po vstupu Turecka by Evropská unie měla hranice se Sýrií, Irákem a Íránem. Evropská unie může pomoci stabilizovat tento region z pozice globální politické síly, jíž je teď a kterou bude ještě výrazněji v budoucnosti. Situace by se zásadně změnila, kdyby se EU stala jednou ze stran tohoto odvěkého sporu. Lokální konflikty jednoho z nejvýbušnějších regionů světa by se staly nejenom evropskými, ale naším prostřednictvím i globálními problémy.
Další argument ministra zahraničí je ekonomický. Rozšíření trhu o 70 miliónů spotřebitelů prý posílí evropské hospodářství. Turecko je nejenom velká, ale také velmi chudá země, kde příjem na hlavu dosahuje sotva 22 procent průměru EU. Navzdory proklamované modernitě je zaostalou zemí s propastnými strukturálními rozdíly. Jeho přijetí do EU by vyvolalo neudržitelný tlak na strukturální politiku a na rozpočet společenství.
Odlišná tradice a kultura ve spojení s demografickým růstem a chudobou Turecka by přeměnily volný pohyb osob a služeb uvnitř unie v nejspornější prvek evropské integrace. Po celé Evropě by vznikala mohutná turecká ghetta, která by byla zdrojem věčného kulturního, sociálního a na ně navazujícího politického napětí. Výsledkem těchto procesů by byl návrat agresívní xenofobie do Evropy a obrovský tlak na opětovnou fragmentaci evropského ekonomického prostoru. Tradičně otevřená česká ekonomika by tento vývoj pocítila mnohem zhoubněji než ekonomiky jiných, zejména větších členských zemí EU.
Turecko je zemí s hluboce zakořeněným patriarchálním systémem, v němž jsou dodnes běžné například vraždy „ze cti“ či restaurace s oddělenou částí pro muže a pro ženy. Nový trestní zákoník obsahuje trestný čin urážky tureckosti, za který bylo souzeno několik spisovatelů včetně nositele Nobelovy ceny Orhana Pamuka.
Sekulární charakter politického zřízení musí garantovat armáda. Turecké politické elity se brání změně ústavního postavení armády podle požadavků EU, protože by to nepochybně vedlo k postupné islamizaci politického systému Turecka.
Nemohou, ani nechtějí
Hluboké civilizační rozdíly jsou příčinou nejenom toho, že Turecko neplní závazky přibližování, ale také toho, že je nikdy nebude moci ani chtít splnit. Tak jak jsou Turci konfrontováni s evropskými standardy a z nich vyplývajícími reformami, jejich podpora integraci radikálně klesá. Podle výzkumu z letošního října vstup podporuje 32 % Turků oproti 68 % v roce 2004! Také v Evropě většina občanů vnímá neschůdnost integrace.
Turecko je pro Evropu důležitý geostrategický a hospodářský partner. Tvrdohlavé prosazování plného členství v EU, doprovázené dokonce požadavkem uplatnění jiných podmínek pro Turecko než pro zbytek členských zemí, nepovede ke vstupu této země do Unie, ale ke konfliktu, který poznamená naše vztahy na generace.
Zastavme jednání!
Alexandr Vondra vyslovuje požadavek, abychom s Tureckem hráli fér a přestali vůči němu uplatňovat dvojí standardy. Souhlas. To ale vyžaduje, abychom udělali pravý opak toho, co doporučuje český ministr zahraničí. Musíme se podívat pravdě do očí a udělat to, co jsme měli udělat už dávno – zastavit jednání o členství Turecka v Evropské unii a spolu s ním hledat jinou formu institucionálního uspořádání pro intenzívní a přátelské partnerství.
Autor, poslanec Evropského parlamentu za SNK ED, byl v letech 1992 – 1997 ministrem zahraničí
Autor: Josef Zieleniec
