08.01.2007
Týdeník The Economist si v článku věnovaném potravinové politice dovolil ironickou poznámku: „Kupuj biopotraviny, zničíš deštné pralesy“. Také tvrdí, že hnutí za “etické potraviny” může v rozporu se svými cíly žívotnímu prostředí spíše uškodit.
Týdeník The Economist tvrdí, že hnutí za “etické potraviny” může v rozporu se svými cíly žívotnímu prostředí spíše uškodit. Sporná je také iniciativa za “spravedlivý obchod”, který má pomáhat chudým farmářům.
The Economist si v článku věnovaném potravinové politice dovolil ironickou poznámku: „Kupuj biopotraviny, zničíš deštné pralesy“.
Cílem bio-zemědělství je vyrábět potraviny bez umělých pesticidů a hnojiv. Tato metoda je na první pohled vůči životnímu prostředí šetrnější než intenzívní farmaření. Každé zemědělství je však podle The Economist vůči životnímu prostředí nepříznivé, protože zabírá půdu lesům a volné přírodě.
Díky “zelené revoluci”, která nastala v 60. letech, se pomocí pesticidů, umělých hnojiv a dalších metod zvýšily výnosy obilí trojnásobně bez nároků na rozšiřování zemědělské půdy. Zajistilo to dostatek potravin rozvojovým zemím v čele s Indií, kterou v té době mnozí vlivní vědci odepisovali také jako beznadějnou oběť přelidnění a hladomoru. Masivní bio-farmaření by tyto výdobytky zrušilo, protože hlásá návrat k tradičním, méně efektivním metodám. Pokud by se měly biopotraviny prosadit všude, znamenalo by to, že by se muselo obhospodařovat mnohem více půdy než dnes a ceny potravin by narostly.
Obhájci biopotravin a představitelé hnutí namítají, že jejich produkce je dlouhodobě udržitelnější než konvenční metody. Světový trh biopotravin se od začátku století zdvojnásobil na zhruba 40 miliard dolarů ročně. Ze začátku dominovaly zdravotní důvody, nyní spotřebitelé hovoří především o ekologické šetrnosti.
Podle týdeníku nejsou jasné důkazy opravňující ke tvrzení, že konvenčně vyráběné potraviny škodí zdraví, a nebo že by biopotraviny byly výživnější. Předním kritikem bio-zemědělství je otec zelené revoluce, nositel Nobelovy ceny Norman Borlaug. Ten pokládá tvrzení, že organické zemědělství je pro životní prostředí lepší, za “směšné”. Bio-farmaření dosahuje nižších výnosů, a potřebuje tak k produkci stejného množství potravin více půdy. Čím je zemědělství intenzívnější, tím více půdy zůstane pro deštné pralesy, tvrdí Borlaug.
Zastánci biopotravin uvádějí, že jejich produkce je méně náročná na energii, například proto, že na výrobu umělých hnojiv se používá zemní plyn. Biochemik Anthon Trewavas z Edinburgské univerzity namítá, že více energie na tunu produkce naopak spotřebuje bio-farmaření, protože jeho výnosy jsou nižší. Bioprodukce spotřebovává více energie také tím, že je vzhledem k malým objemům náročnější na zpracování i dopravu.
Autor: mab-iHNed,economist.com,Euractiv
