19.01.2007
Jazyky mohou přispět k tomu, aby evropské podniky byly konkurenceschopnější. Brusel je proto musí podporovat, říká rumunský eurokomisař Leonard Orban.
Angličtina evropským firmám nestačí
HN: Jak si zvykáte na novou práci? Překvapilo vás něco?
Není to vůbec jednoduché. Mám hodně zkušeností, evropskými záležitostmi se zabývám od roku 1993. Samozřejmě není jednoduché přejít z pozice, kde bráníte národní zájmy, na post, kde hájíte zájmy společenství. Překvapilo mě snad jen to, jak vysoká je úroveň debaty v Evropské komisi.
HN: V komisi jste dostal na starosti mnohojazyčnost. Není to přece jen méně významný post?
Musíte si uvědomit, že jedna věc je svěřená oblast a druhá je ta, že všichni komisaři mohou zasahovat do debat o všech tématech v komisi a ovlivnit konečné rozhodnutí. Samozřejmě to není nejdůležitější portfolio, ale je velmi významné. Mnohojazyčnost je totiž přímou podstatou unie a jejího fungování.
HN: Co tedy vlastně budete dělat?
V unii je nyní 23 oficiálních jazyků a je stále složitější najít řešení zásadní otázky – jak na jedné straně zachovat jazykovou rozmanitost, která je tak důležitá pro identitu EU i jejích členů, a na druhé straně zajistit efektivní chod institucí a udržet náklady na tlumočníky a překladatele na přijatelné úrovni.
HN: To je ale hlavně organizační úkol, který přece nemusí řešit zvláštní eurokomisař…
Ano, ale druhý, důležitější aspekt mé práce je politický. Jde o to, jak propojit politiku mnohojazyčnosti a udržení jazykové rozmanitosti s dalšími politikami unie – konkurenceschopností, školstvím, kulturou, sociálními věcmi a komunikací. V tom je velký potenciál.
HN: Jak se mnohojazyčnost pojí s konkurenceschopností EU?
Chtěl bych propagovat mnohojazyčnost na úrovni evropských podniků, zvlášť malých a středních firem, které nemají vlastní překladatele a tlumočníky. K tomu budeme organizovat zvláštní fórum. Pro podniky je to důležité – brzo zveřejníme studii, ze které vyplývá, že podniky ztrácejí partnery a zákazníky, pokud nekomunikují v místním jazyce. Je to hlavně zodpovědnost jich samých, ale komise jim v tom může pomoci.
HN: Neměly by ale podniky spíš mezinárodně komunikovat v jednom jazyce? Jinak se zvyšují jejich náklady…
S náklady je to pravda, ale EU není USA a jedním jazykem se zde nemluví. Nemůžeme nikomu předepisovat, jakým jazykem má komunikovat.
HN: Jistě ale není náhoda, že univerzálním jazykem se přirozeně stává angličtina…
To je pravda, ale angličtina nestačí. Musíme brát v potaz, jak je jazyk citlivou otázkou. Třeba ve Francii si žádná mezinárodní firma nedovolí komunikovat jen anglicky.
HN: Jak se bráníte častým tvrzením, že váš úkol bude především bránit francouzštinu před vlivem angličtiny?
To je nesmysl. Úkolem komise je podporovat všechny jazyky stejně. Samozřejmě ale záleží na tom, jak své jazyky propagují samy členské státy. Mé uznání má třeba Británie za způsob, jakým podporuje výuku angličtiny.
HN: Jak budete prosazovat unijní politiku, aby Evropané mluvili kromě mateřského jazyka dvěma cizími jazyky? Rumuni jsou v jazycích dobří, jinde to kulhá…
Skutečně záleží na každém členském státu. Jde hodně o prostředí, které musí k učení jazyků motivovat. Víte, proč Rumuni tak umí cizí jazyky? Protože v televizi a kinech jsou seriály a filmy v originálním znění s titulky. Viděl jsem to na vlastní dceři – v sedmi letech se domluvila anglicky, aniž by měla nějaké kurzy. Na takové věci musí komise upozorňovat.
HN: Kolika jazyky sám mluvíte?
Kromě rumunštiny anglicky a francouzsky, domluvím se i italsky.
Autor: Radek Honzák
