23.01.2007
Německá kancléřka Angela Merkelová se ujala půlročního předsednictví Evropské unie teprve před třemi týdny, ale už se jí podařilo sedmadvacítku rozdělit na dva nesmiřitelné tábory. Její hlavní prioritou je totiž záchrana evropské ústavy. A ta je politicky zřejmě nejspornějším projektem, se kterým EU kdy přišla.
Všechny země unie sice ústavu podepsaly už v roce 2004, ale jen část ji pak schválila. Na jedné straně tak nyní stojí osmnáct zemí, které ústavu ratifikovaly v parlamentu nebo referendem. Ty podporují Merkelovou.
Proti nim stojí sedm členů EU, kteří ústavu dosud neschválili. Ti tvrdí, že unie musí text od základů přepracovat. Ty podporují i Francie a Nizozemsko, jejichž voliči dokument odmítli v referendu před téměř dvěma lety.
V druhém táboře je i Česko. To je v Bruselu považováno za jednoho z největších odpůrců ústavy unie, ovšem neví, jaké konkrétní výhrady česká vláda vůči textu má.
I to bude předmětem rozhovorů kancléřky Merkelové, která na konci týdne zamíří do Prahy.
Ministři osmnácti zemí, které ústavu schválily, mají v pátek v Madridu vymyslet, jak Merkelové pomoci.
Naopak ministři devíti zemí, které text neratifikovaly, se mají na společném postoji dohodnout o den později v Lucemburku.
Jasné je jen to, že unie se během březnových oslav svých 50. narozenin shodne na společné deklaraci, která má stanovit její cíle a hodnoty. Merkelová pak chce přijít s plánem, jak dál postupovat s ústavou. Kancléřka hodlá s odpůrci hovořit odděleně. Jakou podobu by mohl mít výsledný text, je zatím nejasné.
„Merkelová i další evropští politici opakují, že je třeba zachovat „podstatu“ ústavy. Za tím si lze představit zejména principy institucionálních reforem,“ říká analytik Guillaume Durand z bruselského Střediska evropské politiky. Všechny země se také shodnou na tom, že je potřeba změnit název smlouvy. Provokativní název „ústava“ totiž prý podporuje tvrzení kritiků, že z Evropy vzniká superstát.
Převládající shoda se blíží představě „minismlouvy“, kterou prosazuje kandidát francouzské pravice na prezidenta Nicolas Sarkozy. Podle něj by taková ústava nemusela znovu projít referendem. Právě výsledek květnových prezidentských voleb ve Francii bude pro další osud ústavy směrodatný. Sarkozyho soupeřka, kandidátka levice Ségolene Royalová, totiž naopak referendum žádá. A chce také k ústavě připojit novou „sociální chartu“, která by zakotvila například práva zaměstnanců.
To by podle analytiků prakticky znemožnilo ústavu zachránit. Proti by byla zejména Británie, kde podle očekávání převezme letos premiérské křeslo dosavadní ministr financí Gordon Brown. Ten tlačí na vznik co nejúspornějšího textu, který by nemusel předkládat občanům v referendu.
V každém případě se na případné ústavě, ať už bude mít jakoukoli formu, bude muset shodnout všech 27 zemí. Pro její schválení je totiž třeba jednomyslný souhlas celé unie.
Autor: Radek Honzák
